Jeremiáš Steepek se chystal stát vedoucím pastorem v jednom americkém kostele, který navštěvovalo tisíce věřících. Než uskutečnil své první kázání, převlékl se za bezdomovce a vydal do kostela.
Půlhodinu chodil po kostele, kde se shromažďovali stovky věřících, pak si stoupl před kostel a dožadoval se almužny. Žádal jen drobné, aby měl na jídlo. Většina spoluvěřících však odvracela oči od bezdomovce a dokonce se pohoršovali, aby je neobtěžoval. Našlo se pouze několik lidí, na prstech jedné ruky je spočítat. Jeremiáš vešel do kostela a chtěl se usadit v předních lavicích, odkud byl však církevními představiteli vykázán, aby si sedl dozadu. Ještě předtím, když vstoupil do kostela, zdravil spoluvěřící, ti jej přehlíželi a málokdo mu odpověděl na pozdrav.
Začala bohoslužba, seděl v zadní lavici, když jeden z hodnostářů předstoupil před věřící s tím, že má důležité oznámení: „Rádi bychom vám představili nového pastora Jeremiáše Steepeka!“
Dav začal tleskat a lidé otáčeli hlavy, aby zahlédli, jak vypadá…
Žebrák sedící v zadní lavici se postavil a pomalu se sunul dopředu ke kazatelně. Potlesk utichl a všichni s úžasem hleděli na příchozího.
Stál před věřícími a chvíli trvalo hrobové ticho, než žebrák - pastor vzal do rukou mikrofon a četl evangelium: „Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě… ‘
Když odříkal celé evangelium, podíval se směrem ke shromáždění a vyprávěl jim, co ráno zažil. Mnozí začali plakat a mnoho hlav se zahanbeně sklonilo… Nakonec řekl: „Dnes vidím shromáždění lidí… nikoli však církev Ježíše Krista. Svět je plný věřících, ale nikoli následníků Ježíše.“
Nastalo ticho a pastor Jeremiáš se loučil: „Sbohem, uvidíme se všichni příští týden!“
Být křesťanem je víc, než nosit kříž na krku a chodit do kostela. Být křesťanem je být následovníkem Ježíše, být jeho učedníkem. Je to něco, čím žijete a co sdílíte s ostatními.
Tolik citace upravená podle mnoha z facebooku na americkém internetu. Jde o příběh, který se stal virální na internetových sítích v USA a po letech také ojediněle u nás a na Slovensku. Objevil se mezi americkými uživateli během července roku 2013, a to s často používanou fotografií bezdomovce, pořízenou v roce 2011 v Londýně fotografem Bradem Gerrardem. Text je anonymní, někdy označovaný za hoax a autora nelze zatím dohledat (zkoušeli jsme také přes AI).
Skutečný příběh
Narazili jsme na americký deník US-Today v roce 2013, který popsal podobný příběh Willie Lylea (na snímku). Rovněž byl povolán za nového pastora a měl sen, že mu Bůh nařídil, aby než se jím stane, zkusil žít v ulicích města Clarksville, se 145 000 obyvateli jako bezdomovec o hladu. Bůh po něm ve snu chtěl, aby na vlastní kůži zažil, jaké je nemít nic – žádný domov, žádné peníze, žádné přátele, žádné jídlo. Měl mu říct: „Slyším, jak kážeš slovo Boží a sdílíš Kristovo poselství. Teď chci, abys podle toho skutečně žil… Chci, abys o své zkušenosti vyprávěl svému novému sboru.“ Vyzval Willieho, aby něco změnili ve světě, a začal s tím právě v Clarksville.
Od 21. června 2013 Willie Lyle žil čtyři a půl dne na ulici města. Hodně se dozvěděl o bezdomovcích, chudých pracujících, všech, kteří denně čelí hladu i o těch, kteří „jen“ potřebují duchovní a emocionální pomoc. Z vlastní zkušenosti se dozvěděl, kolik lidí, kteří mají v životě štěstí, se dívá na bezdomovce svrchu, přitom hladové a chudé a ignoruje, aniž by si kdy udělali čas na to, aby se dozvěděli jejich příběh. Za necelý týden se naučil několik důležitých věcí, které potřeboval k přežití, včetně toho, komu věřit a komu nikoli. Všiml si velkého počtu rodin, které denně bojovaly s hladem. Většina z nich je označována jako americká pracující chudina. Prostě nemají dost peněz na to, aby pravidelně živily své děti.
K tomu Willie Lylea poznamenal: „Bohužel někdy tito lidé ani nemají naději. Zcela určitě chtějí jídlo a přístřeší, ale také hledají jídlo a přístřeší, které se nacházejí v Kristově poselství. Nejsem si však jistý, zda církve tyto potřeby řeší.“
Willie Lyle si vedl deník o tom, co prožíval. Jeho poznámky se staly základem pro kázání, které pronesl 23. června v metodistickém kostele Sango United. To kázání všechny přítomné zaskočilo. Ještě před kázáním ležel Willie Lyle pod stromem na trávníku kostela, oblečený ve velkém kabátě neoholený a neučesaný. Přemýšlel o tom, kolik lidí k němu přistoupí a nabídne mu jídlo.
Pak odešel kázat a během kázání mu jeho snacha ostříhala vlasy a dcera oholila zanedbané vousy. Přezul se a pod kabátem měl na sobě své nedělní oblečení. Oblékl si kravatu a sako a celou dobu pokračoval v kázání svého poselství. Část jeho kázání byla opřena o evangelium Korintským a po svém k věřícím pravil: „Nejméně používané části těla jsou ty, které znamenají nejvíce, jako naše srdce a mysl.“
Podle facebooku a deníku US-Today připravil Mirko Radušević
Foto: FB Willie Lyleaho - vpravo, vlevo - jedna z mnoha fotografií tentokrát z TV TCT Network o pastorovi Steepekovi
