Václav Havel byl hluboce ovlivněn duchovními tématy a odpovědností, ale hlásil se spíše k netradičnímu, osobitému pojetí víry a transcendence, nikoliv k příslušnosti ke konkrétní církvi.
Tak mnozí charakterizují vztah Václava Havla k víře. Nyní k 90. výročí narození prvního českého prezidenta evangelický farář Miloš Rejchrt v pořadu českého rozhlasu to potvrdil „Nebyl křesťan, nepotřeboval k tomu pojem Boha.“
Zato Václav Havel měl mnoho pochopení k pojmu pravda a svědomí. Šlo u něj o významné pochopení Mistra Jana Husa a jeho výroku „Pravda vítězí“. Výrok spojoval s vlastním chápáním osobního svědomí a také navíc svým konceptem „moci bezmocných“. Podle něj „každý může změnit svět“, což navíc spojoval s pravdou přirozenou touhou a snahou „žít v pravdě“. To silně připomíná proud české reformace. Vždyť také Havel používal původní výrok Mistra Jana Husa, že „Pravda vítězí nad vším“ (Super omnia vincit veritas) a umně výrok v prosinci 1989 při demonstraci přetvořil do svého nejslavnějšího hesla: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, které rychle nabylo konečné podoby, že „musí zvítězit“.
Pravda pro Václava Havla nebyla jen abstraktním pojmem, ale závazkem, za který je nutné nést osobní oběť. Vše toto najdeme v Havlově stěžejní eseji Moc bezmocných, kterou napsal v roce 1978.
Václav Havel vědom si zdroje svého známého citátu, proto také vyjádřil svůj vztah k Mistru Janu Husovi v dnes již pozapomenutém dopise k výročí smrti našeho mučedníka, který zaslal naší církvi:
Redakce
Ilustrace: Redakce
