Emeritní místopředseda diecézní rady na Slovensku ing. Jiří Balajka, DrSc., se 18. května dožil krásného jubilea 90 let. Před pěti měsíci odstoupil ze své funkce, nicméně pravidel-ně se účastní bohoslužeb, biblických hodin a všech dalších aktivit.
Děkujeme za jeho službu, do dalších let přejeme hojné Boží požehnání a na následujících řádcích přinášíme jeho vzpomínku na květ-nový čas 1945 v rodném Zlíně i na události z let pozdějších...
2. května moji sestru Dášu a mne poslala jako obvykle maminka do obchodu proti evangelickému kostelu na dnešní Štefánikově ulici. Nikdo tehdy netušil, že fronta už se tak blíží. Prodavačka nám dala jako obvykle do plechové konvice mléko a do tašky chléb a my jsme se vraceli domů. Na pravé straně Slovenské ulice je do- dnes řada vilek s vysokými kamennými ploty. Nad evangelickým koste-lem na levé straně byla louka a jak jsme se dostali na její úroveň, nad hlavami nám začaly lítat kulky. Nevím, jestli stříleli Rusové, ani proč, a nepamatuji si ani, jestli jsme se tenkrát báli. Když jsme přišli domů, rodiče nás zavedli do sklepa, který po dobu války sloužil i jako protiletadlový kryt. Po dvou hodinách někdo zabouchal na garážové dveře. Otec šel otevřít. Stál tam oficír s pěti ruskými vojáky a začal na otce něco křičet. V té době jsem ještě rusky neuměl, tak jsem mu nerozuměl, ale můj tatínek ano – naučil se jazyk ještě za dob Rakouska. Spustil na oficíra rusky a ten se hned začal usmívat, poté zasalutoval, podal otci ruku a odešel. Otec nám pak vysvětlil, že jsme byli osvobozeni, že fronta už přešla...
Ještě si pamatuji, jak Rusové umístili na louce nad evangelickým koste-lem děla a odstřelovali odsud vilu starosty Či-pery, kterou obsadili Němci. My kluci jsme se motali kolem děl a pomáhali jsme Rusům ukládat obaly z vystřelených nábojnic. Často jsem se později v legraci chlubil, že jsem bojoval v Rudé armádě...
Radost z osvobození byla veliká, ale záhy se ukázaly i jevy, které se měly později projevit na dalším vývoji naší země a ovlivnit i můj osud.
Na náměstí u radnice se konalo velké shromáždění. Muvil tam starosta Čipera, který byl i otcův nadřízený v Baťových závodech, ale i dělník Kyjonka, který začal mluvit o tom, že je třeba se vyrovnat se zrádci a kolaboranty z řad buržoazie. Kyjonka měl na sobě červenou košili a vázanku a stále zdvihal zaťatou pěst – tak, jak jsem později viděl na propagačních plakátech jako tvrdou pěst dělnické třídy. Záhy se na obchod-ním domě objevil velký plakát s nápisem Proti Batismu, proti fašismu. Kyjonka a s ním dr. Holý se záhy stali představiteli nové nastupující komunistické moci ve Zlíně. Později byli odhaleni jako bývalí kolaboranti gestapa, kteří měli na svědomí i vy-pálení některých obcí na Valašsku tím, že vyzradili Němcům aktivity partyzánů. Ale v tu dobu byli velkými bojovníky proti kolaborantům...
Jiří Balajka (zkráceno)
Foto: CČSH - archiv
