Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
(ČZ 17/2025) Šedesátá léta minulého století. Mladí lidé sahají po zakázaném a nedostupném ovoci.
(ČZ 16/2025) Stolování skončilo. Společné jídlo se v rodinách aranžuje snad už jen o Vánocích. Marně si stýskáte.
(ČZ 16/2025) Je-li křest ponořením do pravdy, pak je především ponorem do smrti.
(ČZ 16/2025) Velikonoce ukazují na jedinou bránu k věčnosti: na temnou propast pod skořápkou vlastního hrobu.
(ČZ 16/2025) Mladá generace potřebuje zakotvení i volnost.
(ČZ 16/2025) Svátosti křtu i přes hranice různých konfesí a denominací nás křesťany spojuje a sjednocuje.
(ČZ 15/2025) Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. ...
(ČZ 14/2025) Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři...
(ČZ 14/2025) (4. února 1815 Osijek, Slavonie – 8. dubna 1905, Đakovo)
(ČZ 13/2025) Český lid rád poslouchal slovo Boží v rodném jazyce.
(ČZ 13/2025) V náboženské obci středočeského města, známého těžbou černého uhlí, hutí Poldi Kladno a skvělými hokejisty, byl před 15 lety ustanoven farář Phanuel Osweto.
(ČZ 13/2025) Opět slavíme liturgii 4. neděle postní, která dle vstupního verše z proroka Izajáše je označena názvem Laetare – „Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete!
(ČZ 12/2025) Jedním z klíčových prvků náboženského života napříč vyznáními je požehnání.
(ČZ 12/2025) „Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (L 22,17–19).
(ČZ 12/2025) Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. ...
(ČZ 12/2025) Původně vystudoval zdravotnictví a pracoval v nemocnici na interním oddělení a na psychiatrii. V sedmnácti letech byl pokřtěn v Římsko-katolické církvi, ale nenašel tam své místo. Duchovní hodnoty mu otevřela až Církev československá husitská, v níž působí jako jáhen v Žamberku, též v Nekoři a České Třebové.
