(ČZ 39/2025) Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák...
jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: „Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plame- ni.“ Abraham řekl: „Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.“ Řekl: „Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“ Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“ On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit po- kání.“ Řekl mu: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“
Dnešní podobenství o boháči a Lazarovi nám na jedné straně nastiňuje židovské představy o posmrtném životě, ale především na straně druhé nás vyzývá, abychom naslouchali Mojžíši a Prorokům. Tento důraz na Mojžíše a Proroky, tedy na Starý zákon, měl Ježíšovy posluchače dovést k přijetí spásy. Mojžíš a Proroci, kteří byli Židům důvěrně známí, jsou předpokladem přijetí zvěsti o Kristu. Může se také jednat o výzvu k navrácení se k četbě Písma. Boží slovo je považováno za hlavní a důležitý pramen informací, které jsou potřebné k obrácení, k pokání. Aleš Opatrný v jednom ze svých kázání píše: „Máme tedy Mojžíše, Proroky, Ježíše – a Boží slovo jako místo setkání s Bohem a Jeho moudrostí. Tam je pramen, nekopejme tedy studnu někde na skále!“
A tak tedy vidím hlavní myšlenku v tom, že máme naslouchat Božímu slovu. Možná se nám to může zdát jako zcela jednoduchá a přirozená věc, ale vyžaduje to práci na sobě samém a vnitřní ukázněnost, abychom četli Písmo a snažili se porozumět jeho poselství. A také vyžaduje velkou odvahu, odvahu k tzv. „překročení prahu svého domu“. Boháč tuto odvahu neměl, nikdy nepřešel přes práh, aby se sklonil k Lazarovi, případně aby mu dal alespoň najíst. A po smrti se tento práh proměnil ve velikou propast, kterou již nebylo možno překročit.
Prahem se nám mohou stát také naše plány a představy. Boháč zůstal uvězněný právě ve svých plánech a představách. Zůstal uvězněný ve svém vlastním životě, který se točil pouze kolem něj. Myslel jen na své pohodlí, na své plány a svůj život. V podstatě nepřekročil sám sebe, a proto nebyl schopen se setkat s bližním – Lazarem, a dokonce ani s Bohem. A toto je důležité, neuzavřít se do vězení svých plánů. Nemyslet si, že když mám spokojený a fungující život, že to stačí. Vždyť právě v Písmu se můžeme dočíst, že Bůh má lepší plány s naším životem. A život s Bohem je přece jedno velké dobrodružství. Boží slovo není pro nás nebezpečné, a ani nám nechce zničit život, ale je krásné, laskavé a vede nás tam, kde máme být. A proto se nebojme a vydejme se na tu dobrodružnou a zároveň krásnou cestu.
Pane Bože, stojíme zde před tebou a prosíme tě o doprovod na té cestě,
kterou se každodenně vydáváme.
Prosíme o ztišení se v hluku světa a soustředění se jen na tvé slovo.
Amen
Autor: Martina Smolková
Český zápas č. 39/2025 z 28.9. 2025
Obrázek: Jacopo Bassano: Boháč a Lazar (16. stol.). Rijksmuseum, Amsterdam. Wikimedia Commons, public domain - Creative Commons CC0 1.0.
