Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
(ČZ 37/2024) Řekne-li se divadlo a husitská církev, každý si nejspíš vybaví Manu v pražských Vršovicích, někdo ještě přidá Barku v Brně-Králově Poli.
(ČZ 36/2024) Židovské synagogy tvořily a tvoří významnou skupinu sborů CČSH. Naše církev dočasně užívala nebo stále užívá přes 40 budov, které dříve patřily židovským náboženským obcím.
(ČZ 36/2024) Z genezaretské oblasti prosycené jahvistickým duchem doputoval Ježíš až do oblastí týrských. Ne, nebyla to oblast vůči židům vstřícná.
Dopis bratra patriarchy Tomáše Butty o Janu Žižkovi k 600. výročí jeho úmrtí ze dne 31. 8. 2024.
(ČZ 36/2024) V letošním roce si města Tábor a Kostnice připomněla 40 let od podepsání memoranda o spolupráci. Bratr biskup David Tonzar se účastnil tradičního setkání u Husova kamene (Hussenstein) v německé Kostnici.
(ČZ 35/2024) Zamyšlení br. biskupa Lukáše Bujny při bohoslužbě na závěr kurzu varhaníků a zpěváků naší církve ve Sboru Dr. Karla Farského v Klatovech v sobotu 17. 8. 2024.
Audio a videozáznamy bohoslužeb a promluv z náboženských obcí Církve československé husitské z 25. srpna 2024 (21. neděle v mezidobí – 14. neděle po Svatém Duchu).
(ČZ 34/2024) Zůstávat v někom, být v někom a mít někoho v sobě, vzájemně se prolínat, to je obraz velmi mystický, může působit až eroticky.
(ČZ 34/2024) Dnes jsou obecně redaktoři nabádáni, aby psali kratší a takzvaně srozumitelné články. Před sto lety byl list naplněn dlouhými filosoficko-teologickými statěmi.
(ČZ 34/2024) Náboženská obec v Rychvaldě si bude 8. září připomínat 100 let od položení základního kamene Husova sboru.
(ČZ 33/2024) Jak přiblížit evangelium a nabídnout prožívání křesťanské spirituality lidem, kteří o to stojí, ale církevní prostředí je jim cizí nebo k němu mají výhrady?
(ČZ 33/2024) Nedaleko hasičské záchranné stanice v Hasičské ulici v Hrabůvce se nachází nevelký Husův sbor Církve československé husitské. Poprvé byl otevřen věřícím před 90 lety dne 5. srpna v roce 1934.
(ČZ 33/2024) Text Janova evangelia (6,51-58) obsahuje závěrečnou část Ježíšovy řeči o chlebu života, který sestoupil z nebe.
(ČZ 32/2024) Ptali jsme se několika osobností na jejich názor na poutní cestu a jejich oblíbená poutní místa.
(ČZ 32/2024) Putování patří k našim lidským pradějinám a někde to v nás pořád musí být. Potřebujeme „vypadnout“.
(ČZ 32/2024) Protože je náš dnešní text tak velice obsahově podobný s textem minulé neděle, zastavme se dnes u jedné důležité věty, kterou jsme minulé neděle neřešili. „Ne, že by Otce někdo viděl. Jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.“
