(ČZ 24/26) Debata o umělé inteligenci je ve veřejném prostoru vedena nejen jazykem techniky a ekonomiky, ale stále častěji se objevují otázky antropologické, ekologické, etické a duchovní.
Vyjadřují se k nim i církve, pro které je charakteristické hledání srozumitelného jazyka, otevřeného navýsost současnému společenskému tématu.
Příkladem široce založené křesťanské reflexe AI byl v českém akademickém prostředí projekt Evangelické teologické fakulty „Antropologie umělé inteligence: etika, porozumění, lidská přirozenost“ (2023–2024). Jeho autoři vycházeli z přesvědčení, že AI není pouhý praktický nástroj, ale civilizační změna, která zasahuje sociální vztahy, ekonomiku, politiku i představy člověka o sobě samém. Pohledem filosofie a teologie otvíral projekt řadu otázek: Co vlastně znamená lidská inteligence? Co je vědomí? Co činí člověka člověkem? A může být člověk ještě chápán jako obraz Boží (Imago Dei), pokud začne sám sebe vnímat především jako biologicko-datový systém?
Záběr aktivit projektu byl opravdu pozoruhodný. Nespokojil se jen s akademickými semináři pro odborníky. Výstupy zahrnovaly monografii, vědecké studie, veřejné debaty, popularizační rozhovory i dokument České televize „AI Bůh“. Dále také výukové materiály pro školy i interaktivní výstavu „Člověk, duše a umělá inteligence“.
Jedním z hlavních zjištění projektu je, že se hlavní zápas nemusí odehrávat mezi člověkem a strojem, ale mezi dvěma různými představami o člověku. Na jedné straně stojí člověk chápaný jako bytost se svědomím, důstojností, odpovědností a vztahem ke druhým. Na druhé straně člověk jako soubor funkcí, dat a optimalizovatelných procesů. Hlavní problém proto nemusí být v tom, jestli a kdy budou stroje „myslet jako člověk“, ale jestli člověk nezačne sám sebe považovat za součást systému a technologie.
V prostředí katolické církve se reflexe umělé inteligence (viz například na Vatican News) v posledních letech posouvá od obecných morálních otázek k hlubší antropologické debatě. Od úvah o užitečnosti nebo naopak nebezpečí přechází k úvahám, jak AI proměňuje samotné chápání člověka, jeho svobody, odpovědnosti a důstojnosti. Dokument Svatého stolce z ledna 2025 zdůrazňuje, že umělá inteligence může být cenným nástrojem, nesmí ale být zaměňována s lidskou osobou. Kritizuje také technokratická paradigmata jako stav, kdy technická efektivita začne určovat, co je hodnotné a lidské. Předseda Papežské akademie pro život Vincenzo Paglia opakovaně zdůrazňuje potřebu „humanizace technologií“, která nesmí být formována pouze ekonomickými zájmy...
Některé z těchto obav formuloval už před více než padesáti lety tehdejší profesor teologie Joseph Ratzinger (Benedikt XVI.). Ve své úvaze „Bůh má jména“ rozmýšlel nad rozdílem mezi jménem a číslem: o Bohu, který oslovuje člověka jménem, a o apokalyptické šelmě označující lidi čísly. Ratzinger tehdy napsal větu, která působí skoro prorocky: „Když totiž existují jen funkce, není ani člověk ničím jiným než funkcí. Stroje, které sám sestrojil, mu nyní vnucují svůj vlastní zákon: musí být pro počítač čitelný, a toho lze dosáhnout jen tehdy, když je převeden do čísel.“
Je zřejmé, že mu nešlo o odmítání techniky. Dnes vidíme důsledky jeho myšlenek zřetelněji. Vidíme proměnu lidské osobnosti na datový profil, na soubor preferencí a předvídatelných reakcí. Algoritmy určují, jaké informace dostáváme, co nakupujeme, jak komunikujeme i jak sami sebe prezentujeme.
Také Církev československá husitská má principy, ze kterých může při promýšlení vztahu k moderním technologiím vycházet. Dlouhodobě zdůrazňuje svobodu svědomí, osobní odpovědnost a kritický odstup vůči každé formě absolutizované moci. V kontextu umělé inteligence to může znamenat důraz na zachování lidského úsudku všude tam, kde algoritmy spolurozhodují o vzdělávání, zaměstnání, sociální pomoci nebo veřejné debatě. Svoboda svědomí není jen právem, ale také odpovědností nenechat technokratické systémy rozhodovat o člověku bez etického posouzení a možnosti obhajoby. Možná si ještě plně neuvědomujeme nebezpečí, že si člověk postupně navykne chápat sám sebe jako efektivně fungující součást globálního systému, který to od něj vyžaduje. Křesťanský pohled naproti tomu připomíná, že člověk není číslo ani funkce. Je bytostí se jménem, tváří, svědomím a odpovědností.
Ing. Mgr. Miroslav Exner CSc.
Autor článku je duchovním CČSH v náboženské obci Praha 10-Vršovice a Brandýs nad Labem. Má technické vzdělání a zastával vědecké i manažerské pozice, převážně v IT oborech. Po skončení aktivní kariéry získal magisterský titul husitské teologie.
Ilustrace: Úvodní foto dokumentu ČT pořadu Cesty víry nazvaného „AI Bůh“
Český zápas č. 24 z 14. 6. 2026
