(ČZ 21/26) Cítění architekta našlo odezvu v meziválečném období, kdy rostly nové husitské i evangelické sbory jako houby po dešti...
Léta jsem obdivoval a se mnou řada sousedů zajímavý obytný dům v Kostelní ulici na pražské Letné navržený v konstruktivistickém stylu, pak jsem podepisoval sousedskou akci za záchranu zajímavé stavby klubovny tenisového klubu, rovněž na Letné u Technického muzea. Netušil jsem, že architekt, který tyto stavby v třicátých letech minulého století projektoval, je až tak zajímavý.
Jedná se o architekta Bohumíra Kozáka (1885 –1978), architekta sborů a kostelů, který se může chlubit, že byl jedním z nejvytíženějších. Jeho stavby doslova zaplavily republiku. Architekt, který dokázal malovat i sochat. Přestože byl představitelem moderní architektury – funkcionalismu, miloval starou Prahu, její krásy ztvárňoval ve svých kresbách a stal se předsedou Klubu za starou Prahu. Zachraňoval klášter Na Slovanech, prosadil zachování přírodního břehu Kampy a urputně, ale nakonec marně, bojoval o záchranu nádraží Těšnov.
Proč o něm psát? Oslavujeme sto let jeho stavby – sboru v Čáslavi – a postavil pro naši církev ještě sbor v Praze na Žižkově na Náměstí barikád z roku 1925. Stojí za to o něm tedy psát, vždyť byl považován za specialistu sakrální architektury protestantských církví. Vztah k církvi je dán již tím, že se narodil v Čáslavi do rodiny místního evangelického faráře. Pochopitelně to ovlivnilo i jeho tvorbu a zejména se stal stavitelem sborů evangelické církve. K československé církvi husitské měl však dobrý vřelý vztah a k projektu čáslavského sboru to byl vztah až osobní. Městu se poklonil: „Vždyť se tu jedná o úpravu bezprostředního okolí místa, kde jsem vyrostl.“
Jeho cítění našlo odezvu v meziválečném období, kdy rostly nové husitské i evangelické sbory jako houby po dešti. Vyznačovaly se snadno rozpoznatelným asketickým výrazem jasně komponovaných hmot a dalo se říct, že „forma sledovala funkci.” Proto není divu, že v praxi prosazoval myšlenku evangelického publicisty Emila Edgara, že „evangelický kostel je prázdným prostorem, který ožívá teprve shromážděním věřících.“ Z toho pramení jeho funkcionalismus, který našel úspěch nejen v církevních projektech. Je autorem komplexu krčské Thomayerovy nemocnice, která se stala chloubou politiků první republiky, kam vodili na exkurzi i zahraniční návštěvy. Bohumír Kozák je autorem tehdy vskutku ojedinělé stavby Telegrafní a telefonní ústředny na pražském Žižkově ve Fibichově ulici. Matičce měst se hodně věnoval – na Václavském náměstí je to známý Palác Avion (dnes Luxor) nebo se ví málo, že byl spolu se Stanislavem Bechyněm projektantem neuskutečněného návrhu překlenutí nuselského údolí pomocí mostu s třemi mírně zakřivenými železobetonovými oblouky (hodně se podobá dnešní skutečnosti). V souvislosti s tímto mostem byl Kozák propagátorem stavby metra. Realizovaných staveb má bezpočet, ale byl také úspěšným umělcem – sochařem. V Jungmannově ulici pro průčelí Husova domu, dnes sídlo Českobratrské církve evangelické, vytvořil v roce 1924 nadživotní sochu Mistra Jana Husa. Stejně tak sochal na své stavbě bývalé Národní banky československé v Růžové ulici pět alegorických soch, tři mužské a dvě ženské.
