Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Ž 103,13
Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.
Ga 4,6
Synové často bývají pěkní „vejlupci“, a přece si otec říká: Je to moje krev, musím s nimi mít trpělivost, dokud nedostanou rozum. A odpouští jim. Hospodinova míra trpělivosti vůči těm, kdo k němu mají respekt, je však mnohem větší. A jeho slitovnost, trpělivost a ochota odpouštět se projevuje nejen vůči těm bohabojným. On dal svého jednorozeného Syna, aby nás, kdo jsme kdysi patřili k šiku Božích nepřátel, mohl přijmout za vlastní děti, za spoludědice a spoludědičky svého jednorozeného. Proměnil naše srdce Duchem svého Syna a my už ho nepovažujeme za nepřejícího stíhajícího kontrolora, ale za tatínka, kterému můžeme důvěřovat, protože nás má rád, za tatínka, který to s námi myslí dobře, neodepře nám žádné své dobré dary a naplánoval pro nás to, co oko nevidělo, ucho neslyšelo a co na srdce lidské nevstoupilo.
Náš Otče, dej, ať víme, že ti patříme, a napodobujeme tvého jednorozeného Syna v důvěře a lásce k tobě.
