26. května si naše církev připomene v Praze na Palackého náměstí a v kostele sv. Václava Na Zderaze význam osobnosti českého myslitele. K této příležitosti jsme uspořádali anketu mezi duchovními a členy naší církve.
1) Jaký význam má podle vás osobnost Františka Palackého pro dnešní českou společnost?
2) Vidíte paralely mezi Palackého interpretací husitství a dnešní identitou CČSH?
3) Co z odkazu Františka Palackého je podle vás nejvíce aktuální pro dnešní věřící?
Marcel Sladkowski, vedoucí archivního a muzejního oddělení ÚÚR CČSH
1) Zaprvé dokázal oslovit českou společnost současně na poli vědeckém i politickém. Zatímco nynější propojení politiky a historie je buď vzácné, anebo nepřináší zrovna užitečné plody. A zadruhé dokázal svými promyšlenými koncepty zaujmout většinu společnosti, a to je v naší stále rozdělované až rozdrobované současnosti též hodno pozornosti.
2) Palackého interpretace husitství měla významný politický rozměr, jehož bychom se měli spíš vyvarovat. Identita jakékoliv církve, jež není napájena z evangelní zvěsti, nemůže dávat valného smyslu.
3) František Palacký byl, upřímně řečeno, v otázkách víry zřejmě spíš pragmatického smýšlení, což jistě neumenšuje jeho význam ve výše uvedených oborech. Tedy bych snad vyzdvihl pilnost a vědomí zodpovědnosti, jež jsou ovšem podnětné všem, věřícím i těm, kdož se tak nenazývají.
Martin Chadima, pedagog a farář NO Přelouč
1) František Palacký má v Praze „své“ náměstí a sochu, univerzitu v Olomouci, jsou po něm pojmenovány ulice, náměstí, školy. Ale stejně tak, jako je tomu s Husem, Jeronýmem Pražským či Komenským, staly se ze symbolů znaky. Držíme jen útržky kontextů, „pouhá jména“ (Umberto Eco). Lidé si do Palackého promítají své představy, aniž by znali jeho dílo či kontext doby, v níž působil. Pro jedny je ryzím vlasteneckým historikem, pro jiné austroslavistou. Pro některé přesvědčeným evangelíkem, který do života uvedl ideu o zásadní hodnotě husitství pro další vývoj českého národa. Pravdou je, že Palacký byl především loajální občan „Habsburského domu“, který až později doznal: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ Přesto Palacký psal, že katolicismus (i ten habsburský) nejsou jenom křížové výpravy, upálení Mistra Jana Husa, nesvoboda, „žalář národů“.
2) CČS(H) nevznikla na základě idejí Palackého, a dokonce ani těch Masarykových. CČS(H) je plodem katolického modernismu, s návazností na působení tzv. „vlasteneckých“ kněží. Nikoliv nadarmo naši „otcové zakladatelé“ usilovali o tzv. apoštolskou sukcesi, z nichž ji skutečně patriarcha G. A. Procházka a biskup Rostislav Stejskal získali. Ideje husitství, ať již v linii radikálních táboritů či umírněných stoupenců Jakoubka ze Stříbra, se v naší církvi sice objevují v duchu sporů o další směřování církve, ale de facto jde jen o „kouřovou clonu“. CČS(H), odkojená katolickým modernismem a humanismem, nefandí Žižkovu vojenskému radikalismu a nemůže sdílet Husovy nelaskavé názory na ženy. A Palacký nikdy nesmlčel, že husitství mělo své stíny. Pokud vidíme vlastní církev kriticky, v intencích permanentně vedeného dialogu mezi bratřími a sestrami i mezi laiky, duchovními a vedením církve, pak je to v pořádku. Pokud tak nečiníme, pak se můžeme stokrát zaklínat Husem, Palackým, Komenským, Havlíčkem, Farským a potenciálem naší církve, ale to jsou jen šidítka. Prázdná hesla, jak by řekl Masaryk.
