(ČZ 37/26) Jen si vzpomeňte, kolikrát za den si na toto téma bezděčně vzpomenete: v autobuse, při kárání dětí, v obchodě, při sledování zpráv, při pohledu na volební plakáty, atd., …. Je to nekonečná řada. Hledali jsme u několika našich osobností odpovědi, jak s morálkou dnes naložit.
1) Které biblické nebo husitské hodnoty považujete za nejdůležitější pro život dnešního člověka?
2) Myslíte si, že církev dokáže být důvěryhodným morálním hlasem ve společnosti?
3) Jaké etické téma by podle Vás mělo být v Církvi československé husitské více diskutováno?
Josef Bartošek, evangelický farář a vyučující HTF UK
1) Lk 6,31, Mt 7,12; tedy to, co vede k tzv. zlaté-mu pravidlu.
Pak pohlížím na ostatní náboženství přejně a vidím to pozitivní, stejně jako oni na mě. Nelíbilo by se mi, kdyby mi někdo jako jedinou charakteristiku křesťanství stále nabízel: jste jediné náboženství, kde jste si podřezávali krky kvůli jediném písmenku (Otce i Syna)! Odpovím-li ve stejném stylu, snažím se tomu druhému dokázat, že je horší než já, a to obvykle končí katastrofou. Hledání společných hodnot naopak sbližuje a přináší porozumění. Křesťané by se měli vzdát bludu výlučnosti. Dnes v globalizovaném světě má tento výrok stejnou výpovědní hodnotu, jako že Země je placatá. Je třeba přijmout skutečnost, že křesťanství není jedinou možnou, natožpak nejlepší, odpovědí na otázky lidské existence. To si mohu myslet sám za sebe a pro sebe a druhému musím ponechat stejnou možnost. Křesťané toto své nafoukané přesvědčení často ani příliš neskrývají.
2) Naprosto ne!! Často moralizujeme jako „majitelé Pravdy“. Ale to v žádném případě nejsme. Pravda je vysoko nad námi, někde tam, kam naše lidské řeči ani nedolétnou. My máme možnost snažit se žít v jejím světle a svým životem to ukazovat druhým. A tak místo zjevování morálních hodnot (které já přece samozřejmě dodržuji – jak jinak, že) můžu říci: Příteli, já jsem na tom úplně stejně jako ty, tak pojďme společně usilovat o nějaké vyšší cíle.
Pojďme společně hledat, co nás všechny trápí, sdílet se o to s ostatními, hledat řešení a třeba tak prošlápnout cestu, kterou nám už třeba Někdo prošlápl…
3) Upřímnost a autenticita. Jako občasný návštěvník husitských bohoslužeb vím, že řadu lidí trápí zkostnatělý a neživotný způsob posvátné liturgie. Svoje pochybnosti se ale bojí sdělit svému faráři, který by je svou autoritou odmítl. Moderní člověk ale chce přijmout osobní zodpovědnost za svůj život! Už nejsme děti jako před 2000 lety! Nechceme stále slyšet, že jsme hříšní; to všichni víme, to je dané podstatou naší existence. My chceme slyšet o naději, kterou nám Ježíš dává při našem upřímném úsilí o náročný naplněný život. Že nám při každém selhání říká, jako by to bylo poprvé: neboj se! Ty to dáš, ty na to máš, já ti fandím, já ti věřím. A ty to nakonec dáš!
A tak se nemusím ničeho bát, ani pekla ani člověka, protože věřím, že nakonec skončím v Ježíšově dlani. Ale ne jako pasivní produkt odříkaných liturgií, ale jako aktivní účastník, který se snaží na tom všem taky mít trošičku podíl, aby to všechno nebylo tak úplně na tom Ježíšovi (i když samozřejmě je).
David Frýdl, farář NO Praha – Vršovice
1) Co člověk, to názor na to, co považovat za biblické a husitské hodnoty. Pro někoho to může být např. Ex 22,17 „Čarodějnici nenecháš naživu“, jinému zase Dt 23,14 nebo kterýkoliv jiný verš, vždyť jich je plná Bible od Genese po Zjevení. A s husitskými hodnotami to může být podobné. Celé řadě lidí včetně těch v církvi konvenuje: „Hrrr na ně!“ Tu otázku asi ne-lze pokládat obecně, ale raději v osobní rovině: „Jakou biblickou a husitskou hodnotu považuješ za nejdůležitější pro svůj život?“ Pak je pro mě odpověď jednoduchá: „Bůh láska jest a Milujte se a pravdy každému přejte!“
2) Občas to dokáže, žel Bohu zřídkakdy a zřídkakde, začasto v osobách výjimečných žen a mužů, lidí nejrůznějšího věku a postavení, kteří na svých místech a ve své době dokázali jít proti proudu světa i proti proudu oficiálního náboženského a duchovního establishmentu. Tak to chodí od doby, co svět světem stojí. To známe z vlastních církevních dějin, ne? Sádrová busta jednoho takového na nás zírá v každém druhém husitském sboru.
3) Za mě tyto: ekologická etika – obec-ně lidská odpovědnost za stvoření, dále témata jako lidskost ve světě umělé inteligence, sociální spravedlnost, queer a církev, rodina a církev, církev jako rodina.
Jana Krajčiříková, tajemnice Ústřední rady CČSH
1) Pořád stejné jako v jakékoliv době – víra, naděje, láska, prav-da. Stále víc lidí má obavy z budoucnosti a z víry můžeme čer- pat naději, že po-řád má smysl se snažit a žít dál. Nad všemi možnými, často si navzájem protiřečícími „pravdami“, které lidi rozdělují, stojí Boží Pravda, která nás vede k lásce k Bohu, bližnímu i sobě samému.
2) Myslím si, že v dnešní době se již většina společnosti příliš nestará o to, jak církve pohlížejí na to či ono. My bychom měli především pomáhat lidem najít cestu k Bohu, který je tu pro všechny, ne ji někomu případným moralizováním blokovat.
3) Podle mě nejde ani tak o to, že bychom určitá témata nediskutovali, jako spíš o to, že z našich diskusí neplynou dostatečně hmatatelné výsledky. Je to určitě dáno i velkou názorovou pestrostí a demokratickými principy, jež jsou naší církvi vlastní, takže to zřejmě ani jinak nejde.
Za odpovědi děkuje Ondřej Syrový
Český zápas č.37 z 13. 9. 2026
