Ohlédnutí za XXXIII. kurzem varhaníků a zpěváků

Nikdy by mě nenapadlo naskakovat do rozjetého vlaku. A přece se mně to již v loňském roce povedlo. No, nebyl to tak docela vlak, ale rozjeté to bylo pořádně. Tak o co vlastně šlo? O pravidelný kurz varhaníků a zpěváků pořádaný již od roku 1994 Církví československou husitskou pod vedením, organizací a technickou záštitou odborníka na slovo vzatého, celocírkevního kantora, bratra Zdeňka Kovalčíka.

Rok co rok organizuje ve druhém týdnu srpna báječné setkání varhaníků a zpěváků z celé republiky. Tentokrát to bylo po třicáté třetí. Akce je vždy opravdu velkolepě přichystaná. Ve městě, kde se kurz pořádá, a to každý rok v jiném koutě republiky, je pak k dispozici několikero varhan. Je to i taková ekumenická akce, neboť varhany nám zapůjčují i místní kostely katolické či evangelické. A na všech se pak trénuje.

Pohlédneme-li do nedávné minulosti, zjistíme, že místa setkávání jsou velká – např. Brno, Klatovy, loni Prostějov. Ale také menší jako např. v r. 2022 to byla Dobruška. Letos nás přivítala ve dnech 7. – 15. 8. 2026 západočeská metropole Plzeň.

Kurz bývá zahájen prohlídkou města – často s průvodcem – či výletem po okolí, takže též splňuje určitou formu poznávání nejen „božských“ nástrojů, ale také pozoruhodných, pro mnohé zúčastněné neznámých koutů naší krásné vlasti.

Účastníci kursu jsou různých profesí. Učitelé na hudebních a základních školách, po maturitě nastupující vysokoškoláci, inženýři, zubaři, vysokoškolsky vzdělaná zdravotnice, jeden zemědělec zabývající se chovem drůbeže, řada účastníků již působí jako varhaníci v našich sborech, někteří jednotlivci jsou dokonce absolventi konzervatoře. Kurz tvoří vždy zdravé jádro těch, kteří chtějí být spolu a přitom přátelsky do kruhu přijímají i začátečníky, pro které je toto setkávání velkou motivací k jejich hudebnímu růstu i ke službě v církvi.

Pečlivě připravovaný sborový program řídí tři výteční sbormistři – Zdeněk Kovalčík, Kateřina Michlová a mladý, velmi talentovaný Jakub Kubis. A to byste je museli vidět. Krása. A sestava není jen pestrá profesemi, ale též věkem. Já jsem se dostala na kurz loni jako úplný začátečník, naprostý neznalec hudební teorie a nezpěvák. Tréma byla příšerná. A to jsem tehdy už tušila, že budu patřit mezi nejstarší. Takže by se v tom věku už nějaká zkušenost a dovednost očekávala. Ale parta, která mě přivítala, mě v nejlepším smyslu naprosto ohromila. Dosud nikdy jsem se nenacházela ve společnosti, která by napříč generacemi byla tak přátelská, kamarádská a plná pohody a humoru. Ještě dlouho po návratu jsem z té báječné a mimořádné atmosféry prostějovského kurzu v r. 2025 čerpala pozitivní energii. Na kurz mě loni přihlásila naše sestra farářka Erika Oubrechtová z Dobrušky. A já jsem ani v nejmenším nelitovala. Pokouším se nyní již druhým rokem doprovázet naše bohoslužby na místní zrekonstruované varhany. A tak mi kurz nesmírně pomohl. Oceňuji v průběhu kurzu zařazované lekce pro začátečníky, které tradičně vede bratr Lukáš Rýdlo, který se ale nemohl letos z rodinných důvodů k naší lítosti zúčastnit. Nahradil ho skvěle charismatický muzikant Jakub Kubis. Přiznávám, že ze mě nebude nikdy báječný hráč, ale naše bohoslužby doprovázené na královský nástroj jsou mnohem hezčí. Ráda bych připomněla, že loni byl také mezi účastníky ohromný talent a nadšenec, tehdy nejmladší účastník kurzu, patnáctiletý Danek Maťátko, který letos nemohl přijet, ale již napříště se na něj všichni těšíme.

