Divadlo Mana: 80 let herečky Daniely Kolářové

21. září se v divadle Mana konala tisková konference u příležitosti oslavy osmdesátin zde vystupující herečky Daniely Kolářové. Shodou okolností i v den svých narozenin zde také účinkovala ve hře - hořkosladkém příběhu „Návod na přežití“.

V úvodu slavnostní „tiskovky“ vystoupil principál divadla a zároveň farář vršovického sboru David Frýdl, aby novináře seznámil s historií a současností divadla.

„Na každém podlaží našeho sboru mám určitou funkci a nyní se zde představuji jako principál. Naše divadlo je unikát. Náš divadelní sál patří k nejstarším prostorám, které vyvíjejí kontinuálně divadelní činnost. Divadlo bylo spolu s budovou postaveno v roce 1930. Myšlenka zakladatelů byla, že vršovické tehdy Jiráskovo divadlo se stane městským divadlem pro Vršovice, aby Vršovičtí nemuseli jezdit do konkurenčního divadla na Vinohradech,“ takto bratr David Frýdl zasvětil novináře do historie našeho divadla, které je jedinou naší církevní divadelní scénou v republice. Také podtrhl skutečnost, že repertoárem se divadlo vydalo jinou cestou, než mainstreamová česká divadla. Je to divadlo, která má svůj určitý duševní přesah. Divadlo Mana existuje také díky dřívější přímluvě dnes ředitele Vinohradského divadla Tomáše Töpfera, který bratra Frýdla jako zdejšího faráře upozornil: „Máte zde poklad - divadlo a toho se držte.“ David Frýdl k tomu poznamenal: „Jako farář jsem zvyklý na zázraky, a tak také zázrakem zde divadlo vzniklo.“

Slova bratra Davida Frýdla o divadlo s přesahem potvrdila dramaturgyně divadla Věra Mašková, která uvedla, že divadlo Mana ve své dramaturgii se věnuje především české otázce, zkoumání české mentality a nutí diváky mimo zábavy k přemýšlení. „Jedna paní si stěžovala, že si představení neužila, neboť u něj musela myslet,“ vyprávěla Věra Mašková příhodu, kterou dokreslila charakter divadla.

Pochopitelně, že otázky začaly především mířit na oslavenkyni Danielu Kolářovou. Jedna z prvních byla, zda je to náhoda nebo záměr, že narozeniny slaví svým představením na divadelních prknech.

„Ne můj záměr to nebyl, prostě to tak opravdu vyšlo,“ odpovídala s úsměvem herečka a rozpovídala se o představení „Návod na přežití“, které je o dvou starších dámách vdovách a jejich osud je Daniele Kolářové tak blízký, že se do představení až zamilovala. Ke své oslavě ještě dodala: „Pro herce hrát o svátcích, svátečních příležitostech, není z profesního hlediska nic neobvyklého. Konečně těch oslav osmdesátin jsem měla již hodně.“

Z četných rozhovorů s Danielou Kolářovou vyplynulo, jak bylo její mládí v karlovarském kraji, kde žila těžké. Tam mířila naše první otázka, jaké má vzpomínky na lidi víry v době, kdy byla ještě dítě:

„Bylo to tristní. Spolužáci, jejichž rodiče byli věřící, chodili do kostelů na bohoslužby tajně. Mocí bylo až striktně zakazováno jakékoli náboženství. Pamatuju si, že náboženství bylo provozováno až tajně.“

Jednou jste pro média uvedla, že vaše životní krédo pramení z knihy francouzských spisovatelů Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera nazvané Jitro kouzelníků, která byla v šedesátých letech minulého století v Československu hitem:

„Ano, pamatuji si, byl to citát otce jednoho z autorů, který byl silně věřící a synovi řekl: ‚Nepotřebujeme tolik Boha, ale možná, že Bůh potřebuje nás.‘ Ta věta mě naprosto fascinovala. Byť je to v opačném gardu, tak je to pravda.“

To je stále vaším krédem? „Ano stále.“

A vaše víra?

„Víře se nebráním, nejsem odpůrce víry. Na náboženství mě ale udivuje jeho historie – historie válek, pálení čarodějnic a podobně.“

Toleranci k víře ze strany Daniely Kolářové potvrdil bratr farář David Frýdl: „Ze strany Daniely vždy cítím respekt a vědomí, že víra je záležitostí, která nějak k životu patří. Někdy se při mé modlitbě za herce i ostatní herci přidávají k onomu závěrečnému Amen…“

Při otázkách Českého zápasu musel bratr David Frýdl předem upozornit, že nejsme sportovní časopis.