Ve čtvrtek 5. listopadu se uskutečnilo setkání a rozhovor o Mistru Janu Husovi a Církvi čs. husitské v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí se skupinou luterských duchovních a laiků z Ohia (USA).
Nad otázkami v současnosti jsme se dostali i k otázce vztahu církve k LGBTQ+ komunitě. Překvapující a současně smutné bylo sdělení, že se kvůli této otázce Luterská církev v USA rozdělila.
V USA nyní působí několik luterských církví a synodů. Největší luterskou církví je Evangelická luterská církev v Americe, k níž se hlásí asi 2.6 – 2,8 milionů členů. Oproti ní – konzervativnější (ve smyslu vztahu k ekumenismu, k otázce svěcení žen, vztahu k LGBTQ+) Luterská církev – Missouri synod čítá necelé 2 miliony věřících. Vedle toho existují v USA další luterské synody a církve. A právě z důvodu rozdílného přístupu církve k stejnopohlavním a dalším neheterosexuálním párům se oddělila od Evangelické luterské církve v Americe počínaje rokem 2009 Severní americká luterská církev. Aktuálně se k ní hlásí asi 140 000 – 170 000 věřících.
Podnětem k novému rozdělení se stal dokument Lidská sexualita: dar a důvěra, který byl přijat dvoutřetinovou většinou. V sekci IV zmíněného dokumentu je zřetelné NE k jakékoliv diskriminaci na základě sexuální orientace, naopak je zde jasně uvedeno, že má být všem bez ohledu na sexuální orientaci poskytováno vedení a pastýřská péče. Na dalším místě se píše, že rovněž duchovní nemohou být diskriminováni na základě své sexuální orientace.
K otázce manželství lidí různé sexuální orientace (stejnopohlavních párů) uvádí dokument, že i přes to, že se v církvi vedla na toto téma dlouholetá diskuse, nedospěla k jednoznačnému stanovisku, což je argumentováno tak, že: „Rozumíme tomu, že posouzením etických otázek a otázky církevní praxe může dojít k rozdílným závěrům na základě různého porozumění Písmu. V dokumentu jsou proto uvedeny čtyři různé přístupy – od konservativního k liberálnímu, tj. od 1. odmítnutí označení sexuálního soužití stejnopohlavních párů jako hřích, z něhož je třeba činit pokání a vést jedince k životu v celibátu, přes 2. pohled, že homosexualita odráží porušenost světa, nicméně přiznání si této skutečnosti nezakládá důvod uznání manželství pro homosexuální páry, či 3. vědomí, že svědectví Písma nezahrnuje současný kontext sexuální orientace, souhlasí proto s uznáním homosexuálních párů, včetně veřejného uznání, ale nevnímají takové spolužití jako rovnocenné manželství, až k 4. stanovisku, v němž při zdůraznění monogamie mají být homosexuální páry pojímány jako heterosexuální, včetně přiznání péče o děti a má být „hledána nejvyšší právní uznatelnost pro jejich vztah.“
V Církvi československé husitské existuje rovněž značná názorová pluralita včetně plurality a výkladů Písma. S odkazem na citát Mistra Jana Husa umístěný na jeho pomníku na Staroměstském náměstí: „Milujte se, pravdy každému přejte a násilím nikoho tlačiti nedejte“ veďme sestry a bratry v lásce k diskusi na toto téma. Avšak nedopusťme, aby jakékoliv rozhodnutí v dané otázce rozdělilo naši církev.
Hana Tonzarová
Ilustrační foto: Evangelická luterská církev-USA
