Článek bratra patriarchy publikovaný v Českém zápase 2026.
Přesahoval Mistr Jan Hus v názorech na ženu svoji dobu, nebo byl ve svých pohledech tím, kdo ji nepřekračoval? K odpovědi na tuto otázku můžeme nalézat poznatky a pohledy v pracích Anny Kolářové-Císařové, Boženy Kopičkové, Oliviera Marina a dalších. Svědectví o tom poskytují přímo Husovy spisy, jeho kázání nebo dopisy, ve kterých jsou ženy také jmenovitě zmiňovány.
Je zřejmé, že středověký kněz a učitel Jan Hus ve svých kázáních i nábožensko-vzdělavatelských spisech hovoří o ženách v záporném smyslu jako o nástrahách a nástroji pokušení a hříchu. Betlémský kazatel sdílel také středověký křesťanský ideál asketické morálky. V souladu s tehdejší mentalitou chápe závazek čistoty v pořadí nejprve panenství, pak vdovství a manželství. Ve svých kázáních oceňuje a požaduje u věřících žen střídmost a staví se proti přepychu v odívání a líčení. V souladu s prvním listem apoštola Petra chápe krásu ženy tak, že má být tato krása především vnitřní povahy (1 Pt 3,3-4). Ideálem je mu celibát kněze, který nemá vyhledávat setkávání a rozhovory s ženami, jak je to patrné z jeho dopisů neznámému knězi i Mistru Martinu z Volyně. Ve svých spisech a kázáních často kritizuje ty, kteří svůj slib čistoty porušují.
To je jedna stránka Husova názoru na ženy, určovaná středověkou morálkou a mariánskou spiritualitou. Husův vztah k Panně Marii a Matce Pána je samostatným tématem. Současně je Husův vztah k ženám velmi kladný. Ve Výkladu Sentencí Petra Lombardského pojednává o manželství muže a ženy. Když Hus vysvětluje stvoření ženy z mužova žebra (Gn 2,22), vyslovuje myšlenky, že je tím vyjádřeno její určení pro společenství lásky s mužem. Není ani vládkyně nad mužem, ani jeho služka, ale je jeho družka. Obrazem Božím je jak muž, stejně tak i žena. Když hovoří o rovnosti mužů a žen před Bohem, před Ježíšem Kristem, tak tento názor má biblický podklad z listu Galatským apoštola Pavla (Ga 3,29-29). „V Ježíši Kristu není rozdílu“ mezi mužem a ženou, nýbrž všechny stejně přijímá, jak ženy, tak i muže. Hus vychází z názoru církevního otce Augustina vysloveného v jeho spise O pravém náboženství: „Aby se snad některé pohlaví necítilo od Stvořitele opomenuto, (Boží Syn) vzal na sebe (podobu) muže a narodil se z ženy.“ Hus to dále ve svém kázání z 21. 3. 1411 takto domýšlí: „Neboť kdyby se byl vtělil a přijal podobu muže, nezrodiv se z ženy, pak by se ženy cítily opovrženými. Nepohrdej tedy muži ženami a naopak. Bůh chtěl, aby oba se zúčastnili jeho vtělení.“
Hus s oblibou kázal o ženách jako biblických postavách, ale i o ženách z pozdější doby křesťanství. V jednom ze svých kázání si všímá žen, které jsou v rodokmenu Ježíše Krista a neměly zrovna nejlepší pověst. Uvádí, že „ženy hříšnice se kladou do rodokmenu Kristova na označení toho, že Kristus přišel kvůli hříšníkům a pro ně se narodil, chtěje ukázat, že snímá hříchy obojího pohlaví bez rozdílu.“ Na biblických ženách, jako je Marie z Magdaly, Hus oceňuje a vyzdvihuje jejich pokání a rozchod s minulostí. Samařanka je pro Husa příkladem toho, aby také ženy zvěstovaly Krista a jeho evangelium (J 4,29).
Dává za vzor mladé ženy, jakými jsou svatá Kateřina, Markéta, Dorota, Lucie i Barbora. Pronášel kázání například i ke svátku české mučednice sv. Ludmily.
Nejzřetelněji je vyjádřena důstojnost ženy v Husově spisu Dcerka neboli O poznání cesty pravé k spasení. Tento skvostný spis Dcerka napsal Hus z vyhnanství po opuštění Prahy roku 1412. Byl určen ženám bydlícím v blízkosti Betlémské kaple a patřícím do okruhu jeho posluchaček, které usilovaly o hlubší spirituální život. Důstojnost ženy podle Husa vychází již ze samotného stvoření člověka Bohem. Žena je svojí duší obrazem Boží Trojice. Hus tak navazuje na pojetí Augustina vyjádřené ve spise O Trojici, že Božím obrazem v člověku je paměť, rozum a vůle. Hus ve spise Dcerka oslovuje ženu: „Bůh tě stvořil sobě podobnou.“ Druhé Husovo zdůvodnění lidské důstojnosti ženy má vztah ke Kristovu dílu vykoupení. Ten, který prolil svou krev a zemřel, učinil tak pro důstojnost lidské duše a její věčný život. Hus zakončuje výzvou: „To, slyš, dcerko, a važ si důstojnosti své duše a uchovej ji čistou.“
V české husitské reformaci pak nabyla viditelné podoby důstojnost ženy, kdy při podávání svátosti oltářní podobojí způsobou přijímali z kalicha Kristovu krev nejen muži, ale i ženy. Jan Hus sám tuto praxi přijímání v Čechách z Kostnice podpořil.
