Náš archivář a historik Marcel Sladkowski poslal ze své služební cesty na sever Čech krátké vyprávění…
Školní spoj z Hodkovic nad Mohelkou je ráno prázdný jen krátce, brzy nabírá v Bílé, Vlčetíně a dalších vesničkách chumly dětí, takže jeden neví, má-li se kochat víc štěbetající drobotinou, nebo Ještědem, který od jihu vypadá mírněji než z navyklých pohledů od Liberce. Na konečné pod náměstím Českého Dubu vyhrneme se z autobusu všichni, a já vidím, že k sestře farářce Havelkové, která tu na mě čeká, žene se také houfec děvčat a srdečně zdraví: „Ahoj, Katko!“ Rád počkám stranou, svědectví živé církve, které se tu odehrává, má přednost před farním archivem, kvůli kterému jsem přijel. „Tak odpoledne na faře,“ uzavírá Kateřina domluvu s dětmi, jež pak přece jen zamíří přes ulici do školy.
Ruch malého města se rázem zklidní, když se kolem farního kostela a přes zámecký park (pejsek Havelkovic, který je s námi, to tak má rád) ubíráme ke sboru v novogotické vile, jež se dík vyvýšené poloze a nárožní věži v kopcovitém rázu zdejších ulic pěkně uplatňuje. Když míjíme zámek, padne zmínka, že v domově důchodců, který je tam umístěn, budou zrovna dnes bohoslužby. Krátce se rozhoduji, a ano, chci být v tomto společenství. V bývalé jídelně s vestavěným dřevěným schodištěm zdobeným secesními ornamenty se kolem stolu schází docela početná skupina babiček. Samy, třeba o holi či s chodítkem, přijdou některé, ostatní laskavá farářka pomáhá svážet na kolečkových křeslech. Místo zpěvníku užívají tabule s ručně psanými texty písní, jež duchovní při liturgii vyměňuje za čelním stolem, aby babičky mohly zpívat. Pomáhá k tomu od elektronických kláves Lenka Komínková, „dlouholetá a skvělá varhanice“ místní náboženské obce, jak o ní říká sestra farářka. Ta stařenkám poslouží jak Božím slovem a svátostí večeře Páně, tak čtením povídky na závěr či vlídným zájmem o jejich každodennost. Povzbuzuje tím ke komunikaci, která tu dámám v soumračných dnech jejich životů přes veškerou péči přece jen schází.
Pak činorodá sestra Kateřina (která mimo Český Dub má na starost i Bakov nad Jizerou, Mnichovo Hradiště a Mimoň) obstará ledacos dalšího, a později po poledni je už připravena na ty, jejichž obzory mají stále blíže úsvitu. Co se školačkami probíraly, nevím, vyrazily na vycházku do okolní malebné přírody. Ale když jsem s některými z nich sdílel autobus zpět do Hodkovic, pochopil jsem, že to stálo za to.
Abych nezapomněl, i na ten farní archiv došlo. Probíral jsem se jeho papíry s dobrým pocitem, že zdejší husitská obec má nejen pozoruhodnou minulost, ale též současnost a bohdá budoucnost.
Marcel Sladkowski
Foto autor. Na snímku: Sestra farářka Havelková vprostřed babiček v Českém Dubu
 |
 |
