(ČZ 45/2025) K Ježíšovi přišli někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho:
„Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ›Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‹ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. Jeho manželku si vzal druhý, pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ›Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‹. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
Vzkříšení, věčný život je pro mnohé lidi „úzkým hrdlem“ jejich víry. Někteří jsou ochotni uznat Ježíše jako významného učitele, moudrého rabína, morální autoritu, léčitele. Ale jeho vzkříšení a lidský život po smrti fyzického těla?
A právě o tom je biblický text pro dnešní neděli. Před týdnem jsme si připomínali památku mučedníků a svědků Páně a památku všech věrných zesnulých. Tyto dny nejsou jen láskyplnou vzpomínkou na naše zesnulé, ale ujištěním, že smrtí těla naše existence nekončí a že jako Kristus byl vzkříšen, i my máme naději na vzkříšení a existenci s Ním v Jeho láskyplné přítomnosti.
V biblickém oddíle nazvaném Spor o vzkříšení přicházejí za Ježíšem saduceové, kteří popírali vzkříšení, s jasným úmyslem provokovat. Proto uvádějí příklad z Mojžíšovského zákona. Podle tzv. levirátního zákona (Dt 25,5-10) si má bratr muže, který zemřel bezdětný, vzít ovdovělou švagrovou a mrtvému zplodit potomka. Prvorozený syn pak ponese jméno zemřelého, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno. Saduceové uvádějí dokonce sedm bratrů, kteří měli, podle tohoto zákona, za manželku stejnou ženu. „Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení?“ (v. 33)
Ježíš se nenechá nachytat a svou odpovědí usvědčuje saduceje z přízemního lidského myšlení. Vzkříšení, věčný život, Boží království se vymyká všem našim představám. Neplatí zde lidská pravidla, lidské soudy, náš čas a prostor. Ježíš na mnoha místech Nového zákona vzkříšení z mrtvých a život věčný (život budoucího věku, Boží království) zaslibuje, ale bez podrobností, které bychom tak rádi znali. Má nám stačit Kristovo zaslíbení. A podrobnosti? Už apoštol Pavel píše (1 K 15,35): „Ale někdo snad řekne: Jak vstanou mrtví?
V jakém těle přijdou? Jaká pošetilost…“ Prostě – všechno bude jinak!
My věříme a vyznáváme, že „první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho“ (1 K 15,23) a „že nás ani smrt nedokáže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 8,38-39).
Vzkříšený Pane, náš Spasiteli, děkujeme ti, že ve víře smíme mít jistotu, že náš život má smysl
a že můžeme vyznávat: „Věříme v život dokonalý,
který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.“
(Vyznání víry CČSH)
Autor: Libuše Kopřivová
Český zápas č. 45/2025 z 9.11. 2025
Obrázek: Andrea Mantegna (1431–1506): Vzkříšení Ježíše (1457-1459) Musée des Beaux-Arts de Tours, Wikimedia Commons, Public Domain.
