Ty, které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře, ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná.
Ž 107,3.8
Opravdu jste byli bez Krista a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.
Ef 2,12–13
I po těžkých životních situacích, i poté, co si s námi život všelijak zahrával, i tehdy je možné najít prostor k vděčnosti. K poděkování. Ke chvále. Alespoň žalmista ten prostor našel.
Samozřejmě, soustředit se lze i na všechny ty minulé útrapy a traumatizující zkušenosti. V tom se usadit a zabydlet. Žalmista to ale neudělá. Všímá si především něčeho jiného. Všímá si, že navzdory všemu zlému, navzdory všem minulým útrapám a těžkým situacím Božímu lidu nakonec přece jen bylo dáno toto všechno unést, vydržet a přežít. Zvládnout to. A v tom vidí veliké Boží milosrdenství a veliký Boží div. Něco, co je dobré si nejen připomínat, ale za co člověk může být i vděčný.
Pane, jsme ti vděčni, že i uprostřed těžkostí života se máme o co opřít a kde brát sílu.
