WebArchiv - archiv českého webu

Pohledy do časů prvotní církve

06.11.2018

Článek do ČZ č. 47/2018

Apoštolové a život prvních křesťanů inspiroval české náboženské myslitele jako například Matěje z Janova, Jana Husa, Jana Rokycanu a další. Ideál prvotní církve sehrál významnou roli v době reformace. Do protikladu byla reformátory stavěna církev počátečního období a tehdejší hierarchicky členěná, hospodářsky a politicky mocná církev středověku. Od dob renesance byl zájem o toto téma provázen i kritickým zkoumáním starověkých literárních památek a novými archeologickými objevy. Bylo činěno nespočet pokusů teology a historiky zrekonstruovat více či méně věrohodný obraz života prvních křesťanů.

Přehlížíme-li literární prameny pro rekonstrukci obrazu prvotní církve, zjišťujeme, že mimobiblických zpráv není příliš mnoho ani z židovského prostředí ani ze svědectví antického písemnictví z prvních dvou století. Základním pramenem pro poznání počátků křesťanství je především Bible, a to její druhá část – Nový zákon. Cenné jsou dopisy apoštola Pavla i jiné epištoly, právě tak jako novozákonní kniha nazvaná Skutky apoštolů.

Místem první křesťanské obce byl Jeruzalém. Charakteristickými znaky této první obce bylo zvěstování Ježíše jako Mesiáše, výzva k pokání a křestní praxe, modlitby a společné jídlo „lámání chleba“, které chápeme jako slavení večeře Páně, ale i jako rozdělování jídla chudým – diakonii (Sk 2,41-47). Svobodný vztah k majetku u prvních křesťanů byl dán zejména intenzívním očekáváním konce starého věku a příchodu dokonalého nového věku (Sk 4,32-37). První křesťané žili očekáváním druhého příchodu Ježíše Krista.

Misie prvních křesťanů byla po příkladu Ježíše zaměřena výlučně na židy. Misie mezi pohany byla iniciována kruhem, k němuž patřil diakon Štěpán (Sk 6,1). Byli to tzv. helenisté, řecky mluvící židé žijící v Jeruzalémě. Kvůli pronásledování museli křesťané uprchnout z Jeruzaléma přes Samaří do Syrské Antiochie.

Nejvýznamnějším představitelem misie mezi pohany se stal apoštol Pavel. Podnikl náročné misijní cesty a mnohokrát byl vystaven nebezpečí i ohrožení života (2 K 11,23-27). Jeho dopisy do obcí v Tesalonice, Korintu, Galacii, Římě a dalších nám umožňují nahlédnout do způsobu misionářské práce, ale také do života, složení i problémů pohanokřesťanských obcí. Všechno nebylo zdaleka ideální, jak se dovídáme například z jeho 1. listu do Korintu. Křesťané se dělili na různé směry (1 K 1,10nn), někteří z nich nebyli příkladem pro okolí svou morální pokleslostí (1 K 5,1). Jedinci řešili své spory před světským soudem (1 K 6,1). Pavel se k tomu vyjadřuje a zasahuje s autoritou apoštola a pastýře.

V prvním listě Petrově je vyslovena misijní strategie v pohanském nepřátelském prostředí, kterým bylo římské impérium. Nejde o vzpouru, ale naopak podřízení se požadavkům úřadů ve smyslu respektování panovníka a jeho úředníků, plnění daňových povinností a občanská bezúhonnost. Tím si křesťané mohli získat důvěru svého okolí (1 Pt 3,13.16n). Toto občansky bezúhonné jednání křesťanů mělo vliv na okolí, a to i v čase pronásledování a perzekucí. 

Napětí existovalo především mezi židokřesťanstvím a pohanokřesťanstvím, které odmítalo židovský zákon. Nakonec převládlo pohanokřesťanství. Rozchod se židovstvím znamenal, že se křesťanství stalo světovým náboženstvím. Vlivem Pavlova křesťanského universalismu se tak křesťanství rozšířilo v mnoha městech v oblasti Středozemního moře doby helenismu.

Na začátku prvotní církve bylo jen několik Ježíšových učedníků a apoštolů. Nestala se z nich izolovaná skupina, která by zanedlouho zanikla. Naopak misijní a zvěstovatelskou činností prvotní církev zasáhla hlavní města a místa antického života. Rychlost šíření je překvapující. Na sklonku třetího století se církev jevila vedle římského impéria jako nejrozšířenější a nejjednotnější organizace.

Toto počáteční období mělo velký význam v křesťanské tradici a má i v přítomnosti. Apoštolové – Petr, Pavel, Jakub, Jan, Tomáš a další si získali záhy v církvi významné místo mezi všemi svědky a mučedníky. Stali se ve zbožnosti v průběhu staletí i předmětem zvláštní úcty. Jejich jmény jsou označeny kostely, mají místo v křesťanském kalendáři a nespočetněkrát se vyskytuje v církevním umění jejich vyobrazení. Vždyť se jednalo o ty, kteří byli v časové i prostorové blízkosti Ježíše Krista a bez nich by se ani k nám nedostalo evangelium.

Tomáš Butta



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 25.02.2019 03:57 zobrazeno: 152x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus