Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl.
Ž 119,41
Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“
L 4,36
Jakkoli je člověk pouhý křehký a smrtelný tvor, Boží zaslíbení jsou tomu, kdo na ně s pokorou spoléhá, spolehlivou a životodárnou oporou. Tak jako se i uprostřed nejtemnější noci smíme spoléhat, že ráno opět vyjde slunce, tak se i uprostřed nejtěžší bolesti a zoufalství smíme opírat o naději Božího, Bohem zaslíbeného milosrdenství. I kdyby se zdálo, že již nezbývá žádná naděje, Bůh ve své lásce na svá zaslíbení daná člověku nezapomíná – a to je naší nejpevnější nadějí. Své milosrdenství nám jistě neodepře, nic mu nezabrání, aby nám jej dal.
Prosíme tě, Bože, pamatuj na nás, že jsme jen prach. Posiluj nás a povzbuzuj nás ve svém milosrdenství k životu, abychom mohli před celým světem chválit tvé láskyplné skutky.
