WebArchiv - archiv českého webu

K vývoji a podobě velikonočních obřadů v Církvi československé husitské

03.04.2020

Jak budeme letošní Velikonoce slavit? Jaké je ústřední poselství těchto svátků a jaká jsou některá významná znamení a symbolika v liturgickém životě církve? Přibližme si, jak se tyto svátky slavily v příběhu uplynulých dob v naší Církvi československé husitské, ve shromážděních a společenství v našich náboženských obcích až do dnešního času.

První generace duchovních Církve československé (husitské) byla původně římskokatolickými kněžími, kteří zachovávali obřady podle Římského misálu. Tyto obřady byly překládány do češtiny, případně zjednodušovány nebo textově upravovány. O Velikonocích roku 1920 a následující roky se obřady konaly podle Českého misálu III. sešitu, jejichž předlohou je Římský misál. Obsahují hlubokou a bohatou symboliku živlů, gest a jednání všeobecně přijímanou a vžitou ve zbožnosti tehdejších věřících lidí. Setkáváme se zde se symbolikou kříže, hrobu, vody, ohně a dalšími. Na Velký pátek byl v kostele odkrýván černě zastřený kříž (Český misál, s. 60). Konal se také průvod se zakrytou monstrancí ke Kristovu hrobu (Český misál, s. 63). Na Bílou sobotu byl navečer vně kostela rozděláván oheň a světlo ve svítilně bylo vnášeno do kostela a od něho byla rozsvěcena všechna světla uvnitř za zpěvu „Světlo Kristovo“ (Český misál, s. 64). V obřadech konaných podle Českého misálu hraje důležitou roli znamení světla – velikonoční svíce, tak i vody - „svěcení vody křestní“, upomínající na svátost křtu (Český misál, s. 73-78). Tradice názorné symboliky „Božího hrobu“ se v Církvi československé (husitské) udržela jen místně, jako například v kostele sv. Václava Na Zderaze v Praze 2 – Novém Městě, kde umělecky ztvárnil „Boží hrob“ František Bílek. Tvořily jej kameny obklopené palmami a květinami a na zemi stály dvě vysoké vázy symbolizující nádoby s drahými mastmi. Na bílém plátně byla položena Bible a na ní kalich.

V následujícím vývoji obřadů v Církvi československé husitské byl posílen zejména hudební charakter velikonočních shromáždění a bohoslužeb. Na Velký pátek zpíval duchovní s pěveckým sborem žalmy a antifony s pašijními motivy, jak dokládá Tuháčkův misál (s. 83-103). A podobně byla slavnostnost liturgie zvýrazněna zpěvy kněze, sólistů, pěveckého sboru i lidu na Bílou sobotu (Tuháčkův misál, s. 104-113) a na Hod velikonoční (Bohoslužebné zpěvy, 1952, s. 28-30).

Po druhé světové válce byl v souladu s tzv. biblickou teologií položen důraz na zvěstování Božího slova.  Do centra i velikonoční bohoslužby se dostává Písmo svaté a jeho poselství o kříži a vzkříšení, neboť základní události Kristova spásného poslání se staly „podle Písma“ (1 K 15,3-4). Obsahem slavení Velikonoc byl zvěstný výklad biblických textů a zpěv písní obce, které jsou radostnou oslavnou odpovědí na velikonoční evangelium, že Kristus vstal z mrtvých. Písně pro velikonoční dobu byly již ve Zpěvníku Karla Farského vybírány nejen z katolického prostředí, ale i z husitské či bratrské tradice. Do Zpěvníku redigovaného Zdeňkem Trtíkem byly zařazeny také písně z tradice reformační, protestantské a další tvorba, včetně jeho vlastní (Píseň č. 255 – Sláva ti, Bože), která ve zkratce teologicky i básnicky, a především vyznavačsky vyjadřuje celé velikonoční poselství. Bohatá symbolika církevních velikonočních obřadů a různá znamení, připojené k slavení Velikonoc v průběhu tradice, byly opuštěny, až na některé výjimky. Na Velký pátek byla symbolicky zhášena svíce při slovech o smrti Ježíše Krista a byla opět rozsvěcována svíce na bohoslužebném stole na Hod Boží velikonoční jako znamení jeho vzkříšení. Velikonoce byly v Církvi československé (husitské) pro věřící jednou z několika  příležitostí v roce, kdy se konala veřejná zpověď a společné přijímání, než se postupně začalo prosazovat společné přijímání každou neděli. Od čtvrtka do pondělí se konaly ve svatém velikonočním týdnu bohoslužby zpravidla v náboženských obcích každý den, na Zelený čtvrtek se připomínalo ustanovení svátosti večeře Páně, na Velký pátek se četly pašije a společné přijímání věřícími bylo na Hod Boží velikonoční.