3) Palacký kladl důraz na kritické myšlení. Nestavěl ikony, neměl potřebu idealizovat si nějakou dobu. Jeho důraz na význam husitství není nutně postaven jako štít proti „katolicismu“. Palacký uměl jazyky, byl nesmírně vzdělaný, pracovitý, hodiny trávil v archivu a neváhal diskutovat se svými oponenty. To je leitmotiv jeho odkazu. Mám velmi pozitivní zkušenost se studenty na gymnáziu i se čtenáři mých odborných i beletristických knih. Dát se jim všanc, nebát se dialogu, kritiky, obstát v diskusi, samozřejmě na základě znalostí, ale s pokorou vůči oponentům. To vede k tomu, abyste pomáhali růst druhým a přitom, obohaceni jejich kritickým pohledem, rostli sami. To je šance naší církve. Fangličky, hesla, mrtvé historické obrazy? To je passé. Demokracie je nám třeba. A diskuse...
Bohdan Kaňák, církevní historik a duchovní při olomoucké diecézi
1) Františkovi Palackému dodnes vděčíme za mnohé. Na solidním vědeckém heuristickém základě rozvinul koncepci národních dějin, která odpovídala úrovni špičkového historického a filozofického myšlení jeho doby. Byl prvním organizátorem českého vědeckého života podle moderních zásad. Usiloval o to, aby se o rozvoj vědeckých institucí zajímaly nejen aristokratické elity, ale i prostí občané, a aby tito občané o jejich činnosti mohli spolurozhodovat... F. Palacký je nám vzorem čestnosti, pracovitosti, obětavosti, skromnosti a vytrvalosti v práci.
2) F. Palacký interpretoval období husitství jako významnou periodu českých dějin a zbavil tak husitství nánosu vulgárních ideologických předsudků, které se nahromadily v předchozích obdobích absolutismu duchovního i světského. Jeho výklad měl evropský přesah. Navazuje na něj novější česká historiografie, která ovšem posouvá svoji interpretaci na jinou úroveň, protože používá aktuální metody historické práce a má za sebou další výzkum. Naše církev věnuje přirozeně tomuto posunu svoji pozornost...
3) F. Palacký je příkladem člověka, který se v těžké době vypracoval z chudých poměrů k pozici čelného reprezentanta našeho národa jak v rovině vědecké, tak i politické. Při svém vzestupu čerpal posilu ze své víry, osvědčil velkou míru tolerance a s osvojenou noblesou i se ctí překonával překážky, které mu v jeho době přinášela tehdejší proměnlivá politická situace našich zemí. Uměl při tom ve svých současnících posilovat naději v překonání protivenství. Dokazoval jim též smysluplnost jejich další existence ve světě v rámci národního společenství jako zvláštního duchovního a kulturního jsoucna se specifickým dějinným posláním...
Martin Irein, člen NO Praha – Staré Město
1) František Palacký rozhodně není jen pán z bankovky nebo socha na nábřeží. Jeho význam začíná tím, že dal Čechům historické sebevědomí, čímž dodal národu, do té doby pokládanému za odnož německého kulturního prostoru, jeho vlastní dějiny a vytvořil základ příběhu české státnosti.
Rovněž formuloval první reálný politický program pro český národ. Zde rád připomenu jeho slavný dopis do Frankfurtu z roku 1848, který byl první moderní deklarací české suverenity. Diskuse o tom, jak si zachovat vlastní národní identitu v rámci většího celku, kterou F. Palacký v 19. století vedl, rezonuje ve vztahu k EU dodnes. Kromě toho nelze opomenout, že stál u zrodu Národního muzea, Matice české a dalších kulturních institucí...
2) K hlavním bodům, v nichž se svět Palackého interpretace protíná s učením CČSH, patří důraz na husitství jako významný mezník národních dějin; Palacký je viděl jako boj za svobodu svědomí a demokratizaci společnosti... Dalším takovým bodem je důraz na svobodu svědomí a laicizaci, které CČSH vtiskla do své struktury. A posledním pak národní a sociální rozměr. Palacký propojil náboženskou reformu s národním probuzením a husitství vnímal jako projev životaschopnosti českého národa. CČSH vznikla v atmosféře čerstvě nezávislého Československa jako národní církev a využívá symboliku kalicha nejen jako liturgický předmět, nýbrž i jako symbol rovnosti všech ve společnosti i před Bohem...
3) Víra jako vnitřní svoboda, humanita jako ideál společnosti či dialog mezi vírou a rozumem. Dnešním věřícím může být blízký v současném odporu proti dogmatismu, respektu k pluralitě názorů v církvích či aktivním občanství. Palacký dnešním věřícím vzkazuje: Vaše víra má smysl, pokud vás činí lepšími, svobodnějšími, vzdělanějšími lidmi, schopnými sloužit celku.