Vraťme se k jeho rodné Čáslavi a stavbě oslavovaného století zdejšího Husova sboru. Mimochodem byl to Bohumír Kozák, kdo do města přivedl funkcionalismus hojně uplatněný právě na zdejším sboru. Jen detail svědčí, že v Čáslavi byla poprvé použita plochá plechová střecha. Pro čáslavského rodáka byla stavba výzvou i ideou tehdy v naší církvi nesenou: „Sbor má býti především prostorem pro rodinu, církevní obec, široký a milý, bez tísně posvátnosti, nepřezdobený, zkrátka dům vyššího významu.“ Že si dal na návrhu záležet, svědčí dvě vytvořené varianty. První nerealizovaný návrh obsahoval i kruhové mauzoleum pro uložení Žižkových ostatků. Na něj napojil hlavní budovu, kterou pojal jako symetrický objekt zhruba křížového půdorysu seskládaný z kubických tvarů s vyvýšenou středovou partií. Vstupem je široké schodiště s pěti dveřními otvory. Hlavní průčelí ve středu prolamuje řada úzkých vysokých oken vyplněných jednoduchou abstraktní vitráží. Vrchol hlavní fasády korunuje kalich. Myšlenka jednoduchosti obřadu a svátosti měla souznít s jednoduchostí prostoru. Nad interiérem modlitebny se klene valená skořepinová klenba s čtvercovým rastrem. Středem chrámového prostoru je stůl Páně, symbol domova a rodiny. Na čelní stěně vymalována trnová koruna, kalich s hostií a nápis „Milujte se, pravdu každému přejte“. Ty později nahradila freska znázorňující poslední večeři Páně, kterou v srpnu 1954 namaloval akademický malíř Karel Skála.
Architekt dost přemýšlí o své tvorbě a říká: „Jsem přesvědčen, že chrám moderní církve stále více se bude blížit svým řešením přednáškové síni. Proto se vzdávám všech věžiček a střešních nástavců, jež jsou, pokud není zvonů, formou bez obsahu.“
15. března 1925 po bohoslužbách, kterých se účastnil první patriarcha Karel Farský, byl usazen základní kámen do prvního patra (na straně k učitelskému ústavu), na němž byl na jedné straně letopočet L. P. 1925 a na straně druhé kalich. Do žulového kamene bylo vloženo kovové pouzdro s pamětní listinou, přípisem br. biskupa Procházky a ThDr. F. Kozáka, faráře Českobratrské církve evangelické v Čáslavi.
V Českém zápase opožděně z 3. června roku 1926 můžeme číst o slavnosti k otevření čáslavského sboru 23. května: „Otevření Husova sboru v Čáslavi stalo se velkolepým způsobem za účasti příslušníků Církve československé z celého okolí., ba celé republiky, pokrokových korporací a úřadů. Pozdravné přípisy zaslali: kancelář p. presidenta, ministerstvo zahraničí, primátor Dr. Baxa a jiní. Slavnostní řeč k tisícovým davům pronesl bratr poslanec Ferdinand Prášek. – Obřady vykonal br. patriarcha Karel Farský. Projektantem sboru je Bohumír Kozák, stavbu provedl stavitel Hemelík.“ Podle místních záznamů, ze kterých také čerpáme, bylo uvedeno, že vše „doprovázel průvod, divadelní hra, recitace básní a předčítání blahopřejného dopisu tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka. Budova sboru byla přijata místním obecenstvem pozitivně: Chrám sám, dílo rodáka pana architekta Kozáka, působil na přítomné velice milým dojmem svojí jednoduchou výzdobou. V dosud doznívající atmosféře pětistého výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova byl na náměstí vzdán hold tomuto husitskému vojevůdci, jehož památce byl Kozákův čáslavský sbor zasvěcen.“
Šel bych krajinou a hledal místo k meditaci o znesvářeném životě a předcích bojujících za život a pro život – místo, zbrocené krví a pamětné svými bojovníky. Jdu, hledám, nevím kam, nabízí se ale jedno, když od Sázavy mířím k Železným horám přes Uhlířské Janovice k Čáslavi. Je tam kříž Matouše Ulického na místě bývalého čáslavského popraviště ležícího na jihovýchodním konci města u Filipovské ulice, vedle železniční trati. Je to kříž čáslavského utrakvistického kazatele, kaplana tehdy husitského kostela sv. Petra a Pavla. Kříž připomíná jeho krutou popravu rozčtvrcením 11. září roku 1627, na počátku pobělohorského období počínající protireformace českých zemí. Kříž v roce 1922 navrhl architekt Bohumír Kozák.
Mirko Radušević podle čáslavských historických materiálů
Foto slavnostní otevření sboru v r.1926: Archiv Oldřicha Nováčka
Český zápas č.21 z 24.5.2026
