WebArchiv - archiv českého webu

1K 9,13-23 Všechno dělám pro evangelium

27.04.2019

Kázání při bohoslužbě na diecézním shromáždění v Brně - 27. 4. 2019

Sestry a bratři,

setkáváme se necelý týden po Velikonocích na vašem diecézním shromáždění zde v Brně. Diecézní shromáždění se zpravidla konají v čase po Velikonocích. A není to jenom kvůli lepšímu počasí pro cestování ze vzdálenějších míst, ale především proto, že můžeme společně sdílet velikonoční víru. Církev potřebuje mít a nést velikonoční víru. Příběh Ježíše Krista dospěl o Velikonocích do nejhlubší krize. Křížem a hrobem skončilo všechno to krásné a úžasné, co mohli jeho učedníci s ním během jeho pozemské cesty prožívat. A přece! I když se hrobové ticho Bílé soboty zdá být nekonečně dlouhé, Bůh ještě neřekl své poslední slovo. Ježíš si nezachránil svůj pozemský život za každou cenu, zemřel, ale Bůh jej ze smrti vyvedl. Ten, který byl mrtvý, žije. V tomto poselství Velikonoc je zdroj síly víry církve, která spoléhá na Boha navzdory všemu, co ji potkává a čím prochází v tomto světě. Apoštol Pavel v 15. kapitole 1. listu do Korintu se podrobně rozepisuje o tajemství vzkříšení. Sám byl tím, kdo se se Vzkříšeným a živým Ježíšem setkal (1K 9,1).

Vzkříšení Ježíše slavíme o svátcích a nedělích. Apoštol Pavel však v 1. listě do Korintu pojednává i o tom, čím církev žije ve všedních dnech – o sporech, morálních prohřešcích, o životě uprostřed pohanské společnosti, o mezilidských vztazích, zvláště se věnuje manželství. Pojednává také o zajištění služebníků církve po hmotné stránce. Tomu se věnuje v 9. kapitole, z níž jsme podstatnou část četli. Vidíme, že téma hmotného zajištění služebníků církve není nic nového – jakkoli na nás nyní naléhavě dopadá, ale provází církev už od jejího počátku.

Hlásání evangelia není běžné povolání, které by bylo snadno zařaditelné do spektra lidských povolání, zaměstnání a činností. Je to povolání, které nevyplývá z poptávky společnosti, ale má své zdůvodnění a oprávnění jen v Ježíši Kristu samém. Je spjato s jeho povoláním apoštolů a jejich vysláním hlásat evangelium a získávat nové Ježíšovy učedníky. Je to povolání, které vychází z autority Krista a ne z lidských zájmů. To podstatné je řečeno apoštolem Pavlem ve 14. verši: „Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu“. Toho si má být vědoma celá církev, že ti, kteří se věnují zvěstování evangelia, mají být zajištěni tak, aby se mohli zcela a naplno věnovat této službě. Aby měli čas na přípravu, aby měli čas na druhé lidi, aby se mohli věnovat činnostem, které slouží církvi. Služba hlásání evangelia má svoji nezastupitelnost a důstojnost, proto má být i po hmotné stránce přiměřeně zajištěna.

A přece apoštol Pavel svým svobodným rozhodnutím neuplatňuje tento nárok, který je opřen o požadavek samotného Pána Ježíše Krista. Zříká se toho, co mu náleží a na co by měl právo jako kazatel evangelia. Dává tím najevo, že v církvi nevykonává věřící člověk práci, aby z toho měl zajištěnou dobrou obživu. Ve společnosti se nabízí člověku mnohem lépe placená práce. Jaký je tedy motiv těch, kteří se aktivně účastní na díle církve? Apoštol Pavel to vyjadřuje zřetelně. K této službě byl Bohem povolán a plní svěřený úkol. Služba v církvi je něco jiného než práce pro peníze. Pracovník pracuje za mzdu, za odměnu. Služebník evangelia se věnuje této službě kvůli evangeliu samotnému. Apoštol Pavel hlásá a šíří evangelium, protože nemůže jinak.

Svoji službu evangelia nevykonává také kvůli sobě samému, ale kvůli druhým. Podstatným úkolem církve je získávat nové Ježíšovy učedníky. Zde v 9. kapitole Pavel představuje svoji misionářskou taktiku a strategii. Ačkoliv existují duchovní, kteří dokáží oslovit určitý typ lidí, přesto u apoštola Pavla se setkáváme s tím, že je otevřen všem. Je zaměřen na všechny – na židy, pohany i slabé. Někdy se setkáváme s názorem, že „evangelium je pro ty, kteří jsou na okraji společnosti. Za nimi je potřeba vyjít.“ Jistě, ale evangelium je pro všechny – tradiční křesťany, co lpí na zvyklostech, pro nově příchozí, kteří nemají žádnou návaznost a nechtějí být ničím vázáni, i pro ty slabé. Apoštol Pavel přistupuje ke všem s porozuměním. „Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé“ (1 K 9,22). To není přizpůsobivost za každou cenu, ale snaha porozumět druhému i jeho předpokladům a možnostem, jak by mohl být osloven evangeliem. Pavel nezískává pro sebe, i když byl velkou duchovní autoritou, ale získává pro Krista. Také se mu nedaří získat úplně všechny, ale získává alespoň některé.

Kéž velikonoční víra posiluje nás v naší službě v náboženských obcích a živý Pán je s námi všude tam, kam neseme jeho zvěst evangelia. Kéž si Kristus i skrze naši nezištnou a vytrvalou službu získává své nové učedníky. Amen.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 12.09.2019 03:19 zobrazeno: 28x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus