V našem blanenském dřevěném kostele je mnoho pozoruhodností. Mezi historicky vzácné patří i prapor naší farnosti.
Určitě je mezi vámi mnoho těch, kteří sice prapor v kostelíku vidí, ale nikdy jej neviděli rozvinutý s jeho heraldikou. S národním obrozením se v našich zemích rozšířil zvyk vyjadřovat svou příslušnost vlajkou či praporem. Jejich výtvarnými návrhy se zabývali nejslavnější umělci, jejich zhotovení, malování nebo vyšívání bylo mimořádnou poctou. Církevní prapory jsou neseny v náboženských procesích a vztyčovány při církevních svátcích. Prapory při chválách vyjadřují vlastně to, co říkáme Bohu v písni melodií nebo slovy. Prapory to ale vyjadřují barvou, obrazem nebo pohybem toho, kdo prapor nese. Prapory nám také pomáhají radovat se a jásat před Bohem vzdávat mu chválu a čest tak, aby to bylo nejen slyšet, ale i vidět. Ten, kdo se o prapor stará a nosí jej při příležitostech, je praporečník. Praporečník se vždy výrazně podílí na atmosféře celé slavnosti. Jeho odění a důstojné vzezření a jeho osobnost dotváří slavnostní chvíli.
Chtěl bych na tomto místě poděkovat bratru faráři Martinovi a biskupovi Juraji Jordán Dovalovi, že mi svěřili funkci praporečníka. Budu se samozřejmě o tento prapor vzorně starat.
Jirka Forst
Foto: Autor
Převzato z Farního zpravodaje farnosti Blansko a Vyškov
