Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
Ž 23,5
Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt.
1K 15,26
Veškerá sláva křesťanských svátků vychází z Boží lásky dosvědčené Písmem. Člověk je kolísavý, jeho úmysly mohou být chvílemi čisté, ale jsou tu výkyvy, a někdy hrozivé. Občas se to zamotá, zvrtne, vyhrotí, a pak už nejsme hybateli událostí, ale jen pasivními pozorovateli s minimální šancí něco ovlivnit. O Velikonocích vidíme, jak je důležité konat skutky lásky, tady a teď, dělat to, co je v našich silách a možnostech, abychom byli Kristovými přáteli. On nás o tuto lásku prosí. Věří nám, i když jsme dole, utlačovaní a odsuzovaní. Nechme se oslovit, otevřeme s bázní svá srdce v důvěře, že cesta, po které jsme se vydali křtem, vede dál, vede ke světlu, které tma nepohltila.
Všemohoucí Bože, jak veliké zázraky jsou všude kolem nás! Ať v radosti zpíváme píseň o tvé slávě!
