(ČZ 20/26) Připomínáme si významné výročí 150 let od úmrtí Františka Palackého (26. 5. 1876), často přezdívaného „Otec národa“.
O Františka Palackého je stále velký zájem a hledali jsme někoho z potomků, kdo by nám tuto osobnost nejlépe přiblížil. Problém byl, že těch, kteří se hlásí jako dědici Františka Palackého, je celá řada. To byla první otázka na Václava Macháčka-Riegra (na snímku), kdo je přímý Palackého potomek:
„Marie Riegrová rozená Palacká, dcera Františka Palackého, je moje praprababička a přímými potomky v této linii jsem já, můj bratr Vladimír a naše děti. Z druhého manželství našeho dědy Ladislava Riegra – vnuka Fr. Palackéhpochází ještě sestry Johana a Zdeňka. Dále ještě naše dvě sestřenice Jitka a Alena, to jsou dcery Ladislava Svante Riegra, našeho strýce, bratra mé matky Věry Macháčkové-Riegrové. Byl to skvělý matematik, vědecký pracovník, který bohužel zemřel velmi mlád.
Druhá linie přímých potomků je rodina Krauchenbergů, která žije v Rakousku ve Vídni, a ta vychází z rodiny syna Palackého Jana. Jedna z jeho dcer Adelina se provdala za rakouského generála Ludvíka z Krauchenbergu. Již nežijící historik Jiří Kořalka, velký znalec života a díla Františka Palackého, nás de facto po jedné své přednášce ve Vídni před mnoha lety spojil s Krauchenbergovými. Georg Krauchenberg, věkem vrstevník, stejně přímý potomek Palackého, byl i u nás na Malči. Také jezdí často na pietní setkání do Lobkovic a od těch dob se stýkáme.“ (Rozhovor s G. Krauchenbergem ZDE)
Jestli tomu rozumíme, jedna přímá linka jde přes dceru Palackého Marii, se kterou se oženil František Ladislav Rieger, a tou další je přímá linie po synovi Palackého Janovi Palackém do rodiny Krauchenberg?
„Ano, je tomu tak. Jméno Palacký nese řada příbuzných, ale nikdo další v přímé linii není, nýbrž pouze v některé z bočních linií po mnoha Palackého sourozencích. Vzdálený bratranec je třeba Jiří Palacký, který donedávna bydlel u mě v domě, ale potomek, přímý příbuzný to není. Vše záleží na tom, jak si kdo koho vzal. Například moje matka, přímý potomek, narozená Riegrová, se provdala za Macháčka. Byla docentkou, germanistkou na FF UK, přednášela německou literaturu, publikovala i v zahraničí a jako překladatelka německých klasiků a vědecká pracovnice se psala Macháčková-Riegrová. To jsem převzal z jistých praktických důvodů i já.“
Kde a kdy se celá rodina schází?
„Celá rodina se už neschází, ale někteří se potkávají každoročně v Lobkovicích, což je součást Neratovic. Tam je pochován František Palacký, v rodinné hrobce poblíž kostela a nedaleko Lobkovického zámku. Pořadatelem setkání je město, gymnázium Františka Palackého a také místní církev. Základem vzpomínkové akce je bohoslužba za Palackého a rodinu a poté se koná pietní setkání u hrobky. Bohoslužby v katolickém kostele za evangelíka Palackého se konají bez přerušení od jeho úmrtí v roce 1876, a to i za německé okupace i za komunismu. Je to každý rok někdy větší nebo menší sešlost, tradičně poslední květnovou neděli. Letos to vychází na datum pohřbu Františka Palackého, to je 31. května.“
Kdo byl po Palackém v mužské linii významným badatelem v humanitních oborech?
