(ČZ 10/26) V anketě jsme se ptali našich teologů, jaký význam mají gnostická evangelia dnes?
Pod označením gnostická evangelia se obvykle shrnuje skupina raně křesťanských textů z 2. a 3. století, které vznikaly v prostředí různých gnostických směrů. Tyto proudy kladly důraz na gnózi – vnitřní, spásné poznání – a chápaly vykoupení především jako duchovní probuzení člověka k jeho božskému původu. Na rozdíl od kanonických evangelií Nového zákona nejsou tyto spisy vyprávěním Ježíšova života v historickém smyslu, ale spíše souborem výroků, dialogů a symbolických výkladů jeho identity a poselství. Mezi texty, které bývají označovány jako gnostická evangelia, patří především Evangelium Tomášovo, Evangelium Filipovo, Evangelium Marie (Magdaleny), Evangelium Pravdy, Evangelium Jidášovo a fragmentárně dochované Evangelium Egypťanů. Většina z nich je známa díky nálezům v egyptském Nag Hammádí v roce 1945, případně díky pozdějším objevům a rekonstrukcím z citací u církevních otců. Tyto texty nebyly součástí biblického kánonu a raná církev je většinou odmítla jako teologicky problematické, zejména pro jejich dualistické pojetí světa a odlišnou christologii. Zájem o gnostická evangelia však v posledních desetiletích výrazně překročil rámec odborné teologie. Stala se inspirací pro romány, například Brownova Šifra mistra Leonarda podle Filipova evangelia či film Máří Magdalena na motivy stejnojmenného evangelia.
1) Myslíte si, že popularita gnostických evangelií v kultuře spíše pomáhá, nebo komplikuje porozumění křesťanské víře? Proč?
2) Vidíte v některých motivech gnostických textů inspiraci pro současnou pastoraci nebo duchovní doprovázení?
3) Domníváte se, že by se téma gnostických evangelií mělo objevovat více v teologickém vzdělávání duchovních? Pokud ano, v jaké podobě?
Tomáš Butta, patriarcha CČSH
1) Člověka přitahuje tajuplnost, tajemnost, skrytost. Proto mohou tolik zaujmout gnostická evangelia, která jsou obestřena záhadností. Vybavuji si, jakou pozornost vyvolalo například „odtajnění“ Jidášova evangelia v roce 2006. Tento záhadný a dlouho ukrývaný spis obsahuje 32 silně poškozených stran. Podle něho není Jidáš temnou postavou, jak je v Novém zákoně vylíčen. Je zde naopak představen jako ten, kdo má tajné poznání a zná pravdu o světě i o Bohu. V té době jsem si tento spis koupil a s důkladností přečetl. V kázání na Zelený čtvrtek jsem tehdy vyslovil myšlenky, že člověk jednak touží po senzacích a také mu do jisté míry vyhovuje pohled na život, kdy se zmírňují, ne-li přímo smazávají mravní hodnoty života. Vše se může zpochybnit – kladné i nečestné postoje. Zápas dobra a zla je rozmělněn. Ztrácí se rozdíl mezi věrností a zradou, oddaností dobru a skrytým úkladným jednáním. To podstatné, zásadní a důležité pro naši křesťanskou víru obsahuje novozákonní kánon. Svět náboženství a spirituality je ovšem mnohem pestřejší, avšak gnosi spatřovala církev už ve svých počátcích i v době církevních otců jako nauku, vůči které je potřebné se vymezit (1 Tm 6,20). Její orientace a důrazy jsou odlišné, než jakými je formována křesťanská víra a které vyjadřuje učení církve.
2) Inspirující může být zájem o duchovní skutečnosti, které přesahují naši smyslovou realitu. Avšak v případě gnosticismu jde původně o nauku jen pro zasvěcené, zatímco evangelium je veřejné. Nemá se skrývat, ale naopak má být rozhlašováno a předáváno všem (Mt 10,27). Pro gnostika poznání předchází víru, která je něčím méně důležitým. Naproti tomu v křesťanství je víra tím, co předchází poznání (J 6,69). V gnosi je zřejmé podceňování tělesné stránky člověka, proto naopak Janovo evangelium klade takový důraz na Ježíšovo vtělení a tělesnou reálnost (J 1,15). V současné pastoraci se právě zohledňuje, že člověk není jen duše, ale jednota lidské osobnosti po stránce duchovní, duševní a tělesné. Pastorace a duchovní péče v naší „postkřesťanské“ době vyžaduje od toho, kdo ji koná, rozhled v oblastech alternativní spirituality, a současně v teologii nemá scházet kritické myšlení, schopnost duchovního rozlišování (1 J 4,1) ani to, co je v Novém zákoně příznačně nazváno střízlivostí (2 Tm 4,5).
