(ČZ 30/2025) Poslanec Rieger probudil svým provoláním v Češích vášeň k Brožíkově obrazu Mistra Jana Husa,
V roce 1883 na Štědrý den v pondělí 24. prosince v devět hodin ráno se sešla pražská městská rada, aby rokovala o možnosti zakoupení obrazu Jan Hus před sněmem kostnickým od Václava Brožíka. Obraz vyvolal značný zájem české veřejnosti. Velkolepé dílo bylo právě vystaveno v Praze a stalo se mimořádnou kulturní a národní událostí na sklonku roku 1883, s nadšením o něm psal veškerý tehdejší tisk. Uchvátil nejen svojí mohutností, kdy šířkou přesahuje sedm metrů a výškou až pět metrů. Mimochodem obraz váží 400 kg.
Češi jakoby dlouho něco takového očekávali, když předtím byl Jan Hus obdivován a ztvárňován především německými umělci (viz v Českém zápase o malíři Karlu Friedrichovi Lessingovi). Atmosféru doby a úžas z obrazu zachycuje ve svém životopise dcera poslance Riegera Marie Červinková-Riegrová: „Je to něco velkolepého, úchvatného, plakala jsem při pohledu naň.“
Dále citujme současný posudek kunsthistoričky a znalkyně Brožíkova díla PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové: „Působivost předložené mnohafigurální kompozice, kterou Brožík namaloval smělým a širokým tahem štětce, spočívá v malířově schopnosti charakterizovat tváře. Asketická tvář Mistra Jana Husa s výrazem pevného odhodlání hlásat pravdu je strhující. Stejně podmanivá je i rembrandtovsky temnosvitná barevnost výjevu.“ Takový je až obdivný závěr i po tolika letech.
Brožík tvořil v cizině, kde také jeho Husův obraz vznikl, a naprostou samozřejmostí bylo, že v cizině obraz také zůstane. V Praze se představil jen na výstavě. Proto městská rada neváhala obětovat sváteční vánoční čas k rychlému rozhodování o koupi obrazu, který všechny tolik uchvátil.
Nejednalo se pouze o uměleckou hodnotu díla, ponořme se do ducha té doby, konce devatenáctého století u nás. Docházelo ke glorifikaci husitství z úst politiků, novinářů s přispěním právě umělců, kteří jakoby zaspali dobu za německými, kteří již dříve obdivovali Husa pro ducha „liberté“ a tak stejně nyní Češi. Osobností byla celá plejáda – Alois Jirásek, Václav Beneš Třebízský, Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický, Mikoláš Aleš. Husitství se také stalo určitým základem ideologie tehdejších politických stran, když vynecháme klerikálně a konzervativně orientované strany. A to se protáhlo z konce devatenáctého do začátku dvacátého století.
Hrozilo však, že Brožíkovo dílo skončí v rukou jeho tchána a dále neznámo kde, neboť Brožíkův tchán Charles Sedelmeyer byl zdatným obchodníkem s uměním. Zatímco Brožík se věnoval malování, svým profesorským povinnostem na Akademii a přejížděním mezi Prahou a Paříží, tak Sedelmeyer v klidu prodával jeho díla, na která měl již řadu objednávek. Jen pro ilustraci s dneškem, před deseti lety jedna aukční síň prodávala menší Brožíkovu studii námi probíraného obrazu o velikosti 100 x 153 cm, kdy vyvolávací cena byla 1 200 000 Kč a obraz se prodal za více než dvojnásobek.
