(ČZ 37/26) Žijeme v globálním světě, který se znovu více polarizuje, což by nás nemělo paralyzovat, ale dle hesla: „Mysli globálně, jednej lokálně“, se můžeme nechat vést, tak jako naši otcové v první republice.
Známá věta Immanuela Kanta, která se označuje jako tzv. kategorický imperativ, v němž morálka vychází z jednání a vůle každého z nás, ukazuje na současné pojetí morálky v naší sekularizované společnosti. I současní sociologové hovoří o rozrušení vlivu tzv. tradiční morálky, která měla schopnost regulovat chování a jednání jednotlivce i celé společnosti. Naše společnost již není celistvá, žijeme každý, jak se říká, ve své sociální bublině. A v každé takové bublině platí svébytná pravidla.
Církev je dle mého názoru jedinou institucí, která dokáže propojit lidi napříč – věkem, pohlavími, politickým přesvědčením, zájmy, postoji, schopnostmi i nedokonalostmi, lidi s majetkem i bez něj, lidi s přístřeším i bez přístřeší, optimisty i pesimisty, choleriky i flegmatiky... Proto také církev byla vždy tradičním hlasatelem morálky. Současně se ale v sekularizované společnosti dostala do nové role, která se změnila vlivem sníženého počtu členů. A současně čelí konkurenčnímu myšlení, které ji staví do „soutěže“ s dalšími institucemi a společenstvími.
Pojmové určení naší církve: „Církev československou husitskou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu a v podání starokřesťanském a jak je dosvědčen hnutím husitským, českobratrským a dalším úsilím reformačním“ ukazuje, že nad morálkou a vědou vnímáme ještě vyšší princip a tím je Duch Kristův. Duch Kristův ustavuje naši morálku a dává vědě etické hranice. A z hlediska církevního společenství působí skrze Písmo a formuje tak i církevní tradici.
Nejednou v dějinách však došlo k tomu, že se církevní tradice dostala do rozporu se svědomím a lidskostí. Ostatně máme toho příklad v evangeliu v perikopě o Tradici otců (Mk 7,1-23; Mt 15,1-20). Dle židovské tradice skládali Izraelci oběť v chrámu a současně se vyvazovali z péče o své rodiče, čímž se dostávali do přímého rozporu s přikázáním „Cti otce svého a matku svou…“, jak je usvědčil Ježíš. A pokračuje výčtem toho, čím se člověk znesvěcuje – vším zlým, co vychází ze srdce (špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky – tak u Mt, a dále k tomu ještě: chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, rouhání, nadutost, opovážlivost – u Mk). To je opačný směr, než jak je nastaveno pojetí morálky dnes. Ježíš ukazuje na naše nitro, ale ne jako na garanta morálního jednání, dle uznání vlastního svědomí jako nejvyšší instance rozhodování, ale jako na zdroj mnohého, co se neslučuje s Božím zákonem.
Garancí života dle Božího zákona není vždy církev, vzpomeňme na Mistra Jana Husa a na jeho kritiku mravů v církvi, ale naše svědomí, o němž Mistr Jan Hus píše ve svém spise Dcerka. Říká, že někdo má svědomí příliš široké a omluví si všechno, co koná. Jiný má svědomí příliš úzké a kacéřuje se za všechno, co dělá. Dle M. J. Husa není dobré mít svědomí ani široké ani úzké. Jak toho docílit? Jedině následováním Krista. Jeho Duch, kterého nám dle svého zalíbení poslal, je stálým zrcadlem našeho konání – v Písmu i v tradici – i v těch novodobých, a zvláště i v životě každého z nás.
Otázkou je, nakolik jsme ochotni se do tohoto pomyslného zrcadla dívat. Jak uvádí sociologický slovník: „Permanentně přizpůsobované morální normy měnícím se životním podmínkám působí ovšem i zpětně na podobu církevních pravidel, zejm. změkčují různé zákazy a náb. sankce.“ (Sociologická encyklopedie, SOÚ AV ČR, v.v.i. hlavní editor: Zdeněk R. Nešpor, https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Morálka)
Připomíná mi to diskusi s bratry z pravoslavných církví na východ od nás, kteří často na ekumenických jednáních říkají, že církve na západě jsou ovlivněné (mají na mysli negativně) sekularizací. Jak vyjadřují sociologické výzkumy, morálka je podmíněna kulturnímu zvyklostmi, ekonomickými faktory, vlivem industrializace a technických vynálezů, ale třeba také feministickým úsilím, což se projeví kupř. v rozdílných morálních nárocích na muže a ženy napříč kulturami. Avšak, jak uvádí sociologický slovník u pojmu etika: „ačkoli je mravní jednání podmíněno společenstvím, jednotlivec za ně nese odpovědnost.“ (Sociologická encyklopedie, SOÚ AV ČR, v.v.i., hlavní editor: Zdeněk R. Nešpor; https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Etika)
Ne náhodou Dr. Karel Farský, prof. Statečný a celá první generace našich otců propojili snahu morálního povznesení Československa v čele s T. G. Masarykem po první světové válce s úsilím naplnit tuto morálku Duchem Kristovým, aby tak dali směřování naší země jasný směr. Sám prezident Masaryk hlásal: „Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie,“ čímž vymezil jasnou linku propojující naši minulost s budoucností – ocenil zápas za svobodu oproti tyranii, která chce z pozice jednotlivce zachvátit moc nad všemi. Živý Duch Kristův zakládá životodárné společenství, které může obrodit celou společnost. (viz též Butta, Tomáš, K pojmovému určení CČSH a jeho porozumění, in Český zápas 2026, 9. leden 2026; www.ccsh.cz/aktualne/19-nase-cirkev/2655-k-pojmovemu-urceni-ccsh-a-jeho-porozumeni.html) Karel Farský i Karel Statečný tuto ambici měli. Ne náhodou se k Církvi československé hlásilo bez mála milion členů krátce po jejím založení a vzniklo na 300 odborů sociální péče.
I dnes čelíme společně nejrůznějším trendům. Procházíme digitální revolucí, čelíme ekologickým změnám klimatu a důsledkům v podobě nové migrace. Světová rada církví a další ekumenické, ale i necírkevní organizace hovoří o ekologické spravedlnosti, podporují dekolonizaci a bojují proti extrémní chudobě. Žijeme v globálním světě, který se znovu více polarizuje, což by nás nemělo paralyzovat, ale dle hesla: „Mysli globálně, jednej lokálně“, se můžeme nechat vést, tak jako naši otcové v první republice, Duchem Kristovým, který nás nenechává v letargii, ale vede k tomu, abychom se jako křesťané skrze něj obrodili a přispěli i k tomu, aby se svět v naší bezprostřední blízkosti i ten vzdálenější stal pro všechny lepším, spravedlivějším, krásnějším, pravdivějším a dle přikázání našeho Pána Ježíše Krista zvláště pak plným lásky k bližnímu a úsilí o vzájemné porozumění.
Hana Tonzarová
Ilustrace: Pixabay.com
Český zápas č. 37 z 13. 9. 2026
Související: Anketa na téma: Etika, morálka
