U příležitosti Mezinárodního dne boje proti fašismu a antisemitismu (9. listopadu) jsme oslovili duchovní a členy Církve československé husitské s anketou.
Tento den připomíná památku obětí nacismu, zejména události Křišťálové noci v roce 1938, a slouží jako varování před návratem nenávistných ideologií. Odpovědi našich respondentů přinášejí pohled na postoje a aktivity podporující toleranci, respekt a boj proti nenávisti ve společnosti.
1) Setkal/a jste se ve svém životě nebo ve své farnosti s projevy nenávisti, předsudků nebo diskriminace?
2) Jak by podle Vás měla Církev československá husitská v dnešní době vyjadřovat svůj odpor vůči fašismu a antisemitismu?
3) Jak o tématu fašismu a antisemitismu hovoříte s dětmi nebo mládeží?
Lukáš Bujna, plzeňský biskup
1) Jako dítě a teenager jsem byl opakovaně verbálně napadán, protože si mě pletli s Romem. Jednou mě i fyzicky napadli skinheadi. Takže si umím představit, jaké to je, když si vás zařadí do skupiny, kterou ostatní pohrdají nebo ji nesnáší. S projevy nenávisti nebo s diskriminací se v církvi setkávám spíše ojediněle. Předsudky bývají častější, což je pochopitelné. Protože co je to předsudek? Že něco o něčem předem soudím. To dělám i já docela často, co bych si nalhával. Obvykle jde o hluboce zažité a široce rozšířené vzorce myšlení. Z reality si pak vybírám hlavně to, co ty vzorce potvrzuje. Evangelium je pro mě mimo jiné výzvou k pře-konání takových vzorců, abych mohl vykročit ke svobodě.
2) Čím důsledněji se budeme v každodenním životě – a samo-zřejmě i v církevní praxi – řídit evangeliem, tím zřetelněji bude jasné, že Kristovo poselství je naprosto neslučitelné s jakoukoli formou totalitní ideologie nebo rasismu. Pro křesťany z toho vyplývá, že by měli pozvedat hlas všude tam, kde se stoupenci takovýchto ideologií zaštiťují křesťanskou vírou. Ježíš nebyl totalitář, autoritář, rasista, antisemita ani homofob. Naopak se ujímal vyloučených a diskriminovaných.
3) Léta jsem na střední škole vyučoval dějepis a na téma antisemitismu a fašismu jsem se hodně zaměřoval. Absolvoval jsem i školení na Institutu Terezínské iniciativy a připravoval výukové materiály o holokaustu. Snad jsem ve studentech zanechal nějakou stopu. Rád bych k tomu ale dodal, že principiální odpor k antisemitismu a náklonnost k Izraeli neznamená, že podporuji extrémní kroky současné izraelské vlády vůči Palestincům (zejména v Gaze).
Jarmila Svobodová, členka NO Praha – Zderaz
1) V běžném životě se s předsudky setkávám: Jste mladá, brzy budete mít děti, v práci jste pro nás ne-perspektivní. Vy Ukrajinci berete Čechům práci a na pomoc uprchlíkům se dává více peněz než našincům. A ano, i já jsem se bála pro-najmout svůj byt romské rodině... Mezi věřícími jsem nenávist, předsudky ani diskriminaci nepotkala.
2) Otevřeně a pravidelně. V kázáních, v Českém zápase i v tiskových zprávách. V říjnu 2023 měly děti našich židovských sousedů strach. Pražská židovská škola kontroluje, jestli na den otevřených dveří nevnášíte nůž. I v klidné Praze mají židé strach. Na Slovensku mají strach mí židovští i gay kamarádi.
3) Připomínám jim konkrétní lidi: židovské sousedy, gay strýčka, vietnamskou, ukrajinskou a romskou spolužačku. Líbí se ti, když tohle někdo říká o strýčkovi?
Můj dědeček si vzal Rakušanku, po II. sv. válce s rodinou zamířil do Čech. A tak připomínám, jak se moje neuvěřitelně hodná a milá babička v roce 1946 na ulici bála a jak jí všichni nadávali, protože mluvila jen německy. Že i my můžeme být ze dne na den uprchlíky.
