Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme.
Ž 46,2–3
Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
J 19,26–27
Bát se je lidské. Nikdo nás neučil strachovat se, a přece se umíme bát. Strach jsme si osvojili velmi záhy, jako děti jsme se dokonce báli dříve, než jsme dovedli mluvit. Různé strachy na nás doléhají po celý život a my se s nimi snažíme vypořádat. Lékem na strach je víra. Důvěra, že větší nežli jakékoli nebezpečí, které mi hrozí, je Boží síla. Bůh je naše útočiště také tak, že nás vplétá do svazku dobrých lidských vztahů. Lidé, na které se můžeme spolehnout, jsou darem od Boha a tvoří záchrannou síť, která nás zachytí, když hrozí pád. Nikoli samota, nýbrž důvěrné společenství potírá strach.
Do tvé ochrany se, Bože, svěřuji. Jako ty mne nikdo nebrání. Děkuji za své blízké.
