Víte, kdo já jsem? (Mk 12,38-44)
(ČZ 45/2024) Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
(ČZ 45/2024) Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
(ČZ 45/2024) V září jsme si připomněli 100 let od položení základního kamene Husova sboru v Rychvaldě. Při děkovných bohoslužbách nám bratr patriarcha Tomáš Butta a bratr biskup Tomáš Chytil posloužili společným dialogickým kázáním.
(ČZ 44/2024) K Ježíšovi přistoupil jeden ze zákoníků a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?”
(ČZ 44/2024) Pusto a prázdno na Olšanech v části, kde stojí kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice. Dav pravoslavných věřících, především Ukrajinců a Rusů, kteří se zde vzájemně tolerovali bez ohledu na válku, zmizel. Zmizela i desítka žebráků – bezdomovců a mezi nimi pár Ukrajinek požadujících dary pro nemocné děti.
(ČZ 44/2024) Vyprávění, jak to dříve v církvi chodilo za Němců i za komunistů.
(ČZ 44/2024) Karlovarský kraj, kraj procházející neustálými změnami, kde lidé žijí až surovým životem, často sloužící jako námět až thrillerových scénářů. Je to jediný kraj v Česku bez veřejné vysoké školy a nedávno prezident Petr Pavel prohlásil, že kraj „trpí řadou sociálních problémů a nízkými mzdami.“
(ČZ 43/2024) Ježíšem zázračně uzdravený nevidomý je v Evangeliu Markově připomínán určitěji, jako Bartimaios (tj. aramejsky „syn Timaiův“), stejně tak místem pobytu – žebrá u hlavní silnice vycházející z Jericha.
(ČZ 42/2024) Zatímco u německých literárních kritiků nacházíme při rozboru díla R. M. Rilkeho analýzy jeho vztahu k Čechům také zmínky o Husovi a husitství, zjišťujeme, že čeští literární vědci jakoby tuto skutečnost u Rilkeho opomíjejí. Výjimkou je proslulý literární vědec Václav Černý (na snímku).
(ČZ 42/2024) Po bitvě u Malešova představovalo Žižkovo bratrstvo nejsilnější mocenské uskupení v českých zemích.
(ČZ 42/2024) Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu:
(ČZ 41/2024) První starosta Žižkova Karel Hartig byl předchůdcem idejí husitské církve. „Bez Hartiga bychom se jmenovali Rudolfov, ulice by nenesly jména husitských osobností. Kdo ví, čí socha by stála na Vítkově,“ píše se v jednom postu na facebooku Klubu přátel Žižkova.
(ČZ 41/2024) Pane Ježíši, jak mám žít, abych dosáhl spásy?
(ČZ 40/2024) Zatím vydané monografie a studie o životě a posláních Jana Žižky svou rozsáhlostí představují snad celou knihovnu písemností historiků, archivářů a literárních badatelů.
(ČZ 41/2024) Je to až k neuvěření. Od narození Františka Konvalinky 13. října 1934 v Náchodě uplynulo již devadesát let.
(ČZ 40/2024) Ježíš není pro rozluku. Ale farizeům to neřekne.
(ČZ 40/2024) O Janu Žižkovi jako vojevůdci bylo napsáno a řečeno mnohé, ale jaký to byl vlastně člověk? Podle čeho ho můžeme a máme soudit? Podle kronik napsaných jeho nepřáteli? Podle textů osob, které na místě popisovaných událostí vůbec nebyly? Podle dopisů, které zpravidla jako (podle tehdejších měřítek) starý muž diktoval svému písaři? Existují střípky, nad kterými bychom se měli zamyslet.