Tento lid se přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje.
Iz 29,13
Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.
Mt 15,11
Formalismus! Takhle uchopil dávnou Izajášovu prorockou kritiku proměny živé víry v kult sám náš Mistr a Pán (čti Mt 8,8). Je snadné podlehnout automatismu – přestat se ptát a přemýšlet; vždyť to všechno tak krásně funguje… Máme liturgické knihy – můžeme slavit; máme zpěvníky – můžeme zpívat; máme Bibli – můžeme předčítat a recitovat… Ale máme ještě srdce; máme ho při tom a máme to na srdci? Naštěstí dnes, když lidové církevnictví končí, křesťanství přece jen zase leckdy a leckde začíná.
Novozákonní heslo to ilustruje na křesťanském překonání dosavadního židovského rituálního stravování: hlásat Boží slovo má smysl vždy, ovšem dodržování košer kuchyně může být kulturní nesmysl a problém… Ale to se musí přemýšlet!
Pane, dej, ať se nesoustředíme na pokrmy, ať víme, kde musíme být my!
