Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít.
Ž 119,77

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost.
Fp 1,9

Slitování. Slitovat se. Hebrejské i řecké výrazy, které se překládají těmito slovy, znamenají původně soucitný nářek nad neštěstím nebo smrtí člověka. Ale ve Starém zákoně nejde jen o výraz pouhého cítění bez pomocného zásahu, nýbrž o proměnění tohoto citu v čin, obzvláště tam, kde jde o slitování Boží. Slitování je též „lůnem“, jež může počít něco nového, z hlediska dosavadních průšvihů zcela nečekaného. Hospodinovo slitování může obnovit i to, co jsme vlastní vinou pokazili. Slitování není pouze v Božím „popisu práce“, slitování je podstatou Božího srdce, které je plné soucitu a slitování. Bůh se nad námi již slitoval a povolal nás k životu a stále se slitovává, abychom žili plný život v Kristu.
Drahý Bože, děkuji ti, že jsi plný soucitu a slitování. Děkuji, že jsi nade mnou nezlomil hůl a obnovuješ to, co jsem nezvládla. Děkuji, že mi dáváš novou odvahu žít plný život v tobě.

L 1,5–25.57–66.80 * Sk 19,1–7 * Ex 16,17–36

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše