Rovněž Církev československá husitská stála u počátků křesťanského esperantského hnutí. Věřící ze třech kontinentů četli Písmo, naslouchali evangeliu, modlili se, zpívali a slavili bohoslužbu v esperantu.
Ve dnech 1. – 8. srpna 2026 se v rakouském Grazu konal 111. světový kongres esperanta – Universala Kongreso de Esperanto. Tato každoroční setkání nejsou jen událostí pro zájemce o mezinárodní jazyk. Esperanto zde slouží především jako prostředek, díky němuž se mohou setkávat lidé různých národů a kultur. Program kongresu tvoří přednášky a diskuse o kultuře, historii, vědě, společnosti či náboženství, ale také koncerty, výstavy a setkání nejrůznějších mezinárodních organizací.
První kongresový den jsem na Movada Foiro, veletrhu esperantského hnutí, zastupoval KELI – Kristana Esperantista Ligo Internacia, Mezinárodní ligu křesťanských esperantistů. KELI vznikla již roku 1911 a sdružuje křesťany různých církevních tradic. Prostřednictvím esperanta vytváří prostor pro setkávání, společnou modlitbu a spolupráci napříč národními a konfesními hranicemi.
Pro naši církev přitom KELI není neznámou organizací. Významně v ní působil prof. ThDr. Rudolf Horský (1914–2001), duchovní, biskup a teolog Církve československé husitské. Stál u vzniku sekce KELI Českého esperantského svazu a patřil k výrazným osobnostem českého křesťanského esperantského hnutí. Současná účast duchovního CČSH v KELI tak svým způsobem navazuje na pozoruhodnou tradici naší církve.
Významnou součástí kongresu pro mne byla nedělní ekumenická bohoslužba v evangelickém kostele Heilandskirche v Grazu, kterou jsem vedl. Kázáním při ní posloužil pastor Scott Wells a epištolním čtením pastorka Mioranantenaina Rasoharinaivo.
Pastorka Mioranantenaina Rasoharinaivo pochází z Madagaskaru a náleží k FJKM – Církvi Ježíše Krista na Madagaskaru, protestantské církvi reformované tradice. Pastor Scott Wells ze USA je duchovním unitářsko–univerzalistické tradice a křesťanským universalistou. Já jsem zde sloužil jako duchovní Církve československé husitské.
Tři duchovní, tři církevní tradice a tři kontinenty – Afrika, Amerika a Evropa. Každý s jiným mateřským jazykem a z jiného kulturního prostředí, a přesto jsme společně četli Písmo, naslouchali evangeliu, modlili se, zpívali a slavili bohoslužbu. Naším společným jazykem bylo esperanto.
Právě tato chvíle pro mne vystihla jeden z hlubších rozměrů celého kongresu. Ekumenická jednota neznamená, že přestaneme být tím, kým jsme, nebo že setřeme rozdíly mezi našimi tradicemi. Znamená, že uprostřed rozdílnosti dokážeme společně vyznávat Krista, naslouchat si a sloužit.
Možná i proto stojí za to připomenout odkaz Rudolfa Horského. To, oč usiloval před desetiletími, není pouze minulostí. Setkání v Grazu ukázalo, že překračování jazykových, národních a církevních hranic zůstává stále živé.
Ni estas malsamaj, sed ni povas renkontiĝi kaj kune diservi.
Jsme rozdílní, ale můžeme se setkat a společně sloužit.
Mgr. Vladimír Václav Karbusický
Foto: Autor
