Četli jste Ševčenka? Pamatujete si jeho slavnou poemu „Jan Hus (Kacíř)“? Nejvýznamnější ukrajinský básník Taras Ševčenko se Husovou osobností hluboce inspiroval. Tuto báseň navíc věnoval velkému českému buditeli P. J. Šafáříkovi.
Ševčenko báseň „Kacíř“ dokončil v říjnu 1845 v ukrajinském městě Perejaslav, kdy se po dlouhé době a již jako svobodný člověk vrací z Poltavské oblasti na Ukrajinu. To období je v jeho tvorbě označováno jako „tři roky“ (1843–1845), během nichž se z lyrického básníka stal ostrý politický satirik a kritik útlaku. V té době Ševčenko cestoval po Ukrajině, viděl bídu poddaných a brutalitu carského režimu, což radikalizovalo jeho názory.
Vliv panslavismu a českého obrození
Ševčenko se v Kyjevě pohyboval v intelektuálních kruzích (především kolem rodícího se Cyrilometodějského bratrstva. V roce 1847 byl Ševčenko zatčen za členství v Cyrilometodějském bratrstvu a za své proticarské básně poslán na 10 let do vyhnanství jako řadový voják s přísným zákazem psát a malovat. Bratrstvo byla první ukrajinská tajná politická organizace, která iniciovala ukrajinské národní obrození. Mezi ukrajinskými vzdělanci tehdy rezonovaly myšlenky slovanské vzájemnosti. Velkým inspiračním zdrojem pro něj byl slovenský básník Ján Kollár a čeští buditelé, zejména Pavel Josef Šafařík. Přestože se Ševčenko se Šafaříkem nikdy nesetkal, pojila je hluboká ideologická shoda. Ševčenko hluboce ctil Šafaříka a poému Kacíř mu v úvodu přímo věnoval: „Sláva tobě, Šafaříku, na věky a věky, že jsi svedl dohromady ty slovanské řeky!“ Údajně, když Šafařík poému Kacíř četl, plakal.
V 19. století se Ukrajinci od Čechů učili, jak bránit svůj národ a rozvíjet jeho kulturu pod koloniálním útlakem. Čeští intelektuálové byli blízkými přáteli ukrajinofilů: Maksymovyč, Boďanskyj, Kuliš či Kostomarov – nemluvě o Haličanech – udržovali úzké vztahy s Šafáříkem, Hankou a Palackým.
Když v roce 1848 začaly politické tlaky potlačovat ukrajinské národní hnutí v Haliči prý, že Rusíni chtějí žít pod polskou nadvládou, byli to právě Češi, kdo na Slovanském sjezdu vystoupil na obranu Ukrajinců.
Jan Hus jako symbol boje za svobodu
Ševčenko si postavu Jana Husa nevybral náhodou. Nevnímal ho pouze jako náboženského reformátora, ale především jako bojovníka za svobodu slova, pravdu a práva národa proti cizí, despotické moci (ztělesněné tehdejším Kostnickým koncilem a Římem). Skrze historický příběh Husa Ševčenko skrytě kritizoval tehdejší realitu – absolutistickou moc ruského cara a zotročování slovanských národů. Jan Hus je jedna z nejsilnějších epických básní, která zní jako hrdinská balada.
Kvůli svému radikálnímu protitotalitnímu obsahu nemohla poéma v Ruské říši oficiálně vyjít v plném znění. Celá poéma Kacíř byla poprvé legálně publikována až dlouho po básníkově smrti.
Poéma zachycuje dramatický soudní proces a odsouzení Jana Husa na kostnickém koncilu. Ševčenko líčí Husa neohroženě stojícího před církevními hodnostáři, vynesení rozsudku a jeho odvedení na hranici katy.
Celý text propojuje motivy husitství s myšlenkou slovanské vzájemnost.
Ukázka z poémy, překlad Zdenky Bergrové z roku 2005
Hlaholily všechny zvony,
vyšel zástup katů,
vedl Husa spoutaného
trpět na Golgatu.
Nezachvěl se před hranicí,
tiše na ní stanul,
pokorně se modlil k bohu,
dřív než oheň vzplanul.
„Ó můj Pane milosrdný,
co jsem spáchal zlého,
že mě tvoji lidé krutě
soudí ubohého?
Dobří lidé! Modlete se!
Mír je v božím slově.“
Mirko Radušević
Ilustrace: Přebal knihy