Tomáš Bucki, člen NO Praha – Krč
1) Ve své náboženské obci jsem se s projevy nenávisti nebo předsudků nesetkal. Naopak vnímám opravdovou snahu lidí pomáhat si navzájem a přijímat se takoví, jací jsme. Kdyby tomu bylo jinak, asi bychom v takové obci jako rodina dlouho nezůstali. V osobním životě ale na projevy nenávisti občas narážím – nejčastěji na sociálních sítích, kde se lidé schovávají za zdánlivou anonymitou. Dříve jsem na podobné výpady reagoval, ale je to trochu boj s větrnými mlýny a nakonec i negativní reakce jen zvyšují sledovanost daných plat-forem.
2) Myslím, že církev to v mnoha ohledech už dělá dobře. Velmi si vážím práce Zdeňka Břeně a ro-diny Vymětalových, kteří se této problematice dlouhodobě věnují. Rád se jejich akcí účastním, když mi to čas dovolí. Také v Žižkostele vidím mnoho aktivit; snad bych jen uvítal, kdyby se někdy kladl větší důraz na duchovní rozměr těchto setkání. Do budoucna vidím velký potenciál v navazování hlubších vztahů s vietnamskou komunitou. Je dnes přirozenou součástí naší společnosti, ale mám dojem, že se jí naše církev zatím věnuje jen okrajově.
3) Děti už mám odrostlejší a po-pravdě si ani nevybavuji, že bych s nimi někdy musel o fašismu nebo antisemitismu mluvit přímo. Spíš věřím tomu, že největší vliv mají činy, ne slova. Jako rodina se rádi účastníme různých akcí, na-příklad programů v Domě národnostních menšin, který měl letos při Muzejní noci velmi zajímavý program.
Inspirativní jsou také česko-romské bohoslužby nebo koncerty skupiny Mišpacha mé spolužačky Heleny Ester Divecké.
Helena Smolová, farářka NO Klatovy a NO Horažďovice
1) Deklarování rovnosti všech občanů před zákonem ještě nutně neznamená stejné šance pro všechny v reálném životě a ani nevylučuje vznik nenávistných projevů nebo přežívání předsudků předávaných z generace na generaci. Se všemi jevy, které jsou v otázce jmenovány, jsem se v nějaké podobě setkala.
Z pozic víry je naše rovnost zdůvodňována poukazem na to, že jsme všichni součástí jednoho příběhu lidstva. Přesto se ani v církvi nevyhneme vzniku nenávisti vůči jednotlivci nebo skupině, ani diskriminaci nebo předsudkům. Zatímco už dnes „ženská otázka“ přestává být tématem jak v občanské společnosti, tak v řadě konfesí, v mnoha jiných ale stále ženy nemají přístup k různým službám se zdůvodněním, že jde vlastně o Boží rozhodnutí, Boží vůli, kterou církev nemá mandát měnit. V posledních asi dvou desetiletích sleduji v různých denominacích stále sílící diskuzi o právech homosexuálů a snahu vypořádat se také teologicky s tímto jevem, který je přímo magnetem pro dramatické projevy všech možných emocí, možná více, než že by podněcoval ke kritickému a poctivému pohledu a hodnocení.
2) Mohlo by se zdát, že 80 let po skončení 2. světové války se s podobnými jevy nesetkáme, ale není tomu tak. Extrémně pravicové strany mají k fašismu blízko, někteří jejich představitelé postují nepřijatelné rasistické názory na internetu. Konflikt na Blízkém východě vlnu antisemitismu v západní Evropě znovu zvedl, což dokládají útoky na synagogy a židovské obyvatelstvo. Myslím si, že by se církev od podobných jevů měla jednoznačně distancovat oficiálním prohlášením a že by v modlitbách při bohosluž-bách měla pamatovat na ohrožené.
3) Momentálně neučím nebo nevedu žádnou dětskou skupinku. Pokud jsem se při výuce náboženství na faře v minulosti setkala s těmito tématy, vysvětlovala jsem je způsobem přiměřeným věku a chápání dětí.
Za odpovědi děkuje
Ondřej Syrový
Foto: Plakát z webu dayagainstfascism.eu
