„Konaním bohoslužeb v jazyku ľudu nastane upřímná zbožnosť“
Náboženská obec Církve československé husitské v Liptovské Osadě na Slovensku má historicky významné, avšak dnes spíše symbolické postavení, když byla transformována pod správu v Martině. Sbor CČSH v obci existuje 100 let a je využíván při významných vzpomínkových akcích na základě dohody.
Začátkem dubna roku 1926 na rozkaz biskupa Vojtaššáka za asistence třiceti šesti četníků a čtyř úředních zřízenců dochází k vystěhování fary duchovního Církve československé Jána Matťašovského, na jejíž zřízení věnoval ze svého desetitisíce korun. Při exekuci byli přihlížející lidé četníky biti pažbami pušek, přestože nikdo z Osaďanů se nedopustil jakéhokoli násilí. Tak čteme z dobového tisku o události, která se před sto lety odehrála na Slovensku v obci Liptovská Osada, kde její obyvatelé v hojném počtu, přes dvě stě osob, přestoupili z římskokatolické církve do Církve československé. Pokračujme v citacích o události z Českého zápasu z té doby: „Nábytek všechen byl vyházen na ulici do deště a těžce poškozen se vším ostatním zařízením, které bylo bezohledně házeno do bláta. Jedné paní byl roztrhán oděv, dva kusy dobytka vypuštěny byly z chléva, vysoce březí kráva přitom potratila telátko. Po takové exekuci diví se tiskovina Slovák, že Osada nemá chuti zůstat v Římě! Není pochyb, že nyní Osaďané budou předmětem nejkrutější exekuce. Opravdu jako v pašaliku.“
Za této atmosféry se v Liptovské Osadě konaly 25. dubna 1926 první československé bohoslužby, v městečku vzdáleném asi 16 kilometrů od Ružomberku. Zde byl vikariát, kde sídlil pověstný duchovní Andrej Hlinka. Světe div se, ¨když navíc do této situace přijel tuto liturgii sloužit z Prahy patriarcha Karel Farský. Jeho příjezdu na ružomberské nádraží v sobotu 24. dubna večer v doprovodu služného okresní náčelník (hejtman) Skyčák se sdělením ministerstva školství, aby do Osady nechodil. Farský však této žádosti – zákazu nevyhověl a do Osady odjel, kde jej očekávala většina – dav obyvatel.
Jak se vše odehrálo, popisuje slovenský týdeník určený rolníkům „Podtatranská Slovač“, který vycházel ve Spišské Nové Vsi: „Dňa 24. mája na Svätodušný pondielok zavítal k nám patriarcha Karel Farský. Občania chceli ho uvítat skvele, so slavobránou s kyticami a družicami, jako to bývá při vítankách biskupov iných církví. Na výslovnu žiadost patriarchu vystaly všechny parády a len v kostele bylo vitanie tiché, nábožné, dostojné, ktoré predniesol v méně rady starších občan Bukna. Občan Bukna súčasne odovodnil krok veľkej vätšiny občanov Osady, ktorym pristupujú do církvi československej a prosil patriarchu církve jazyka československého, aby sa jich zaujal, sľubujíc, že chcú Kristovou vierou zacitovať a pečovať o kresťanské mravy dúfajúc, že konáním bohoslužieb v jazyku ľudu nastanie upřímná žbožnosť.“ Podle dalšího Farského doprovázel farář Pálka a společně se věnovali 850 věřícím, kteří přišli na bohoslužbu a vyslechnout kázání. Mimo jiné Farský ve své řeči uvedl, že spor s biskupem Vojtaššákem, který do náboženství zapletl také politiku, „vyřešili ve svých srdcích a duších.“ Týdeník Podtatranská Slovač toto komentuje: „Biskup Vojtaššák vidiec nezlomnú volu, odvolal svojho agenta Gyagyu – tak, že od dnes už ani na posmech církvi rímsko-katolickej nebudu sa odbavovať bohoslužby v bývalej bryndziarni a bývalej krčme.“ Od té doby byl v Liptovské Osadě klid a spory mezi obyvateli utichly. Každý velebí Boha podle svého náboženského přesvědčení a nevměšuje se do vyznání druhého s přesvědčením, že náboženství je nám svaté a nepatří do politiky. Český zápas oznamuje, že v Liptovské Osadě a z přilehlých obcí se přihlásilo do Církve československé kolem tří set občanů.
V letech 1929 až 1930 byl v Liptovské Osadě postaven nový kostel pro Církev československou.
Podmínky příslušníků Církve československé na Slovensku před sto lety
Kancelář církve v Bratislavě v roce 1926 v Karpatskej ulici číslo 8 v prvním patře, úřaduje se v pondělí, v úterý dopoledne a v pátek odpoledne. Na stejném místě se nachází byt duchovního.
Křtiny a svatba se mohly konat ve všední den a v neděli podle domluvy. Křest bylo nutné nahlásit dva až tři dny předem a pokřtění bylo možné také v bytě.
Podmínky přestupu. Přestup k Církvi československé měl okamžitou platnost s odevzdáním přestupové přihlášky. Děti, které přestoupily, mohly přestat chodit na římskokatolické náboženství a mohly navštěvovat hodiny náboženství Církve československé.
Nutné bylo tzv. povinné hlášení, což znamenalo, že kdokoli se odstěhoval na Slovensko nebo se stěhoval v rámci Slovenska, měl za povinnost se hlásit duchovní správě v Bratislavě ať osobně nebo písemně. Stejné platilo i při odstěhování.
Členská matrika dosáhla na Slovensku v březnu roku 1926 čísla 1742.
Fotografie žen z Liptovské Osady po odpolední pobožnosti měla dokladovat, jak velká je zdejší náboženské obec Církve československé.
Celé dění pro Český zápas komentoval martinský farář Rastislav Mišura: „A hoci sme vďačný za odvahu farára Matťašovského a mnohých, ktorí si veľa vytrpeli, my by sme mali pokračovať v ohlasovaní evanjelia. Nie je to cesta ľahká, ale cesta pravdivá.“
Podle dobových pramenů zpracoval Mirko Radušević
Související článek: Ján Matťašovský na Liptově zasel sémě nové církve, ale plodů se nedočkal
