Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu.
Ž 68,6–7
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!
2K 1,3
V Bibli to je tak, že je třeba starat se o slabé, často o vdovy a sirotky. Ve verších ze Žalmu 68 je to samo o sobě ještě zkrášlené. Sirotek je běžně ten, kdo nemá ani otce, ani matku. Tady je Bůh nazván otcem sirotků. Tedy tím, kdo se k nim hlásí a stará se o ně. Podobně je i obhájcem vdov. Jeho zřetel pak míří do dalších šířek – pro osamělé má útočiště a vězňům dopomáhá ke šťastnému životu. Ve všech případech Boží tvoření pokračuje tím, že chrání podmínky pro život, podobně, jak to činil úplně na počátku. Jenom s tím rozdílem, že v tomto případě vstupuje do již rozběhnutých životů, ve kterých ne vždy rozhodovala dobrá vůle, a mnohé životní příběhy se zvrtly.
Bože můj, děkuji za zázemí, které mám, a dej, abych je uměl chránit a pomáhal je tvořit pro druhé.