Tomáš Butta, patriarcha CČSH
1) Osobnost Františka Palackého časem překryly jiné postavy a tento historik a politik bohužel již většinou zapadl do zapomnění minulosti. Přesto je jeho rozsáhlé historické dílo a jeho veřejné a politické úsilí pozoruhodné. Palacký nejen dějiny psal jako historik, ale sám je tvořil svým životem jako politik. Prosazoval demokratické zásady, jednal podle etických pravidel, žil pro ideje a měl vize, které vycházely z hloubky jeho poznání a přesvědčení. Pracoval pro národ, který ve své době chtěl kulturně povznést. Nešlo mu o nějaké prázdné vlastenectví založené jen na pouhých slovech a gestech, a nikoli na trpělivé a hodnotné práci.
2) Obraz středověkého husitství nám zprostředkovávají novodobí historici a přinášejí i různé interpretace. Palacký chápal jako stěžejní ideu pro české dějiny ideu náboženskou. Tuto stránku spatřoval jako významnou právě v husitství. I když se v interpretaci historie zaměřoval především na stránku mravní a národnostní, téma víry a náboženství neopomíjel. Naše církev chápe Husa především jako duchovní osobnost a husitství jako náboženské hnutí, které zápasilo o podstatu křesťanství, pravou Kristovu církev a zdůrazňovalo, že Boží zákon má platit i pro svět a společnost. Programové heslo prof. Karla Statečného vyslovené na I. sněmu proto znělo doslova: „dokončit náboženskou reformaci českou“.
3) Ferdinand Hrejsa, který se Palackým důkladně zabýval po stránce náboženské, ho charakterizoval tak, že věří neochvějně v Prozřetelnost, v Boha svatého, který nežádá obřadů, ale lásku k Bohu i k lidem, a věří v nesmrtelnost, Krista si váží jako zakladatele náboženství božského původu, vítěze nad hříchem i smrtí, vůdce na cestě ctnosti a moudrosti, a tak původce lidského spasení. Ale jeho zbožnost, osvícenstvím dotčená, se nezajímá o spekulativní učení o věcech nadpřirozených. Toto shrnutí jistě výstižně charakterizuje Palackého jako křesťana s osvícenským pohledem na svět a důrazem na rozum a vědu. Můžeme připojit, že pro Palackého byla víra jeho velkou životní silou a nepostrádala morální pevnost, smysl pro pravdivost a čestnost. Současně se vyznačoval vírou velmi vstřícnou, otevřenou a vůči druhým vyznáním snášenlivou, tedy ekumenickou.
Jaroslav Hrdlička, vyučující HTF UK
1) Vztah k Františku Palackému v dějinách české společnosti procházel postupnou proměnou. Jiný byl v druhé polovině 19. století, jiný v první a druhé polovině minulého století. Je třeba vědět, že každá etapa vývoje českých dějin posledních dvou století z jeho díla něco zdůraznila, potlačila, či odsunula do nepochopení. O pochopení Palackého se vždy zápasilo, smysl jeho díla musel být složitě hledán a nalézán. Ani dnes tomu není jinak...
2) Bez myšlenkového díla F. Palackého by CČSH nevznikla v podobě, již v první i druhé generaci měla. Historikovo pochopení místa husitství v českých dějinách se pro generaci zakladatelů CČSH stalo odrazovým. Dnes se rozhodně nemůže jednat o povrchní navracení k němu, o mechanické dovolávání se jeho díla. Je třeba Palackého skutečně znát a pochopit v kontextu jeho doby. Pak nám nebude tak myšlenkově vzdálený, jak si někdy myslíme.
3) Je to jeho schopnost do značné míry svobodně, byť v dobovém společenském a konfesním zarámování, přistupovat k základním tématům českých dějin. Je to jeho usilování zdůraznit dějinně podstatné a oddělit je od méně podstatného. Je to i kultivovaná myšlenková a politická kultura, již vnesl do života české společnosti. Chcete-li, tak aristokraticky noblesní plebejství.
Děkuje Ondřej Syrový
Foto: Archiv
Český zápas č. 20 z 17.5.2026
