Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo.
Ž 140,13
Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Jk 2,15–16
David v dnešním verši vyznává svou důvěru v Boha, který se zastává těch, kdo sami nemají sílu. Jen málokdy se to děje přímo, nějakým zázrakem. V první řadě Bůh dává prostor těm, kdo jsou těmto potřebným nablízku. Povolává ke skutkům milosrdenství svůj lid – tedy i nás. Ano, Bůh se sklání k potřebným, ale my jsme jeho rukama. Modlíme-li se, aby Bůh zasáhl, měli bychom také očekávat, že chce jednat skrze nás. Mějme důvěru, že nám nedá úkol nad naše možnosti. Milosrdenství začíná drobnostmi: zájmem o druhé, ochotou vyslechnout je. Možná právě dnes potkáš někoho, pro koho můžeš být odpovědí na jeho tichou modlitbu.
Pane, dej mi oči, které dnes uvidí potřebu druhého, a srdce, které nebude váhat nabídnout pomoc. Ať jsem nástrojem tvé spravedlnosti a milosrdenství.
