Se zesnulým jsme se rozloučili v pondělí 1. června v evangelickém kostele ve Zlíně.
Dostihla nás v těchto dnech zpráva, že v noci na čtvrtek 21. května 2026 odešel ve věku 95 let k Pánu náš milý bratr František Navrátil. Rád připomínal, že pocházel ze zakladatelské rodiny Církve československé (CČS) ve Zlíně.
Poté, co se na zlínském náměstí konaly v červenci 1921 první bohoslužby nové, předchozího roku povstalé reformní církve, začali se její příznivci ve městě shromažďovat kolem rolníka Františka Navrátila (dědečka našeho Františka), který se stal prvním neformálním představitelem CČS ve Zlíně; byl také v letech 1924-1926 prvním předsedou místního výboru církve. Po jeho úmrtí převzala valný díl církevní práce vdova Filomena Navrátilová, od roku 1932 místopředsedkyně místního výboru a pak v letech 1935-1944 místopředsedkyně první rady starších nově ustavené náboženské obce ve Zlíně.
Tuto svou babičku si František Navrátil dobře pamatoval, rád také vzpomínal na setkání činovníků a věřících církve na zahradě jejich rolnické usedlosti v ulici Pod Stráněmi. O tom všem nám vzácný pamětník, bratr František, vyprávěl při návštěvách v jeho baťovském domku na Zálešné, při různých vzpomínkových akcích a setkáních, nebo při bohoslužebných poutích do přírody, jichž se účastnil do vysokého věku; naposledy vloni pobožnosti křížové cesty v Luhačovicích. A letos s námi ještě na Bílou sobotu prožil vigilii Božího hodu velikonočního v kostele…
Tak Vás, milý bratře Františku, vyprovázíme nyní v této nám společné velikonoční naději. A k ní jako vzpomínku připojuji text, k němuž jste mě inspiroval před třemi lety.
Kdekoliv shromáždí se…
Nedělní ráno 22. ledna bylo ve Zlíně krásné. Sněhové vločky se za okny sem tam proháněly a snášely k zemi, kde od noci odpočívala jemně načechraná bílá peřina. Vzácný to úkaz posledních zim. Jenže… Kolik nás asi bude na bohoslužbách, když k nim docházejí vesměs starší lidé a kolem kostela jsou vyházeny jen úzké a přes všechnu opatrnost kluzké chodníčky. A opravdu, sešlo se nás k začátku bohoslužeb pomálu. Ale mezi nimi na svém obvyklém místě bratr František Navrátil, jako vždy ve svátečním obleku a s úsměvem na rtech. Listoval zpěvníkem skoro jako…, no zkrátka jako by se nechumelilo. K tomu je ovšem třeba podotknout takový malý detail, a sice že se bratru Františkovi blíží 92. narozeniny. To bude ale až v časném jaru, kdy, jak věříme, se jako v minulých letech vypraví s námi ke sborovým pobožnostem v přírodě, třeba na velkopáteční křížovou cestu. Zatím Bohu díky za ta hřejivá zimní setkávání.
Marcel Sladkowski
Foto: Autor