Myslela jsem si, že již není možné, aby bylo na setkání ještě něco lepšího. Ale stalo se. Jako po mnoho roků – ale pro mě poprvé – se na kurz dostavila jedna osoba, která se pro mě stala naprosto andělským zjevením. Byla to sestra farářka Jana Wienerová z Broumova.

Ta vedla každodenní ranní a večerní pobožnosti a ze svého nádherného srdce vlévala do těch našich naději, lásku, moudrost, poučení, pochopení i povzbuzení na každý den. A to vše dovršovala tím nejnádhernějším úsměvem, který vycházel ze srdce, a to v dnešní době všech těch umělých úsměvů, naučených pro selfie, což je o to vzácnější. Její úsměv totiž pronikal hluboko do našich myslí i srdcí. Byl opravdovým poselstvím doslova přímo od Boha. Spolu s naší spirituálkou nám při večerních duchovních setkáváních vedením Kalousovy pobožnosti posloužila i členka kurzu, báječná zpěvačka, sestra Hanka Nováková.

Jako každoročně i letos byla akce zakončena v pátek 14. 8. závěrečným koncertem, tentokrát v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Byl připraven dramaturgicky velmi krásně sestavený program složený ze sborových a sólových zpěvů, varhanních vstupů. Škoda jen, že varhany velice selhávaly přezníváním některých tónů, a to pravděpodobně nejen kvůli letošnímu horkému klimatu.

Již v sobotním dopoledni jsme se sešli k závěrečné songové bohoslužbě v kostele Dobrého Pastýře, kterou vedl vedoucí kurzu Zdeněk Kovalčík, kázáním posloužil plzeňský biskup bratr Lukáš Bujna. Společně jsme vyslovili díky a chválu za společně prožité dny a také v den 15. srpna jsme si připomněli památku Ježíšovy matky Marie.

A ještě je něco, co nás vždy spojuje, a tím je společné stolování, a to nejen v restauracích, ale také při snídaních a večeřích, které pod vedením Z. Kovalčíka připravují další jako skvělí pomocníci. Zejména nás také obohacuje tradiční nedělní stolování v podobě biblické večeře, kterou zažívají kurzisté již mnoho let.

Plzeň je starodávné město s bohatou historií, založené již za vlády Václava II. v roce 1295 a má stále co nabídnout. Historické jádro města je v oblasti bývalých hradeb obkrouženo nádherným udržovaným parkem se spoustou stromů, květin a fontán a přispívá nejen k vytváření příjemného klimatu v letních vedrech, ale i nádherné oddychové zóny, kterou využívají nejen mnozí Plzeňané a již jsme také využívali.

Letošní kurz byl zase trochu jiný, ale opět krásný, přínosný, ale nejvíc ze všeho přátelský. A jak říkal Emil Zátopek: ,,Nikdy nebylo mou prioritou na závodech jen zvítězit, ale být v té nádherné atmosféře,“ tak to podepisuji do puntíku.

Dovolím si poděkovat jménem všech účastníků všem, kdo kurz podpořili finančně – brněnské, olomoucké, královéhradecké a pražské diecézi – i organizačně. Děkuji našemu vedoucímu kurzu bratru faráři Zdeňku Kovalčíkovi a všem, kdo se podíleli na jeho přípravě. Chtěla bych jim popřát hojnost Božího požehnání, pevné zdraví, elán a sílu do dalšího našeho plánovaného setkání v r. 2027. My totiž už teď víme, že se příště setkáme ve Zlíně.

Eva Nentvichová

Foto: Jiří Koflák