Rozhovor tiskového odboru Světové rady církví s předsedou Ukrajinské rady církví a náboženských organizací o válce na Ukrajině.
Biskup Sándor Zán Fábián je více než dvacet let hlavou Reformované církve v Zakarpatí a nedávno byl jmenován předsedou Ukrajinské rady církví a náboženských organizací. Světová rada církví ho pozvala k rozhovoru, aby informoval o tom, co spojuje církve na Ukrajině a jak může svět podpořit církve a obyvatele Ukrajiny postižené probíhající válkou.
Ruská totální invaze na Ukrajinu vstupuje do pátého roku. Jak válka ovlivňuje církve a církevní komunity?
Rozlišuji mezi dvěma skupinami. Jde o náboženské komunity ve válkou postižených oblastech a komunity v týlu. Začnu tou druhou. Církevní komunity v týlu zaznamenaly pokles členství; zároveň došlo k výraznému posílení solidarity, zejména v pomoci vysídleným osobám a podpoře těch, kteří se účastní vojenské služby. V rámci pravoslavných komunit se objevilo určité napětí, přičemž minulé vazby na Moskvu jsou nyní často vnímány jako negativně.
Ruské síly podle veřejně dostupných informací netolerují křesťanské denominace, osoby pod jurisdikcí kyjevského pravoslavného vedení ani jejich aktivity na okupovaných územích. Náboženské budovy jsou ničeny, pravoslavné kostely nejsou výjimkou. Na mnoha místech byly komunity téměř vymýceny. Významná část náboženské infrastruktury byla zcela zdevastována.
Všechna křesťanská společenství a další náboženské organizace spojuje touha po ukončení války a závazek k modlitbě za mír. Tato společná modlitba za mír přináší jednotu v ochraně lidského života a stvoření.
Uprostřed všeho násilí a utrpení, jak se udržuje víra?
Dlouhodobé utrpení a zranitelnost vedou lidi k hlubokým otázkám: Proč se nám to děje? Zklamání ze světských mocností, neúspěšné pokusy o ukončení války a nedostatky politického vedení vedly mnoho lidí k tomu, aby se obrátili k Bohu. V zármutku a strádání se lidé stále více obracejí k modlitbě. Uvědomili jsme si, že naše víra a naděje nakonec spočívají pouze v Bohu. Často si dnes říkáme: Nejsme to my, kdo udržuje víru, ale víra udržuje nás.
Jak je dnes důležitá jednota mezi církvemi na Ukrajině? Co církve na Ukrajině spojuje?
Jednota má mezi církevními společenstvími velký význam. Jedním z klíčových pilířů odolnosti Ukrajiny je tolerance mezi církvemi a věřícími. Společně sdílíme touhu po míru a úctu k hodnotě lidského života. Náboženská svoboda, kterou jsme zažili v posledních desetiletích, je základní hodnotou, kterou se všechny denominace snaží zachovat a nadále dodržovat. Navzdory našim rozdílům nás tato svoboda spojuje.
Před několika měsíci jste byl jmenován předsedou Ukrajinské rady církví a náboženských organizací. Jaké jsou vaše plány, co v současné době vidíte jako hlavní úkoly?
Za obzvláště naší důležitou povinností je zdůrazňování významných veřejných událostí, jako je například Národní den modliteb. Během této akce se příznivci Ukrajiny a členové parlamentu spojují v modlitbě – za mír, za bezpečnost ozbrojených sil, za uzdravení zraněných a za útěchu vdov a sirotků.
Dále je také zásadní udržovat dialog s prezidentskou kanceláří pro posílení věřících na Ukrajině. Komunikace mezi státními institucemi a náboženskými komunitami je velmi cenná a věřím, že tato spolupráce na vysoké úrovni by měla pokračovat i v budoucnu k zajištění uznání duchovního poslání a společenské angažovanost církví.
Zároveň za nejdůležitější považuji práci, která často zůstává neviděna. Je to každodenní duchovní a sociální službu. To zahrnuje podporu těžce zraněným vojákům, pomoc jejich rodinám a péči o osiřelé děti a vdovy, které jsou závislé na veřejné podpoře a solidaritě náboženských komunit. S výhledem do budoucna vidím také potřebu legislativních iniciativ, které po skončení války zajistí spravedlivé příležitosti pro válečné veterány se zdravotním postižením a pro rodiny, které ztratily své blízké.
Jakým nejlepším způsobem mohou církve a křesťané podporovat lidi a církve na Ukrajině?
Na duchovní úrovni považuji modlitbu za nezbytnou. Ti, kdo se modlí, se učí vážit si míru, snaží se ho zachovat tam, kde existuje, a aktivně pracují na jeho vytváření. Toto povolání se odráží ve slovech Ježíše: „Blahoslavení ti, kdo tvoří pokoj, neboť budou nazýváni Božími dětmi.“
Existuje mnoho způsobů, jak být solidární s ukrajinským lidem, a každá forma podpory je smysluplná. Například církve a křesťané na celém světě mohou přispět prostřednictvím programů, které poskytují přístup k protetice, nebo zřizováním fondů na podporu vzdělávání osiřelých nebo částečně osiřelých dětí. Tyto potřeby nejsou jen poválečnými obavami. Byly naléhavé v uplynulých letech a stále zůstávají naléhavými i dnes. V budoucnu bude pro všechny církve na Ukrajině velkou výzvou i obnova a rekonstrukce náboženských budov.
Jsme vděční za vaše neutuchající modlitby a za duchovní i materiální podporu. Upřímně doufám, že na Ukrajině, v Rusku a mezi všemi národy v konfliktu bude brzy obnoven mír. Kéž ve světě vzroste soucit a naopak ustoupí lhostejnost a nespravedlnost. Kéž Všemohoucí Bůh vyslyší naše modlitby a skrze svou stvořitelskou moc přinese mír tam, kde je ho nejvíce potřeba.
Překlad redakce ČZ
Fotografie: Biskup Sándor Zán Fábián (v civilu uprostřed) jedná s dalšími ukrajinskými církevními představiteli s prezidentem Volodymyrem Zelenským / foto: president.gov.ua
Související: Prohlášení Valného shromáždění Ekumenické rady církví k válce na Ukrajině a k situaci ukrajinských uprchlíků
Kde je ve válce Bůh? Popis práce ukrajinských vojenských kaplanů
