(ČZ 16/2024) Ke kontroverznímu tématu redakce oslovila a ptala se několika osobností, aby vyjádřily svůj názor.
1) Co považujete za křesťanský fundamentalismus?
2) Myslíte, že je Církev československá husitská liberální církev?
3) Do jaké míry brzdí fundamentální názory vývoj etiky v církvi reagující na vývoj společnosti?
Jana Krajčiříková, tajemnice Ústřední rady CČSH
1) Lpění na určitých dogmatech, která by dle přesvědčení jeho zastánců měla být neměnná. Odvolává se na Bibli, v níž lze ovšem najít argumenty i pro liberální přístup.
2) Naše církev ve svých počátcích určitě byla velmi pokroková a s hrdostí se k tomu stále hlásí. V dnešní době je liberální v tom smyslu, že v ní panuje velká pluralita názorů, což je jistě pozitivní. Z toho důvodu ovšem už není schopna vizionářsky reagovat na společenský vývoj.
3) Rozhodování v naší církvi je založeno na demokratických principech – ke každému zásadnímu rozhodnutí je potřeba dosáhnout shody většiny. A vzhledem k již zmíněné pluralitě názorů, mezi nimiž se najdou i ty fundamentální, jsou tím pak přirozeně ovlivněna i vyjádření církve k současným etickým otázkám.
Juraj Dovala, brněnský biskup
1) Přehnaný důraz na některé aspekty Písma, ale i života celkově. Někteří křesťané jsou schopni vyrvat jednu větu z Bible a otloukat vám ji o hlavu. Často se s tím setkávám. Mě fascinují biblické postavy, které něco ze zákona nabourávají a tím ukazují, že Boží láska je nad zákonem. Josef těhotnou Marii nevydá sanhedrinu, i když Mojžíšův zákon mluví jasně, Ježíš uzdravuje i o šabatu a svým milosrdenstvím nabourává celý kontext zákona, Pavel si nedělá těžkou hlavu z obřízky atd. Všichni nám sdělují, že naše víra musí být postavena na vnitřní svobodě a lásce.
2) Ano, je a jsem za to nesmírně vděčný. „Liberální“ není nadávka – jak to mnozí dnes prezentují. Jan Hus za svobodu svědomí zaplatil cenu nejvyšší. Tím následoval našeho Spasitele, který umřel proto, abychom všichni byli vnitřně svobodní. Aby zmizelo donucování ve víře a náboženské i sociální elitářství. Vždyť v Kristu nacházejí plnost přijetí a plnost božského světla všichni lidé na světě. CČSH stojí na těchto principech, nikdy jsem se nesetkal s tím, že by byl z naší církve vyloučen někdo za svoje názory či přesvědčení. Každý má tady své místo, pokud tu chce sám být a podílet se na díle Ducha. Díky Bohu za to.
3) Společnost i církev potřebují konzervativní i liberální myšlenky. Ony se doplňují a vyvažují, jinak by život stagnoval. Pravý liberalismus si váží základní morální hodnoty, stejně jako konzervativci, není to chaos ani anarchie. Problém nastává, když se někomu práva upírají a fundamentalisté trvají za každou cenu na „starých zavedených pořádcích“. Tehdy se vývoj brzdí, ale stejně neubrzdí, protože život je jako řeka. Takovým obdobím se dá proplout jedině kultivovaným dialogem, aby třenice nezanechaly veliké rány na duších lidí i samotné církve.
Lukáš Bujna, plzeňský biskup
1) Nemá smysl zabývat se na malé ploše ankety fundamentalismem jako historickým fenoménem církevních dějin, zejména v prostředí amerických protestantských církví. V obecnějším smyslu vnímám fundamentalismus jako způsob myšlení, který se dovolává ideových základů (fundamentů), ale jednostranně si je vykládá tak, aby si s jejich pomocí zjednodušil, zpřehlednil celkový obraz světa, často s cílem kritizovat jevy, které s jednostranným výkladem nesouzní. Jde například o doslovný výklad
biblických textů, třeba o stvoření, kterých fundamentalisté využívají k popírání evoluce. Fundamentalismus v morální oblasti vede například k odsuzování rozvedených nebo lidí s menšinovou sexuální orientací. Stačí si najít a doslovně vyložit konkrétní biblický text, kterým si podložíte svůj negativní názor, utvrdíte se v náhledu na „moderní zkažený svět“ a zidealizujete si doby minulé, které přitom do ideálu měly daleko.
2) Naše církev vznikla jako teologicky liberální, dnešním výrazivem bychom řekli progresivní. Tradiční dogmata neopustila, ale snažila se je duchovně tvůrčím způsobem a s ohledem na vědecké poznání interpretovat pro moderního člověka, a tak opět zvěrohodnit poselství evangelia. Dnes je situace v církvi složitější. V příliš rychle se měnícím světě a také s přibývajícím věkem roste v člověku potřeba stability, tradice, jistot. Názorová pluralita je zkouškou, ve které můžeme osvědčovat věrnost jedinému Ježíšovu přikázání: „Milujte se navzájem.“ Pro církevní společenství je důležité umět v lásce Kristově unést i určitou míru rozdělení - vždycky v ní budou proudy konzervativnější a liberálnější. Na-vzájem se potřebují – vyvažují se, aby nesklouzly do extrémů.
3) Biblických fundamentalistů v naší církvi mnoho neznám, ale problém diskusí o sporných etických otázkách spočívá mimo jiné v tom, že v nich bývají nejhlasitější a nejurputnější právě stoupenci extrémních názorů, a to na „pravém i levém křídle“. Je dobré s tím počítat – a nenechat se otrávit a nevzdat hledání pravdy.
