Příběh o narození a příchodu Ježíše jako věčného Božího Syna v lidské podobě má zvěstnou souvislost s příběhem o Adamovi v rajské zahradě a jeho neposlušnosti, kterou tento ráj ztratil (Gn 3). Ježíš jako nový Adam (1 K 15,45), poslušný svého Otce, nám lidem opět ztracený ráj navrací a ukazuje nám k němu cestu (Ř 5,19).

Nově vydaná publikace přináší hlubší a ucelenější vhled, jak byla reflektována osobnost a dílo J. A. Komenského v Církvi československé husitské po dobu sta let.  Zájem o Komenského osobnost a dílo se projevoval v práci historiků a teologů. S jeho pedagogickými přístupy se setkáváme ve výchovném úsilí naší církve, kdy zvláště v počátcích byla spatřována důležitost vyučování dětí. J. A. Komenský jako svědek víry záhy získal spolu s Janem Husem své místo v liturgickém životě církve, kdy byl připomínán a slaven památný den v březnu a listopadu.

Článek Dr. Martina Jindry „Chrám jako borový les“ - při příležitosti 150 výročí narození umělce Františka Bílka vyšel na aktuálně.cz
"Jest tomu přes pět let, co nám odešel Otokar Březina. Připomínejme si stále jeho jméno a jeho dílo, protože je svaté."
Těmito slovy zahájil v roce 1934 sochař, grafik a architekt František Bílek svou rozhlasovou přednášku o básníkovi, který ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století. Můžeme dodat: Jest tomu 150 let, kdy v Chýnově 6. listopadu 1872 přišel na svět tento originální sochař.

Jak velký význam dával Jan Amos Komenský právě svobodě, dokládá i tento jeho výrok: „Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší lidský statek, stvořená spolu s člověkem a od něho neodlučitelná, pokud není souzeno člověku zahynout.“ Pro svobodu náboženskou i politickou dokázal Komenský odejít ze své vlasti i do exilu. O svobodu se nasazoval svými diplomatickými kontakty a jednáním v zahraničí. A tuto svobodu jako „návrat věcí tvých, ó lidé český“ vložil do svého Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské jako nadčasové proroctví posilující náš národ a vlast vždy v časech útlaku a období totalitních režimů.

Tématem říjnového semináře konaného v Praze 6 – Dejvicích se stala „Duchovní správa v proměnách doby.“ Seminář byl určen pro faráře, duchovní, kazatele, pastorační pracovníky a další zájemce.

Pojem „duchovní správa“ se vztahuje k vlastnímu poslání církve, které má duchovní, náboženskou a pastorační povahu a má vazbu na Ježíše Krista a jeho autoritu a činnost Učitele, Kněze a Pastýře. „Duchovní správa“ se neztotožňuje se „správou církve“ v obecném a nejširším významu, neboť do správy církve náleží záležitosti personální, organizačně právní, hospodářské i kázeňské, jako je kárné řízení.