Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Ž 42,3
Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána – žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.
2K 5,6–7
Víra bývá někdy předkládána jako recept na šťastný, bezproblémový život, jako recept na život, který nezná žádnou vyprahlost ani úzkosti. Bible ovšem takto barvotiskovou jednostrannost rozhodně nerazí. V Bibli naopak i věřící člověk může prožívat mnohou sklíčenost a může i žíznit. Vždyť víra, to přece není naše lidská dokonalost, náš ničím nenarušitelný optimismus či naše lidská nezdolnost. A proto biblická víra reklamně nepřibarvuje. Ani sebe, ani život. Ale může právě vyhlížet. Může očekávat. Může žíznit po Bohu živém. Ne po lecjakém, ale živém. Po tom, který jen nechlácholí a neuklidňuje, ale který život i tříbí, formuje a naplňuje dobrým obsahem.
Pane, když cítíme vlastní vyprahlost, prosíme, buď nám občerstvením i silou života svým Kristem.
