(ČZ 45/2025) CČSH při svém vzniku neměla na hluboce katolickém Slovensku na růžích ustláno. Zejména to platilo pro část státu, kde měl vliv ružomberský farář Andrej Hlinka.
Nelenil a například přímo na ulici trestal katolické děti, které si hrály s dětmi evangelíků. Tak to tvrdil novinář a historik Václav Cháb, který přidal osobní vzpomínku, že „Hlinka už v době před první světovou válkou zformuloval ideu intenzivního a hlavně zcela nekompromisního zápasu katolicismu proti luteránské víře – což později zjevně, byť v podstatě neodůvodněně, vztahoval i na kacířskou CČS.“
Významný novinář Ferdinand Peroutka ke vztahu CČS a Slovenska mimo jiné uvedl: „Představitelé Ústřední rady CČS si uvědomovali, že s etablováním nové církve jsou spojeny obavy z vypuknutí náboženských bojů především ve slovenském prostředí. Proto sami prohlásili, že CČS nebude vyvíjet snahu proniknout na Slovensko.“ Mluví se o „Pastýřském listu“ slovenských katolických činitelů, ve kterém je uvedeno, že založení CČS je v rozporu s jednotou církve a národů: „Nie je iným, iba mnohokrát a zo všetkých strán zatracovaným vtiahnutím politiky do náboženství.“ Jedna brožura Hlinkovy Slovenské ľudové strany píše: „Čechové... usilují zavést do škol husitství místo katolického náboženství.“
V takovém prostředí žil a kázal římskokatolický farář Ján Matťašovský, rodák ze Šariše (Solnohradu), který byl po vojně nezaměstnaný a Hlinka jej jmenoval dočasným správcem farnosti v Liptovské Osadě, v severním podhůří Nízkých Tater a Velké Fatry. Nově jmenovaný farář se zde pustil do velkých akcí – nejprve uspořádal sbírku na nákup zvonu, začal s přestavbou kostela a církevní školy, opravil dřevěný kostelík v Korytnici. Navíc byl předsedou potravinového a úvěrového spolku, učil ve škole, byl členem obecní rady. Nejen to, stal se mezi zdejším lidem velice populárním kazatelem. Zkrátka byl všestranně aktivní. Matťašovský, jak říkají Slováci, „zobral na svoje plecia veľa“, vše mu to přerostlo přes hlavu, a protože nebyl dobrým účetním, dostal faru do dluhů. Když se navíc jako zastánce agrární strany postavil proti Hlinkovi, byla to jeho církevní sebevražda. Biskup vyhodil Matťašovského z místa a ten začal třít bídu s nouzí, ani deputát 50 m³ dřeva se mu nedostával. Přestože za svým farářem stáli mnozí venkované, nepomohlo ani to, neboť byli tací, kteří Matťašovského nepodporovali a dědina se rozdělila na dva tábory, vesničané se dokonce prý pobili mezi sebou i sekerami v kostele. Historik Peter Vítek píše: „Mám 12 originálnych dopisov kňaza Maťašovského, v ktorých sa sťažuje, že jedni druhým otrávili vodu, že sa naháňali s vidlami.“
Rozpory ve vesnici byly jedním z důvodů, že Ján Matťašovský, podle slovenských médií, v roce 1926 založil v Liptovské Osadě Církev československou a dokonce do vsi na oslavu podle historika Vítka měl přijet také patriarcha Karel Farský. Protože většina farníků ho měla v oblibě, přešli také do nové církve. Pro zajímavost historik Stanislav Chytka uvádí, že zdejší náboženská obec zde byla zakládána již v roce 1923 a podílel se na tom přípravný výbor, ve kterém byli jak Karel Farský, dále biskup olomoucký Rostislav Stejskal, Ján Matťašovský a šest místních občanů. Stanislav Chytka píše: „Je nesporné, že v hluboce katolickém prostředí Dolního Liptova to byl krok vpravdě revoluční, ale zřejmě přitom nešlo o porušení závazku CČS nepronikat na Slovensko, protože zde církevní obec nezakládali Češi.“ Historik také uvádí, že zřejmě šlo o iniciativu Matťašovského a poznamenává, že v archivu CČSH nebyl nalezen žádný důkaz k datu založení obce. Chytka uvádí také jako kuriózní důvod skutečnost, že farář se zamiloval do své krásné hospodyně a tak přechodem k CČS řešil své dilema mezi „povinnostmi kněze a člověčenstvím“.
Vnitřek sboru v Liptovské Osadě před rekonstrukcí
Vztahy v Liptovské Osadě se ještě více vyostřily mezi dvěma tábory katolíků a příznivci nové církve při založení dalšího hřbitova, když starý již nestačil. Jeden hřbitov byl katolický a druhý obecní. Vznikl spor, kam pohřbít stařenku, když její manžel zemřel dříve ještě před založením CČS. K zjitřeným vztahům nepřidala ani exekuce Matťašovského z fary, při které asistovalo čtyřicet četníků, kterým vzdorovalo nejméně čtyři sta přívrženců bránících Matťašovského vystěhování. Události se začaly dostávat na úroveň lokální náboženské války, kdy povolaný nový katolický farář měl proti sobě osmdesát procent obyvatel, rozhodnutých ubránit svého kněze. Jak píše historik Stanislav Chytka: „20. dubna 1926 byl nově nastolený farář vypuzen z fary a v noci byl na jeho úkryt podniknut dokonce bombový útok.“ I přes veškerou podporu svých věřících Ján Matťašovský v září roku 1926 odevzdal na základě rozsudku okresního soudu kostel katolické menšině a v listopadu opouští Liptovskou Osadu a později odjíždí do USA.
V letech 1929 až 1930 byl v Liptovské Osadě postaven nový kostel pro Církev československou. Jak píší historikové „Ján Matťašovský na Liptově zasel sémě nové církve, ale plodů se nedočkal.“
Se svým smutkem emigroval a v cizině také zemřel, navíc stále zřejmě jako katolický kněz, i když podporující nově vznikající Církev československou.
Dubnovým usnesením vlády z roku 1939 byla Církev československá na Slovensku zakázána. Během války měli ve věži československého kostela Němci kulometné hnízdo a po válce zde mělo zemědělské družstvo sklad. Teprve po roce 1997 získala zpět Církev československá husitská do svého vlastnictví kostel i faru v Liptovské Osadě. V roce 2016 místní obec od církve kostel odkoupila, v roce 2023 opravila vnější vzhled kostela a plánuje do budoucna v rekonstrukci pokračovat. Existuje dohoda mezi církví a obcí, že po rekonstrukci kostela se opět v určité sváteční dny sem navrátí bohoslužba Církve československé husitské.
Podle zpráv ze slovenských médií a prací historiků připravil
Mirko Radušević
Sovisející článek: Slova ze Slovenska z Martina: „Pane, poď so mnou...“
Foto: Archiv - Rasťo Mišura
Český zápas č. 45 z 9. 11. 2025
