Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
Př 17,5
Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
Jk 2,5
Možná bychom měli sklon číst přísloví v oparu neurčitého folklóru. Morální upozornění se snažíme odrazit obranným úderem. Ne snad že bychom chtěli přejít do protiútoku, ale známe různé situace, které život přináší, a to jistě nevíme o všech, které se kdy přihodily a přihodí díky rozmanitosti a absurditám tohoto světa, jenže Jakubův novozákonní výrok posouvá vnímání chudáků tohoto světa ještě na jinou úroveň. Je to tak absurdní, že se s tím neumím zcela vyrovnat. Co je však zcela jasné, je to, že nemáme dělat rozdíly mezi lidmi, nemáme se posmívat chudákům a nemáme se radovat z utrpení druhých.
Pane Bože, ty jsi stvořil všechny lidi; prosím, abych dokázal vnímat člověka a lidství i v situacích, kdy je to těžké nebo téměř nemožné.
