WebArchiv - archiv českého webu

Postní doba a její užitečnost pro nás

Vstoupili jsme do postního času. Pro mnohé ztratil půst dnes již smysl. Naopak člověk si chce co nejvíce užít. Řídí se heslem „Žijeme přece jen jednou.“ Proto je důležité v životě o nic nepřijít a nic si neodepřít. Jsou však věřící lidé, kteří se v tomto čase před Velikonocemi řídí církevními zvyklostmi, neboť půst k náboženství i ke křesťanství patří. Křesťané drží, když už ne přímo čtyřicetidenní půst jako je tomu v pravoslaví, tak si alespoň odřeknou určité jídlo v předepsaných dnech – na popeleční středu, na Velký pátek či každý pátek. 

Podstata postu nezáleží v prvé řadě na jídle, jestli člověk něco jí nebo nejí. Tak se běžně chápe půst, že si odřekneme jídlo a zejména maso. Ale už církevní otec Augustin upozorňoval, že půst nespočívá v jídle, v odřeknutí se masa. Uváděl pro to biblické příklady. K hříchu a přestoupení Boží vůle nedošlo kvůli vepřovému masu, ale kvůli ovoci. Adam s Evou podle výkladu církevních otců jedli jablko (podle židovského výkladu se jednalo o fíky), a tak přestoupili Boží přikázání. A také Ezau nezapřel své prvorozenství kvůli masitému pokrmu, ale kvůli – čočce. 

Pravý půst podle biblických proroků a Ježíše není jen rituálem ani zvyklostí, nezáleží ve zřeknutí se jídla, ale má být vnitřní proměnou. Ve stejném smyslu hovořili o pravém postu i církevní otcové. Pravý půst je zřeknutím se zlého myšlení a jednání. Starozákonní proroci vyzývali k proměně srdce i jednání, nitra i našeho vnějšího způsobu chování. Vždyť jak říká Ježíš: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje“ (Mt 15,11). A pokračuje: „To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje“ (Mt 15,18). A lidské srdce je velmi nevyzpytatelné. V lidském srdci, v našem nitru se hromadí zlé myšlenky a záporné city vůči druhým lidem. Půst se má odehrávat proto v našem nitru, v překonávání sebe sama, těchto záporných myšlenek a pocitů. „Člověk je tím větší, čím více zla v sobě přemohl“ (J. Kubíková, Živá je řeč Boží, s. 115). 

Nejen vnitřní duchovní zápas se sebou samým, ale prokazování dobra a milosrdenství, zjevné konání skutků lásky, to je od nás požadováno proroky, Ježíšem a jeho apoštoly. Nestačí někdy pouze dobré slovo, a přitom neudělat nic, aniž bychom druhému konkrétně pomohli. Půst je vhodným časem pro probouzení lidského soucítění a vnímavosti pro druhé. Půst znamená myslet na trpící a strádající. Vždyť Ježíš přijal na sebe úděl všech trpících, opuštěných a slabých. Proto v postní době máme mít před sebou obraz trpícího Ježíše a rozjímat nad ním. Tento obraz v nás má vyvolat soucit a současně i rozpoznání nesmyslnosti zla, které si my lidé navzájem někdy působíme. Pravý půst nás vede k lásce a soucitu s druhými. V tomto základním spirituálním charakteru a diakonickém rozměru neztratila postní doba ani dnes svůj význam a užitečnost pro nás.




Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 05.03.2020 02:19 zobrazeno: 123x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus