(ČZ 36/2025) Jsme v Palestině, v roce 33 (nebo 30), v době, kdy Ježíš má před sebou už jen krátký čas pobytu na zemi...
Blíží se jeho hodina, kdy oznámí svému Otci „Dokonáno jest“ (J 19,30). Již tři roky prochází Galilejí, učí v synagogách, káže pod širým nebem a uzdravuje.
Nyní se svými učedníky opouští Galileu a směřuje do Jeruzaléma, „neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém“ (L 13,33). Doprovází ho velký zástup posluchačů. Někteří přišli ze zvědavosti, někteří očekávají od Ježíše uzdravení, jiní by rádi viděli jeho zázraky a jiní touží po Ježíšově slově. Těm, ale především jeho učedníkům, patří dnes Ježíšova řeč. Své učedníky Ježíš již brzy pověří mimořádně závažným a těžkým úkolem: vyšle je ke všem národům, aby získávali další učedníky a učili je vše, co přikázal jim. Učedníci musí mít jasno v hlavě, musí mít naprostou víru v Ježíše, vždyť on je ta „cesta, pravda i život“ (J 14,6), život, který neuschne jako polní tráva, ale je věčný. Ježíš musí připravit učedníky i na tvrdou realitu: Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
Rozumíme tomu? Což se nemá otec, který založí rodinu, o ni starat? Zajistit živobytí, vychovávat děti, být po boku manželce, dokud je smrt nerozdělí? Což nemáme ctít otce a matku a svého bližního milovat jako sám sebe, pomáhat jim a odpouštět? Ježíš na jiném místě říká: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží (J 3,3). Tady je zřejmé, že se nejedná o fyzické, ale o duchovní zrození. Domnívám se, že zřeknutí se rodiny může být myšleno rovněž duchovně, ale i fyzicky.
Duchovní zřeknutí vidím v osvobození se od rodinných pout v případě, že by mi rodina bránila ve víře v Ježíše Krista, vidím ho v naplnění požadavku asi v tom smyslu, jak napsal apoštol Pavel: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu... (Ef 4,22).
Fyzické zřeknutí uskutečnili všichni Ježíšovi učedníci kromě Jidáše. Nedělali to pro sebe, ale pro nás, budoucí křesťany. Zřekli se všeho, co měli. Opustili svou rodinu, své blízké, zaměstnání, svůj domov. Rodným krajem většiny učedníků byla velmi krásná oblast Galilejského jezera; domorodci jí říkali Boží oko. Jezero proslulé hojností ryb poskytovalo lidem obživu. Je lemováno horami, ale na jeho březích jsou pruhy úrodné půdy. „…krajina podivuhodná svou přirozenou krásou. Svou úrodnou půdou se nevzpírá žádné rostlině… Ořešáky, které nejvíce z rostlin milují chladno, tam rostou v nesmírném množství, dále datlové palmy, které jsou živy vedrem, a vedle nich fíky a olivy, kterými se vyznačuje mírnější podnebí…“ (Josephus Flavius) Dovedeme si představit tu nezdolnou víru v Ježíše, odvahu a ohromnou vnitřní sílu apoštolů, když dokázali opustit vše to krásné, co milovali, když přestali myslet na sebe a všechny síly nasměrovali na splnění úkolu prospěšného pro celé lidstvo? Každý šel sám do cizí neznámé země. Neměli to, na co jsme my zvyklí – zajištěné ubytování, jídlo, diety… Vydali se na sever, na východ, na jih i na západ a tam lidem různých národů vydávali svědectví o Kristu. Podívejme se, kam se každý vydal, a také, jak ukončil svůj život. Petr: Jeruzalém, Samaří, Syrská Antiochie a Řím; ukřižován hlavou dolů. Ondřej: Malá Asie a Skytie u Černého moře, Řecko; ukřižován na kříži ve tvaru písmene X. Jakub, starší bratr Jana: Jeruzalém; Herodes Agrippa I. ho nechal r. 44 popravit mečem. Jan: Palestina, Efez, ostrov Patmos; jediný apoštol, který se dožil vysokého věku a zemřel přirozenou smrtí. Filip: Malá Asie, Frýgie, v Hierapolisu ukamenován na kříži. Bartoloměj-Natanael: Indie a Arménie; zde zaživa stažen z kůže. Tomáš: Sýrie, Indie; popraven čtyřmi vojáky oštěpy. Matouš: Makedonie, Pont, Etiopie; probodnut kopím. Jakub Menší-Alfeův: sloupem církve v Jeruzalémě, roku 62 ukamenován. Juda Jakubův-Tadeáš: Arménie a Persie; zabit kyjem nebo sekerou. Šimon Kananejský-Zélota-Horlivec: Arménie a Persie; ukřižován a rozřezán pilou.
Bůh poslal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16). Ježíš poslal apoštoly, aby umožnili dalším lidem věřit v Boha a v Ježíše Krista, aby nakonec všichni lidé mohli mít život věčný a stát se Božími dětmi.
Milí apoštolové, děkujeme vám za vaši lásku a velkou oběť! Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život (J 15,13).
Aurelius Augustinus:
Bože, vzdálit se od tebe znamená pád,
k tobě se navrátit znamená na bezpečných základech budovat. Od tebe odejít, to zemřít znamená,
vrátit se k tobě znamená žít. Víra nás k tobě volá,
naděje nás k tobě pozvedá, láska nás s tebou spojuje.
Autor: Marie Truncová
Český zápas č. 36/2025 z 7.9. 2025
Obrázek: Tizian (1490–1576): Ježíš nese kříž (cca 1565), Museo Nacional del Prado, Madrid, Wikimedia Commons (Public domain).