3) Znalost gnosticismu a gnostických pramenů je potřebná zejména pro poznávání duchovního klimatu náboženského prostředí, ve kterém se od počátku utvářelo křesťanství. V tomto směru k tomu významným způsobem přispěl evangelický biblický teolog prof. Petr Pokorný. Mám na mysli jeho překlad a výklad Tomášova evangelia i přehlednou práci Píseň o perle nebo komentáře v jeho úvodu do Nového zákona, sepsaného s Ulrichem Hecklem či třídílné apokryfní novozákonní spisy vydané v nakladatelství Vyšehrad. Tyto spisy jsou jistě v mnohém zajímavé, přesto ve studiu teologie a přípravě duchovních a kazatelů má být pozornost zaměřena především na čtyři evangelia a další spisy Nového zákona, které jsou vlastním pramenem zvěstování Božího slova v liturgickém slavení církve a zdrojem pravého poznání Boží lásky v Ježíši Kristu, nepostradatelného pro pastorační přístup k druhým lidem (Ko 3,10).
Hana Tonzarová, farářka CČSH a vyučující HTF UK a HITS Praha
1) V prvé řadě je potřeba si uvědomit, proč gnostická evangelia nebyla zařazena do kánonu Nového zákona, který se formoval mezi 2. a 4. stoletím, což byla právě doba vzniku těchto evangelií. Gnostický teolog Markion ze Sinopy se pokusil ve 2. stol. sestavit jednu z prvních novozákonních sbírek právě na základě svého gnostického vidění, které se od křesťanského monoteismu liší dualistickým, které ho přimělo rozlišovat starozákonního Boha jako zlého od novozákonního Boha coby hodného. Postavil proto svou sbírku na Lukášově evangeliu, které je psáno řeckým helenistickým autorem, do řeckého helenistického prostředí (s důrazem na chronologii a historické zasazení líčených událostí, což je typické pro helenistickou literaturu na rozdíl od židovské, pro niž hrají roli jiná kritéria), a několika listech, které nevykazovaly vazbu na Starý zákon. Jeho sbírka se však právě kvůli svému gnostickému pojetí neujala a během dalších staletí se na konci 4. století setkáváme již s výčty 27 knih Nového zákona, jak je známe. Přičemž jejich původ je mezi léty 49 a 125, což zaručuje jejich vazbu na historické události – život Ježíše z Nazareta s jím povolanými učedníky, zatímco gnostická evangelia vykazují nutnou dávku legendárnosti bez této historické vazby. Ona senzacechtivost některých médií, která tu a tam přinesou zprávu o některém z gnostických evangelií či dalších spisech, je pro současnou společnost, která často biblické texty nezná, spíše zavádějící.
2) S určitou dávkou odhlédnutí od samotných základů gnosticismu by se pro současného člověka dala v dnešní době, která je typická značnou dávkou povrchnosti a, jak říkal prof. Zdeněk Kučera, „klipovým myšlením“, zdůraznit potřeba hlubšího poznávání – jití na podstatu věcí. Dále bychom se mohli inspirovat ve světě, který je orientován na konzum a hmotné bohatství, důrazem gnostiků na duchovní svět. Gnostici také v některých svých textech ukazují Krista jako toho, který přichází na svět, aby odhalil pravdu o člověku. Pro pastoraci a duchovní doprovázení je důležité přijít také na rovinu vnitřního sebezpytování, které vede k novému - pravdivějšímu pohledu na sebe sama. A konečně gnóze, což v překladu znamená poznání, zdůrazňuje Ježíšovo učení. Ne náhodou všichni reformátoři zdůrazňovali Bibli jako základní zdroj pro život a spásu. Domnívám se proto, že při pastoraci a duchovním doprovázení nemůže Bible chybět. Aby ale mohlo biblické svědectví účinně člověka zasáhnout, je dobré její průběžné studium, ideálně za vedení těch, kteří jsou v tomto studiu dále.
