Blíží se čas letních dovolených a s tím příležitost putovat po našich českých památkách. Jedním z míst, které opravdu stojí za to – i opětovně – zhlédnout, je dům slavného mystika, sochaře, architekta Františka Bílka v rodném Chýnově.
Přestože jeho socha zdobí samotnou pražskou katedrálu svatého Víta, povědomost o něm je prý u české veřejnosti malá a ani zájem z řad členů naší církve – kteří onu povědomost jistě mají – není příliš velký. To je třeba napravit. František Bílek si to zaslouží.
V „chaloupce“, jak stavbu sám umělec označoval, jsou vystavena pozoruhodná, „secesně symbolická“ díla i nábytek, který navrhoval. Pár kroků odtud je to na hřbitov, kde je umělec pochován u své monumentální pětimetrové sochy Modlitba nad hroby... (redakce)
Uprostřed loňského léta jsem konečně našel příležitost navštívit s manželkou Bílkův dům v Chýnově u Tábora. Rádi bychom to učinili dříve, ale epidemie koronaviru naše plány pozdržela. Obec se stala roku 1872 rodištěm a roku 1941 místem odchodu „z pozemských poměrů“ Františka Bílka, jenž zde zároveň vypracoval nemalou část svých artefaktů.
Chýnov není daleko od mého působiště – jsem farářem v náboženské obci Votice – a Bílkův výtvarný projev je nepochybně zajímavý jak optikou naší církve, tak i z ryze uměleckého hlediska. K dílu Bílkovu se ostatně lze blížit i ve znamení jiných spirituálních přístupů (Schopenhauer, Tolstoj, indické inspirace). Bílek, do roku 1920 modernistický katolík, posléze člen Církve československé, univerzalitou svého poselství naplňoval a přeplňoval různé konfesijní a stejně tak i estetické programy.
Navštěvuji památky celý život. Přesto si troufám říci, že tak kompetentní a zároveň milou správkyni, která pro návštěvníky převezme i roli průvodkyně po objektu, lze potkat zřídkakdy. Během letního dopoledne prožitého v Bílkově domě jsme si mnoho povídali o této nevšední stavbě, stejně jako o Mistrově odkazu. Vše svědčí o tom, že duchovní naší církve projevují zájem o památku spíše ojediněle. Je to škoda a tyto řádky píši také proto, abych to změnil.
Návštěvník je totiž exteriérem stejně jako interiérem stržen do spirituality, která je plná introvertního krásna, ale zároveň se dotýká samotných kořenů naší církve. Dům postavil Bílek vlastními silami na pozemku rodičů, vše zde podléhá nekompromisní umělecké i náboženské vizi tvůrce. Koncepce stavby nemá nic společného s běžnými parametry své a vůbec jakékoli doby. Vše je podřízeno záměru zjevovat řád kosmu. Desítky Bílkových soch a dřevořezeb uvnitř budovy pak každá hledají osobité vyjádření paradoxu Božího království, věčného a zároveň prostého jako zrno. Bílkovu specifickou duchovní inspiraci dotváří skutečnost, že od počátku byl jeden z pokojů věnován Otokaru Březinovi a pouze on v něm směl pobývat během svých návštěv Chýnova.
Marek Feigl, farář NO ve Voticích
Český zápas č. 31/2023 z 30. 7. 2023
Foto: Marek Feigl
