Nebuď už tak rozlícen, Hospodine, naši nepravost už nikdy nepřipomínej. Prosíme, hleď, všichni jsme tvůj lid.
Iz 64,8
Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.
Mt 3,8
Jako děti jsme byli vedeni, abychom šli poprosit své rodiče za odpuštění, když jsme něco provedli. Nebyla to lehká cesta, jít, prosit za odpuštění a hlavně uznat svou chybu. Ale když se to realizovalo, doslova a do písmene se v duši rozhostil klid a mohli jsme normálně fungovat a žít. Jak často prosíme za odpuštění našeho nebeského Otce? On skutečně odpouští a naše hříchy nepřipomíná. On slyší naše prosby. V Žalmu 79,8 je napsáno: „Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.“ Jaká úleva, nový vztah, nic není mezi námi. Vše je odpuštěno. Kdo je v Kristu, je nové stvoření.
Pane, radujeme se, že k tobě můžeme přicházet a přijímat odpuštění. Radujeme se, že nám naše hříchy nepřipomínáš.