3) Ano, na teologických fakultách většinou jsou semináře o apokryfní starozákonní i novozákonní literatuře včetně gnostických spisů. Na HTF UK a v současnosti na ETF UK probíhá badatelská činnost v souvislosti s některými apokryfními texty. Texty jsou publikovány – lze je tedy číst, i o nich, již i v češtině. Domnívám se ale, že studenti teologie by se nejprve měli seznámit s protokanonickou literaturou... Nepřímo to lze připodobnit tomu, když vyrosteme ve své rodině, přijmeme určité vzorce chování a do jisté míry i hodnotový systém (zatímco kdybychom putovali každý měsíc z rodiny do rodiny, bylo by tomu jinak), které k nám již neodmyslitelně patří. Můžeme se jich v budoucnu, když poznáme jiné, i zřeknout, ale nikdy už „nevyskočíme ze své kůže“ – to samé platí i o kultuře. Jinak přemýšlíme jako Češi, než třeba Španělé, i když můžeme být španělskou kulturou fascinováni, a jinak jako Evropané, než kupř. Asiaté, byť se nám třeba asijská kultura líbí. Je však dobré se o všem jiném bez předsudků učit. A jistě to znáte, když vyjedete do zahraničí a vrátíte se zpět, vidíte svůj domov novýma očima. Tak je tomu i se studiem gnostických spisů. Po jejich přečtení můžete vidět evangelia a další novozákonní spisy zase novýma očima. A to za to stojí, ale nejdříve je potřeba vědět, kde jsem doma...
Petr Melmuk, farář ČCE v Telči a vyučující HITS Praha
1) Podle mého názoru nelze dát jednoznačnou odpověď. Popularitě jistě pomohl český překlad novozákonních apokryfních textů, tedy dílo Jana A. Duse a P. Pokorného „Neznámá evangelia“ z roku 2001. Chybou institučního křesťanství zřejmě bylo, že ukončilo rozhovor s gnózí a varovalo před ní. Ten vývoj je patrný i z knih NZ. Vrcholí to v tzv. pastorálních epištolách, kde se projevuje jen ten nepřátelský tón. Umíněná forma gnóze měla vést ke snaze porozumět, používat rozum i ve věcech víry, nezaštiťovat se v argumentační nouzi poukazem na Boží tajemství. Gnostická evangelia však někdy podávala poněkud přehnaně alegorizující, málo srozumitelný, ale občas i problematický výklad – např. že se Židé přímo podíleli na Ježíšově ukřižování spolu s římskými vojáky (srov. Petrovo evangelium).
2) Určitě se některé podněty dají najít. Na základě Filipova evangelia je užitečné znovu se zamýšlet nad úlohou svátostí (Filipovo evangelium jich uvádí konkrétně pět). Podnětná je jistě i otázka zabývající se duchovním znovuzrozením v souvislosti s konkrétním kanonickým textem z evangelia podle Jana (J 3,3n). V případě evangelia podle Egypťanů stojí za zamyšlení otázka vymanění se z emocionální závislosti na těle (nakolik jsou určující živočišné pudy). V neposlední řadě je to otázka vnitřního osvícení, duchovního vhledu do věcí, které mohou mít nadčasovou hodnotu (Mariino evangelium).
3) Toto téma by rozhodně nemělo zastiňovat základní biblickou zvěst, která je společná pro všechny křesťany a doložená v kanonických spisech Nového zákona. Bylo by ale užitečné doplnit základní biblické informace o zápasy prvních křesťanů a o pochopení evangelijní zvěsti. Měli bychom se asi více zamyslet nad tím, v čem nám mohou právě gnostická evangelia poodhalit směr uvažování, který by neměl být jen zavržen – vyjádřit jasný souhlas s primární výzvou gnostických křesťanů týkající se lidského poznání, zamýšlet se více nad snahou spatřovat skrytý význam za slovy konkrétního zkoumaného textu, nejen se tedy soustředit na biblický text v doslovném znění a učit se tzv. dogmatické pravdy.
