Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním.
Oz 2,21
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.
J 15,16
Slavné slovo Ozeášovo, které leckdy zaznívá na svatbách (a na již vzácných církevních obřadech zásnub). Nejsou to ovšem slova o mezilidském vztahu, nýbrž přirovnání a zaslíbení ohledně vztahu Hospodina a jeho lidu: Izrael – personifikovaný jako žena! – je Hospodinovou vyvolenou, jež se tak ovšem nechová a bývá nevěrná. Boží láska však vzdor hříchům a jejich kolektivním důsledkům trvá.
Celé to dokresluje jasné Ježíšovo konstatování z Nového zákona.
Obojí je důležité pro reformační vyznání o spáse sola gratia – „pouhou milostí“. Boží láska vždy předchází naše jednání! Boží zaslíbení neztrácejí platnost. K Bohu se lze vždy vrátit a vztah obnovit. Silné je i ono lehce domyslitelné přirovnání hříchu ke vztahové nevěře – tomu rozumíme dobře.
Pane, dej, ať na tvé ANO k nám dovedeme říkat své ANO k tobě.