V posledním období se projevuje návrat a nové rozvíjení znamení a symboliky Velikonoc, které mají svůj zdroj především z křesťanské tradice západní i východní, ale i z židovství. Co se týká velikonočních obřadů v Církvi československé husitské, nacházíme v Bohoslužebné knize i v praktickém slavení značnou pestrost a rozmanitost s ohledem na liturgický život obce. V řadě náboženských obcí se uskutečňuje spontánně tzv. pesachová hostina, přibližující židovské Velikonoce, které jsou kontextem křesťanských Velikonoc a samotného Ježíšova příběhu – obětovaného a vítězného Beránka (L 22,15). Na Zelený čtvrtek se někde uplatňuje i úkon mytí nohou, vyjadřující Ježíšovu pokoru a službu (J 13,4). Pašijní události jsou přibližovány formou dramatizací a her. Pašijový příběh není čten jen na Velký pátek, případně na Květnou neděli, ale v postním čase se uskutečňují pobožnosti křížové cesty s tradičními zastaveními. Znovu se v Církvi československé husitské soustřeďuje zájem na vigilii Bílé soboty, v jejímž rámci se koná svátost křtu nebo připomínka křtu všech již pokřtěných. Působí symbolika noci – či nočního bdění a světla – velikonoční svíce, která se vnáší jako nové světlo Kristova vzkříšení do tmy kostela či sboru. V současné Bohoslužebné knize je i chvalozpěv Exsultet (Bohoslužebná kniha I. díl, řada A, s. 83). Tento chvalozpěv byl zařazen i do Českého misálu Karlem Farským s úpravou v jeho dikci, kdy se v něm vyskytují slova jako „osvěta“ či „obrození“ (Český misál, s.   65-72).

Větší rozvíjení řeči symbolů a znamení a zájem o ně je v naší době pochopitelné a odpovídá naší „vizuální kultuře“. Lidé naslouchají tomu, co je nejprve vizuálně upoutá. Raději se dívají, než čtou dlouhé texty a naslouchají dlouhým projevům. Slovo ale ke křesťanské bohoslužbě neodmyslitelně náleží a je nenahraditelné. Na druhé straně ke křesťanské i židovské bohoslužbě vždy viditelné symboly a reálná znamení patří. Bohatost velikonočních obřadů a hloubka jejich symboliky mají význam v tom, že spolu se slovem mohou povzbuzovat, posilovat a upevňovat naši společnou víru v Ježíše Krista, který se za nás na kříži obětoval (Tt 2,14) a pro nás byl vzkříšen z mrtvých, abychom my mohli mít podíl na jeho novém a nepomíjejícím životě (Ř 6,5).

O letošních Velikonocích nelze v plnosti tyto shromáždění, bohoslužby a obřady uskutečňovat a společně prožívat, ale přesto můžeme využít všechny možné způsoby a soudobé komunikační prostředky, které nám umožní, že naše Velikonoce mohou být i v čase nouze duchovně bohaté.

Před Květnou nedělí – březen L.P. 2020                         

Tomáš Butta
patriarcha

 

 

 

 

 

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 14.05.2020 12:36 zobrazeno: 68x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus