Zamyšlení bratra patriarchy Tomáše Butty o sedmi darech Ducha svatého.
„To všechno působí jeden a tentýž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“ 1 K 12,11
Ve starobylé křesťanské svatodušní písni „Přijď, ó Duchu přesvatý“ (Veni sancte Spiritus) se mluví o sedmi darech Ducha svatého: „Obdař svoje věřící, tobě důvěřující, sedmi dary svatými“ (Zpěvník CČSH č. 261, sl. 9.). Proč se hovoří právě o sedmi darech? Vždyť apoštol Pavel, který podrobně píše o duchovních darech v 1. listě do Korintu (12. kapitola), nikde jejich přesný počet neudával. Bylo tak učiněno na základě svědectví z proroka Izajáše podle znění Vulgáty. Prorok Izajáš v 11. kapitole předpovídá příchod Mesiáše, který bude obdařen Božím Duchem: „Na něm spočine Duch Hospodinův; duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání (umění) a bázně Hospodinovy (zbožnosti). Bázní Hospodinovou bude prodchnut“ (Iz 11,2-3). Církevní otcové na základě toho vyjádřili počet darů Ducha svatého symbolickým číslem sedm ve spojitosti s veršem z knihy Přísloví: „Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů“ (Př 9,1). Podle obrazného výkladu Augustina se dům církve jako Kristův dům udržuje těmito sedmi dary Ducha – jako jejími sloupy. Podle Řehoře Velikého se jedná o sedm stupňů k bráně Božího království. Sedm darů Ducha svatého uvádí v katechetické příručce Jádro učení křesťanského Mistr Jan Hus a vykládá je ve svých kázáních, podobně jako i Mistr Jakoubek ze Stříbra a další středověcí kazatelé.
Jedná se o tyto dary: Moudrost, rozumnost, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň před Bohem. Bohatství duchovních darů se stalo skutečností v Ježíši Kristu. Na Ježíšovi spočinul Boží Duch v plnosti (Mk 1,10). Ježíš měl moudrost Šalomounovu, sílu Davidovu, poznání proroků a zbožnost praotců. Ježíš Kristus se stal jejich nositelem. Skrze něho se tyto dary dostávají také církvi a každému jednotlivému věřícímu (Ef 1,3).
Všechny tyto dary mají své pozadí v Bibli a souzní s jejím svědectvím a zvěstnými důrazy. Jako první ze sedmi darů je zmiňována moudrost. Moudrost má podle Písma svatého především náboženskou povahu. Bůh sám je zdrojem moudrosti a dokonalého poznání. V knize Daniel čteme: „Bůh dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum. Odhaluje hlubiny a skryté věci, poznává to, co je ve tmě, a světlo s ním bydlí“ (Da 2,21b-22). Skutečná moudrost nevzniká z úsilí člověka, ale je darem od Boha. Pravá moudrost se netýká jen našeho rozumu, ale je především záležitostí srdce jako „moudrost srdce“ (Ž 90,12).
S tím úzce souvisí i druhý dar Ducha svatého – rozumnost. Být rozumný neznamená jen shromažďovat informace a poznatky, ale především jde o schopnost rozlišovat mezi tím, co je dobré a co zlé. Jak to vyjadřuje Jakoubek ze Stříbra, že člověk rozeznává mezi tím, co je křivé a co je pravdivé. Rozumnost člověka se týká jeho charakteru a projevuje se v životním zaměření a jednání.
Třetím darem je rada. Tím se myslí schopnost vést druhé k dobru. V Bibli v knize Přísloví čteme: „Jako hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá“ (Př 20,5). A v téže knize slyšíme: „Kdo poslouchá rady, je moudrý“ (Př 12,15). Člověk obdařený Duchem dokáže poradit, je schopen vést druhé, umí se správně rozhodovat. Naproti tomu bezradnost je známka nedostatku Ducha. Býváme někdy bezradní, proto je nám tohoto daru Ducha tolik zapotřebí.
Čtvrtý duchovní dar je síla. Zde se nemyslí nějaké lidské siláctví, ale síla k dobrému (2 Te 2,17). Sílu potřebujeme, když se objevují překážky. Bez Boží síly klesáme a zůstáváme stát v půli cesty. Bez daru síly a vytrvalosti pouhé nápady a nadšení nedostačují.
Pátým darem je umění. Možná nám toto slovo zní až příliš světsky. I umění má však svou náboženskou hloubku. Hudební schopnosti, umělecká genialita a tvořivost mají blízko k tomuto duchovnímu daru a inspiraci „shůry“. Ale darem nejsou pouze mimořádné schopnosti umělců – hubníků, spisovatelů, výtvarníků. I řemeslná zručnost je v Písmu svatém viděna jako dar shůry! V 2. knize Mojžíšově čteme o jednom člověku z pokolení Judova, který byl naplněn Božím Duchem. „Měl moudrost, důvtip a znalost pro každé dílo a uměl dovedně pracovat se zlatem, stříbrem a mědí, opracovávat kameny pro vsazování a obrábět dřevo, aby dovedl udělat každé navržené dílo“ (Ex 35,30-36,1). Tento člověk jako ještě mnozí další uplatnili své schopnosti při budování svatyně. Práce a lidská tvořivost mají oslavovat Boha, vždyť on je původcem všech hřiven, vloh a darů.
Šestým darem je zbožnost. Starozákonní proroci odsuzovali falešnou a neúčinnou zbožnost (Oz 6,4.6). Ježíš častokrát kritizoval farizeje kvůli jejich pokryteckému smýšlení a jednání bez účinné lásky. Opravdová zbožnost není z lidské přirozenosti, ale je také Božím darem. Taková zbožnost je užitečná a má zaslíbení pro život nynější i budoucí (1 Tm 4,8).
Sedmým darem Ducha svatého je „bázeň před Bohem“. Nemyslí se tím strach. Strachu je kolem nás i v nás až příliš mnoho. Pocit strachu vychází z naší nejistoty, bezmocnosti a ztráty nadějné perspektivy. Zde se však nemyslí strach, nýbrž se jedná o pravou úctu, hlubokou důvěru a vděčnou víru v Boha.
Dar je něčím, co člověk nemůže získat svým úsilím. Člověk dar dostává, aniž by se o to nějakým způsobem přičinil, aniž by si to zasloužil. Jak to vyjadřuje apoštol Pavel: „To všechno působí jeden a tentýž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce“ (1 K 12,11). Ale je zde ještě jedna cesta k získání duchovních darů. Tím je pokorná, ale vytrvalá modlitba. I nám platí zaslíbení Ježíše Krista: „Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí“ (L 11,13). Za přijaté dary však máme odpovědnost, abychom je využívali a rozvíjeli správným způsobem k dobru svému, k užitku druhých a k prospěchu Kristovy církve.
S přáním požehnaných svatodušních svátků
Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské
Květen 2026
Foto: "Seven Gifts of the Holy Spirit by Anonymous." Hammer Museum Online Collections. Hammer Museum, Los Angeles. https://collections.hammer.ucla.edu/artwork/1962.6.40
