Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
Blízkost. Potřeba cítit sounáležitost. Touha někam patřit, být součástí společenství, party nadšenců pro něco, rodiny. Místo, kde se cítím v bezpečí, přijímán takový, jaký jsem, kde mě jenom nesráží, kde mě ocení za to, co umím, domov.
Rozhovor s Kateřinou Hamr, bohoslovkou a studentkou Husitské teologické fakulty UK, působící v kostele sv. Václava na Zderaze jako sborovnice, která se podílela na instalaci imitace Božího hrobu od Františka Bílka.
Od roku 1909, kdy František Bílek začal připravovat architektonický a myšlenkový návrh vlastního rodinného domu s ateliérem v Praze na Hradčanech, byl pevně rozhodnut zbudovat „duchovní tvrz nebo chrám“.
Jmenuji se Safenat Paneach, což znamená Zachránce světa. To jméno mi dal samotný faraon.
Chrám, kostel, sbor, modlitebna je náboženskou stavbou či prostorem, která má své specifické funkce a spirituální smysl. Na pozadí křesťanské stavby můžeme spatřovat tři základní typy starověkých staveb, které jejich podobu ovlivnily a ovlivňují.
Vedle Etiky v duchu církve československé od prof. Aloise Spisara, vydané v roce 1948, jsou druhým nejpropracovanějším a celistvým dokumentem, který na toto téma v naší církvi vznikl, Základy sociálně-etické orientace Církve československé husitské.
Ke Dni Země se již tradičně setkáváme také v jarním období u lesní kaple ve Škodějově v Podkrkonoší. Obklopují nás nejen rostliny a květiny, vyrůstající po zimě ze země, stromy mohutné i malé, které musejí čelit silným větrům z hor a které jsou zavlažovány jarním deštěm. Obklopují nás také zvířata – žijící volně v lesích a na loukách v této malebné, ale drsné krajině Podkrkonoší.
V dnešní perikopě z Janova evangelia se opět setkáváme s Dobrým Pastýřem, který zná své ovečky jménem, nepřelézá ohrady jako zloději a vchází tam dveřmi, kterými je vlastně On sám.
Na všechno, co se nám v životě kdy stalo nebo děje, můžeme vždycky pohlížet z různých úhlů. Někteří lidé dokážou i v tom nejtemnějším okamžiku svého života vidět pozitivní smysl.
Co je člověk, aby byl hoden na tomto světě být? Takhle mnou kladená otázka je dozajista starší než ta identicky hamletovská. Svět pozemské marnosti je pouze skicou něčeho skutečného, věčného.
Ježíšova svatost, moc a autorita vedla mnohé lidi k úvahám o tom, „zda opravdu není Mesiáš“. Nutili Ježíše, aby se tak projevil, ale on sám zachovával v tomto ohledu obezřetnou zdrženlivost.
V těchto dnech uplynulo 120 let od narození faráře Josefa Davida, jednoho z věrných, kteří službě církvi a lidem zasvětili celý život.
Rozhovor s Bohumilem Ždichyncem o jeho knihách zaměřených na známé i méně známé postavy jižních Čech.
Vzkříšení Ježíše Krista je centrální osou lidských dějin a duchovní evoluce stvoření. V Kristově vzkříšení nastává završení procesu, který kapadočtí otcové nazývali theosis – zbožštění.
Pokud vnímáme Velikonoce především jako svátky jara, probouzející se přírody a nového života, pak je ten radostný tón jednoznačný.
Príliš často je kríž predkladaný nášmu uctievaniu nie ako vznešený cieľ, ktorý dosiahneme tým, že prekonáme samých seba, ale skôr ako symbol smútku, obmedzovania, potláčania. Na kríž sa odvolávali nekrofilné povahy, ktoré milujú viac ťažkosti než radosť zo života.