„Kromě mé matky, germanistky, která vedle desítek překladů a řady monografií sestavila a vydala rozsáhlý slovník německy píšících autorů, byl významným filozofem její otec, tedy můj děda Ladislav Rieger. Vydal několik odborných publikací a společně s jeho mladším kolegou Janem Patočkou vychovali celou řadu našich filozofů. Dále zde byl jeho syn, můj strýc, bratr mé maminky Ladislav Svante Rieger, narozený v Malmö. Děda se chtěl vyhnout povolávacímu rozkazu do první světové války, a tak utekl do Švédska. Strýc Ladislav byl geniálním matematikem, který se zabýval zejména matematickou logikou a axiomatickou teorií množin. Je považován za zakladatele těchto oborů matematiky v Československu. Před deseti lety o něm vyšla také monografie. F. L. Rieger měl tedy tři vnuky. Ladislava, prostředního Václava a nejmladšího Bohuše, jménem po svém otci. Právě Bohuš byl posledním držitelem zámku Maleč, pražské Pelléovy vily a také McNevenova paláce v Palackého ulici, kde je dnes Památník Fr. Palackého a F. L. Riegra. Právě on se zasloužil spolu s Libuší Bráfovou o vznik Památníku. Na Bohušovi ležela všechna odpovědnost za majetek. Byl také jedním ze signatářů odvážné Deklarace české šlechty, která při nástupu Hitlera navštívila prezidenta Edvarda Beneše, aby vyjádřila podporu celistvosti československého státu. Podobné vyjádření uskutečnili ještě za Háchy s tím, že stojí za českým národem.“
Ve vašem rodu vynikaly také ženy, ať již vzpomeneme přímo vaši maminku, vynikající germanistku a překladatelku německé literatury, nebo spisovatelku Marii Červinkovou-Riegrovou…
„Ženy v našem rodu byly úžasné. Například Marie Červinková-Riegrová hodně psala, nejen povídky, knihy, ale také libreta k Dvořákovým operám Dimitrij a Jakobín. Fungovala jako tajemnice u svého otce F. L. Riegra, kdy s ním chodila i do Sněmu a Říšské rady ve Vídni, nebo byla přítomná jeho četným hovorům s Masarykem a mnoha dalšími. To vše dávala do svých zápisků, kterých je nespočet. Také se snažila navázat na charitativní činnost své matky. Právě její činnost je třeba vyzdvihnout. Moje prapraprababička, dcera Palackého a manželka F. L. Riegra, Marie Riegrová, byla významnou filantropkou a zaměřovala se na pomoc chudým matkám a dětem. To byla doslova česká Matka Tereza, ale v lepším vydání. Byla zakladatelka mnoha ústavů, škol, kde se mladé dívky začaly vzdělávat a učily se praktická řemesla. Založila i pokračovací dívčí školu. Z její inciativy vznikaly jesle a mateřské školy pro děti z nejchudších pražských rodin. Chodila do nejchudších brlohů, sama nemocná, riskovala nákazu tuberkulózou apod., sepisovala vše, co rodiny potřebovaly. Zapisovala si, kolik která žena má dětí, jaké nemoci, kolik zlatek darovala, co potřebuje atd. atd… Deset let její činnosti je dokonce zmapováno v jejích dochovaných zápisníčcích. Stálo by za to o tom napsat studii.“
Obrátíme-li pozornost k osobnosti Františka Palackého, mnoho se nemluví o jeho novinářské činnosti spojené s existencí Národního muzea...
„Zvláštní kapitola je časopis Muzejník, tak jej Palacký nazýval a zakládal ho v roce 1827. Tehdy se časopis celým svým názvem jmenoval Časopis Společnosti wlastenského museum w Čechách. Palacký prostřednictvím jeho stránek určil na padesát let dopředu program činnosti Národního muzea. Zajímavé je z pohledu novinařiny také to, že Palacký psal novinářské články už jako student v Prešpurku za napoleonských válek a psaním si přivydělával. Palacký ale novinářem de facto nebyl, zato k novinařině postrčil Karla Havlíčka Borovského, když mu řekl, aby se místo básnění stal novinářem. Také mu zajistil svým doporučením redakční místo.“
Palacký se nestal novinářem, nestal se ale ani duchovním…
„Otec Palackého si přál mít ze svého syna faráře. František Palacký, aby otci udělal aspoň nějakou malou radost, pronesl po svých studiích jedno jediné kázání. Bylo to spíše jen formálně. Věděl dobře, že kněžství se věnovat nebude, ale nechtěl otce ranit. Palacký v počátcích svých studií bloudil ve svém poslání, co bude dělat, což také otevřeně ve svých zápiscích přiznává. Chtěl dokonce odjet do Indie nebo Austrálie a být misionářem. Pak se k tomu postavil sebekriticky a nazval to pomateností.“
Jak nakonec zakotvil?
„Příliš se to neví, ale z Palackého zápisků se dá vyčíst, že dospěl ke svému životnímu rozhodnutí nejen přes rozsáhlá studia historie a kultury v celoevropském kontextu a poznání revolučních myšlenek z Paříže. Důležitým se pro něj stalo ve víru evropských změn opravdové vlastenectví. Přiznává, že jeden z podstatných podnětů pocházel z Polska. Byl jím jejich národní hrdina Tadeus Kościuszko. Palacký se ve svých zápiscích vyznává z velkého obdivu právě k tomuto polskému vlastenci a vůdci povstání z roku 1794. Pro Palackého byl inspirací a chtěl se stejně jako on obětovat národu, jeho svobodě a samostatnosti.“
Mohl byste nakonec uvést, které akce především organizujete ke vzpomínce na Františka Palackého?
„13. června bude akce „Setkání ctitelů Fr. Palackého“ na zámku v Malči. Přítomen bude, doufejme, Petr Pithart, herec Jaroslav Plesl, který namluvil komentář prohlídky expozice na zámku v Malči, a doufejme také v účast velkého znalce našich velikánů i rodiny dr. Milana Vojáčka, ředitele Národního archivu, autora mnoha odborných publikací i spoluautora expozice na zámku Maleč.
Větší oslavy s koncertem byly jak v Palackého rodných Hodslavicích 24. května a stejný koncert bude také na nádvoří zámku v Lobkovicích – Neratovicích, kde bude předcházet bohoslužba a pietní akt u hrobky. Nesmím zapomenout uvést výstavy, především tu stávající v Národním muzeu a také bude otevřena další 26. května v Senátu. Zájemcům se nabízí webové stránky www.frantisekpalacky.cz, kde je kromě jiného uvedeno i kalendárium asi 35 akcí, které se v letošním roce konají. Všichni jsou zváni.“
Mirko Radušević
Foto: autor
Český zápas č.20 z 17. 5. 2026