Marek Feigl, farář CČSH, Sedlčany
1) Chtěl bych předeslat, že patřím k velkým sympatizantům gnosticismu jakožto myšlenkového projektu starověku i modernějšího filosofického vývoje a z této pozice také zasílám své odpovědi. Gnosticismus má velké možnosti výkladu vztahu mezi Bohem na nebesích a zlem ve světě, rovněž velké možnosti antropologické, i nevšední možnosti teologické, včetně ukázání bipolarity mezi přírodou a Boží milostí... Nuže, gnostická evangelia, snad s výjimkou Evangelia Tomášova, považuji i z tohoto úhlu pohledu za pouhé textové památky své doby; hodí se, obrazně řečeno, do muzea nebo pro akademickou námahu religionistů. Širší zájem o ně pokládám obvykle za diletantský, vedený nezbednou snahou o hledání alternativních, konspiračních, skandalózních klíčů k dějinám církevního křesťanství. Na druhou stranu snad alespoň slouží k tříbení představivosti o tom, že křesťanství bylo ve starověku přímo prorostlé gnostickými houštinami a vývoj křesťanské církve k „čistotě doktríny“ nepředstavoval nic jednoznačného ani předem rozhodnutého.
2) Ptáte se už nejenom na gnostická evangelia, ale vůbec na gnostické texty? Nejeden psycholog upozorňuje, že jsou to naše sny a naše naděje, co nás ničí. Gnosticismus může být velmi nápomocen pro artikulování neoptimistického křesťanství: ukazuje všudypřítomnost zla, upadlost světa, jeho tonutí v hříchu a provinilosti. Může ukázat křesťanovi i nekřesťanovi, že bolest a setkání s propastností zla nepředstavuje jeho osobní selhání, ale stav „světa, jak je“, přírody, dějin, samotné situovanosti zde v tomto světě: ukázat lépe, že Bůh je „zcela jiný“ než tento svět; ukázat, že jsme zrozeni pro vyšší svět, než je tento, tolik problematický. „O ty, kteří náležejí ke světu, se nestaráme: když nás pomlouvají, nevšímáme si jich; když nás urážejí a smějí se nám do tváře, my se na ně pouze díváme, aniž bychom něco říkali. Neboť oni jdou za svou prací, my však putujeme o hladu a žízni a vyhlížíme své obydlí, místo, jemuž naše jednání (orig. politeia) a naše svědomí hledí vstříc. Nevážeme se na vzniklé věci, nýbrž odvracíme se od nich, takže naše srdce spočívají na skutečně jsoucích věcech. Jsme sice nemocní, slabí a zarmoucení, avšak v našem nitru je ukryta velká síla.“ (Logos Authentikos, 2. století, z Nag Hammádí) Uznejte, že nejenom krásy, ale i inspirací pro pastoraci se v podobných textech nachází kupa.
3) Není potřeba, pokud se nejedná o specialisty na textové památky raného křesťanství. Teologická fakulta by však mohla smysluplně vyložit mladým bohoslovcům myšlenkové podněty gnóze a naučit je číst i kanonická evangelia více gnosticky. Což se netýká jenom tolik gnostizujícího Janova evangelia, ale i evangelia podle Lukáše. To přece také muselo z dobrých důvodů zaujmout Markióna ze Sinopé natolik, že chtěl svůj výklad Kristova vykupitelského díla opřít jen o ně a o pavlovské epištoly.
David Cielontko, vyučující ETF UK
1) Nejsem si jistý, zda jsou gnostická evangelia v kultuře nějak významně populární.
Nepochybně existují nadšenci, kteří v těchto textech hledají moudrost dávných věků, ale z několika málo zkušeností soudím, že většinou nejde o běžné křesťany. Pokud jde o to, zda zájem o tyto texty člověku spíše pomáhá, nebo komplikuje porozumění křesťanství, bude se to lišit případ od případu. Jsou to spisy, které staví do centra Ježíše a zabývají se otázkami spásy a poznání pravdy. To nejsou témata, která by řešil každý; kdo se o tyto texty zajímá, může být nějak otevřen i otázkám víry. Na druhé straně se jejich obsah zásadně rozchází se základním křesťanským pojetím Boha i s chápáním vykoupení. Nemyslím si tedy, že mohou člověka samy přivést ke křesťanské představě Boha, pokud o ní samy nemluví.