Není divu, že starosta Prahy Tomáš Černý měl o Vánocích roku 1883 naspěch s koupí obrazu slavného malíře. Václav Brožík byl na konci devatenáctého století zvolen jako jediný český umělec členem Francouzské akademie mezi tzv. čtyřicet nesmrtelných a císař František Josef I. jej povýšil do šlechtického stavu. Starosta měl velké štěstí, že na jednání, kterého se účastnili nejen zastupitelé, ale také novináři, reprezentanti vlasteneckých spolků, pozval poslance Františka Ladislava Riegera. Ten byl velice aktivní a prohlásil, že „ačkoli by koupě obrazu ve skutečnosti příslušela zemi, může tak reálně učinit pouze hlavní město. Navíc, pokud by se vedení Prahy obrátilo o pomoc na národ, úspěch by byl zaručen.“ Jednalo se o veřejnou sbírku pro zakoupení obrazu „národem pro národ“, byla to obdoba přispívání jako u stavby Národního divadla. Výzvu ke sbírce sepsal samotný Rieger, který neopomenul zmínku o významu Husa a husitství pro národ. Navíc si byl vědom jisté choulostivosti tématu, a tak výzvu stylizoval v duchu, aby ji podepsali i katolíci. Proto v prohlášení připomenul také stinné stránky husitských válek a uvedl: „Husa si pro jeho charakter a úlohu při rozvoji národa mohou vážit i ti, kteří mají výhrady k jeho učení.“
Žádal všechny Čechy, aby nedopustili, aby Brožíkovo „eminentně české dílo, které je pravou oslavou českého umění“, zmizelo v cizině. V Národních listech z 27. prosince 1883 čteme: „Čest národa našeho žádá, aby co je dílem naším, bylo také uznáno zásluhou naší.“
Riegrovo provolání dále uvádí: „Obraz mocně jímá každou mysl českou, neboť zobrazuje úchvatně moment velevýznamný, jenž stal se zárodkem velkých dějů v národě našem, dějů, kteréž jakkoli spojené s mnohou záhubou životů a statkův, vzpružily mocně národnost naši; on představuje nám Čecha, jehož jméno nad jiné proslulo v dějinách člověčenstva, muže, jehož šlechetné úmysly ani odpůrci jeho snah nepopírají, muže, jenž byl za své doby nejhorlivějším obráncem práv svého národu a zákonodárcem jeho jazyka.“
Provolání sice vyšlo až 27. prosince, ale z textu je patrné, že Rieger jej formuloval a psal právě na Štědrý večer u vánočního stromku. Byl natolik zaujat myšlenkou získání obrazu, že vše šlo stranou: „Slavíme dnes Štědrý večer, kde každý svých milých hledíme štědře obdarovat dárky, nám Čechům je zajisté náš národ nad jiné milý.“
Podle dobového tisku obchodník Sedelmeyer za obraz požadoval 60 tisíc zlatých. Pro zakoupení mluvila ale skutečnost, že samotný malíř Brožík prohlásil, že obraz by měl zůstat v Čechách a sám nabídl na koupi deset tisíc zlatých. Na jednání byl zvolen užší výbor za předsednictví starosty Černého a jeho členem byl také poslanec Rieger.
Po zveřejnění Riegerova prohlášení začaly od Čechů proudit peněžní dary a velký význam sehrála současně výstava obrazu na Staroměstské radnici. Celý výtěžek ze vstupného směřoval do sbírkového fondu. Inzerát lze zhlédnout v lednovém vydání Národních listů od pořádajícího časopisu Ruch, kde se píše, že pořadatelé doufají, že Češi „v oceňování tohoto velkolepého díla svého rodáka zajisté nezůstanou za Němci a Francouzi.“ Za účelem sbírky se prodávaly také reprodukce obrazu, z nichž některé byly i s Brožíkovým podpisem. Výstava za vstupné 30 krejcarů byla hojně navštěvována, včetně možnosti večerní prohlídky při umělém elektrickém osvětlení. Spisovatel Petr Hořejš v Toulkách českou minulostí takto popsal výstavu: „Ti, kteří z radnice vycházeli, měli vážné tváře. Někdo řekl, že byl z toho jak u vyjevení, jiný prohlásil, že se mu z toho hlava zatočila. Další tvrdili, že se na to musejí podívat několikrát, aby si všimli všech detailů… Dav stál před obrazem a mlčel, a takhle to vypadalo denně.“
Díky nadšení Čechů pro obraz a veškerému úsilí se nakonec podařilo Brožíkův obraz „Jan Hus před sněmem kostnickým“ českou veřejností zakoupit. Češi dali dohromady 40 000 zlatých, dalších 6000 se zajistilo finanční transakcí.
Obraz byl v roce 1884 umístěn na Staroměstské radnici, v zasedacím sále, který se dnes nazývá Brožíkův.
Mirko Radušević
Český zápas č. 30 z 27. 7. 2025