Eva Mikulecká, farářka NO Praha - Michle
1) Fundament – základ. Buď je to, co považujeme za základ, dobré nebo ne. Mladí lidé, a já jsem také bývala mladá, učení církve obtížně přijímají. Chybí nám obvykle pokora, jsme netrpěliví a chceme církev změnit rychle, razantními vnějšími změnami. Základ učení křesťanského si stanovuje církev v průběhu dějin opakovaně. Mnohdy to neznamená, že by se generace před námi mýlily, ale společnost a život té které doby se diametrálně liší od dob předchozích.
2) V době, kdy jsem se teologicky vzdělávala na Husitské bohoslovecké fakultě, byl za liberála č. 1 v církvi považován Alois Spisar. Měli jsme za úkol si jeho dílo přečíst, ale z mnoha stran jsme vnímali, že teprve biblická teologie je tím pravým. Přesto opravdovost života tzv. liberálních křesťanů nám připravila svou aktivitou kostely, sborové domy, hřbitovy, kaple, bytové domy, dětský domov, divadla, nakoupili pozemky…
Vytvářeli podmínky pro shromažďování, společnou prací se jejich vztahy utužovaly; porozhlédneme-li se alespoň po současné České republice, je vidět, že těch míst a objektů bylo hodně. Mě to naplňuje velikou vděčností a pokorou k jejich tzv. liberální církvi, nemluvě o počtu lidí, který ovlivňovala. V obou oblastech se od nich snažím učit.
3) Dle mého je důležité, jak budeme žít ve vztazích k lidem. Zda faráři jsou příkladem laskavosti, tolerance, obětavosti, v dárcovství, v pracovitosti, či nikoli. Možná jsem ovlivněna tím, že nejsem řečníkem, který může snadno mluvit. Pro mě i po mnoha letech služby jsou i krátká kázání námahou, stále hledám nejen porozumění biblickým textům, ale hledám vyjádření srozumitelnými formulacemi pro lidi dnešní doby. Snažím se jim rozumět a shledávám to velmi obtížným. Je mi však zřejmé, že lidé nehledají slovní fundamentální vyjádření víry, ale společně hledáme v životě ukotvení, opravdu spolehlivé přátele a vztahy, učíme se naslouchat si, mít na sebe čas, odpouštět si, nebýt sobečtí a neodsuzovat se navzájem...
Petr Šandera, emeritní biskup
1) Soubor postojů vycházejících z výkladu Bible, který ignoruje biblickou kritiku (dobový kontext biblických textů, historická podmíněnost zákonitostí řeči a rozumění) a bojuje z pozice svého přesvědčení principiálně proti modernímu světu a jeho trendům.
2) Ve svém přístupu k moderní společnosti a jejímu vývoji se CČS(H) od počátku projevovala jako liberální. Z odkazu zakladatelské generace a jejich pokračovatelů (biblická teologie, personalistický přístup) se učíme respektu jak vůči Bibli a křesťanské tradici, tak i vůči současnému snažení mravnímu a poznání vědeckému (viz tzv. pojmové určení). Myslím, že bychom dnes mohli být současnější (víc přítomní v současném světě a víc naslouchat tomu, co prožívá a řeší).
3) Odpověď logicky vyplývá z fundamentalistického přístupu samotného. Jestliže je vývoj myšlení, morálky a kultury vnímán principiálně jako úpadek a zrada původního neměnného ideálu, pak je jasná jeho reakce na stále rychleji se měnící svět a společnost.
Alena Bartáková, studentka Husova institutu teologických studií
1) V případě křesťanského fundamentalismu můžeme mluvit a uvažovat o tom, že k němu patří ti lidé, kteří staví svou víru v Boha právě na pevném základu Písma. Svou víru tak řadí nad všechny světové filozofie, které se dotýkají Božího zjevení, a striktně dbají na její dodržování. Důležitým odkazem jsou pro křesťanské fundamentalisty především dopisy apoštola Pavla, v jehož slovech nacházíme zprávy o tom, že Písmo je Bohem vdechnuto a slouží nám právě jako základ k učení, napravování, výchově a konání dobrých skutků.
2) Určitě ano. Liberalismus vychází z otevřenosti církve a svobody projevu. O základy liberality v církvi se postaral již v prvopočátku Karel Farský. V současné době zůstává zásadním a významným mottem svoboda svědomí a náboženského přesvědčení. V zájmu CČSH je zaobírat se otázkami individuálního života, společenského i sociálního. Dogmata nejsou neměnná, jsou vyjádřením a ukazatelem, kterým směrem se víra vine. Navazuje na nejlepší křesťanské tradice a užívá mateřský jazyk při bohoslužbách. Zachovává úctu k učitelské činnosti a vědecké pravdě.
3) V současné době jsme „masírováni“ z masmédií a sociálních sítí určitým směrem a zároveň trendem současné uspěchané doby. Společnost se – ať chce nebo ne – rozkládá na několik skupin, které se liší svými názory. Nejzvonivějším názorem je určitě nárok na potrat, život v partnerském soužití stejného pohlaví, rasová ne/snášenlivost, umělá inteligence... Vrátíme-li se ke kořenům křesťanského fundamentalismu, budeme těžko hledat slova a názory, které by současnou rozdělenou společnost spojily v určitém kompromisu...
Za odpovědi děkuje redakce
Český zápas 17/2024 z 28. 4. 2024