2) Pro někoho může být inspirativní bohatý symbolický jazyk gnostických evangelií. Jinak se však nedomnívám, že by byla zvlášť použitelná pro křesťanskou pastoraci nebo duchovní doprovázení. Snad jen v tom smyslu, v jakém lze využít jiné příběhy či ilustrace ze života nebo z dějin.
3) Na mnoha teologických fakultách (včetně ETF UK) se studenti teologie setkávají s gnostickými a apokryfními texty ve výuce, protože jsou součástí raně křesťanského myšlení. Jejich význam spočívá v tom, že dosvědčují určitou teologickou orientaci, interpretaci Bible a snad i specifický filozofický rámec. To je důležité vědět, a to navzdory tomu, že se tento směr v dějinách křesťanství neprosadil. Avšak už novozákonní epištoly reagují na některé protognostické tendence a dějiny dogmatu reflektují debaty raně církevních teologů o pojetí Boha, Krista a dalších otázkách, které se formovaly také v polemice s gnostickými učiteli (např. Basilidem, Valentinem, Markionem či Karpokratem). Minimálně z tohoto důvodu je znalost gnostických směrů důležitá pro teologické vzdělání. Smysl takového studia je však především historický. Nemyslím si, že by gnóze měla současné teologii zásadně co nabídnout. Pro každého, koho téma zajímá, je v češtině dostupných několik kvalitních knih, především Kurt Rudolf, Gnóze (Vyšehrad, 2010); Petr Pokorný, Píseň o perle (Vyšehrad, 1986) a Zuzana Vítková, Gnostický Adam (Herrmann & synové, 2017). Dále také postupně vydávané edice rukopisů z Nag Hammádí, připravované Zuzanou Vítkovou a Wolfem Oerterem.
Eva Vymětalová Hrabáková, farářka CČSH a vyučující HTF UK
1) Gnostická evangelia či gnostické texty obecně lákají pozornost lidí, kteří vyhledávají alternativy, včetně alternativ duchovních.
Svým názvem slibují senzace a „necenzurované“ příběhy o Ježíši, učednících, ježíšovském hnutí a raném křesťanství. Člověka, který se již neorientuje v helénistickém náboženském myšlení, však často překvapí, jak jsou podivná a obtížně srozumitelná. Gnóze vždy odkazovala k vyššímu poznání a moudrosti a prostě nebyla pro všechny. Gnostická evangelia nedávají jasné odpovědi na zvědavé otázky, ale ukazují na rozmanitost tradic, které se v Ježíšově době a několik desetiletí, ba někdy i století po jeho působení objevily. Když aplikuji slova apoštola Pavla, gnóze otevírá nové světy křesťanům, kteří byli odkojeni mlékem mateřské křesťanské tradice a zkoušejí okusit hutnější a šťavnatější stravu.
2) Leitmotivem gnostických textů pohanských, židovských a křesťanských bývá sdělení vyššího poznání, jež je určeno lidem, kteří našli stěžejní hodnoty svého života v odklonu od běžného, dnes bychom řekli „mainstreamového“ života, a touží po duchovním restartu. Taková obnova a růst na cestě nového poznání však vyžaduje zkušené a moudré trenéry či průvodce, kteří sami gnostické texty důkladně nastudovali a umí s nimi odborně i spirituálně pracovat.
3) Samozřejmě, že by teologové měli znát nejen gnostická evangelia, ale měli by mít základní přehled o dostupných korpusech gnostických textů. Měli by se těmito texty zabývat v kontextu starověkých společností a dnes se zejména zaměřit na otázku, zda starověká gnóze nebyla alternativou, podobnou některým alternativním spirituálním praktikám současnosti. Teologové by rovněž díky důkladnému zkoumání gnóze ve společenských a politických kontextech starověku mnohem lépe pochopili řadu biblických výroků, povzbuzení, kritik a polemik. Pro praktikující duchovní by se mi líbily semináře o podobnostech v narativech a rétorice u vybraných (křesťanských) gnostických textů se současnými neognostickými komunitami, které staví své učení na zmiňovaných textech. Zajímavé také je, jak se tyto prvky vědomě i podvědomě promítají do současné popkultury.
Připravil Ondřej Syrový
Foto: část rukopisu Tomášova evangelia /coptic-cairo.com
Český zápas č.10 z 8. 3. 2026
