Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.
Ž 34,16
Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“
Mt 27,19
Je to takové nezviklatelné přesvědčení. Bůh spravedlivé vidí, ví o nich, a když jsou v nouzi, nepíše se, že hned zasáhne. Ale nakloní ucho. Je to hodně, nebo málo? Stojí opravdu právě o to člověk potřebující pomoc? Znamená to takový mezistupeň na cestě k unesení situace a k jejímu následnému vyřešení. Boží nakloněné ucho je tak soustředěné na volajícího o pomoc, že mu z jeho modliteb nic neunikne. A opět – je to hodně, nebo málo? Jak pro koho! Když Jakub ve své epištole zmiňuje, že „velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jk 5,16), počítá s tím, že mezi voláním spravedlivého a Bohem běží aktivní spojení, které je zárodkem změny a východiska. Ostatně to je podstatou životní naděje.
Bože, buď nadějí a silou všem, kdo volají o pomoc, a dej mi sílu být takovým lidem oporou.
