Přečetli jsme v lednovém čísle Českého zápasu z roku 1920.
„Sňatky reformních kněží konají se na Slovensku neočekávaně četně. Veřejnost se podiví, až svého času budou sňatky ohlášeny.
Dva případy náhodou zjistil klerikální časopis Slovák a podává je tímto podařeným způsobem:
V Bratislavě vo tieto dni dvaja kňazi, panáčkovia českej církvi so slečnami želali si pozrieť chrám mníšek. Otvorili im. Za krátky čas prišli až k oltáru, kde si ihned jeden kľakol s jednou slečnou a ten druhý ich požehnal. Sľubovali vernosť. Potom zasa o sosobášil svojho kolegu.“
Za týden v dalším čísle Českého zápasu z roku 1920 čteme odezvu na proticelibátní choutky:
„Vždyť jsou to blbci, ulevil si Msgre Kordač v arcibiskupském rozhorlení dost nefilosoficky. V debatě o reformním hnutí, které dokumentovalo duchovenstvo sdružené v Jednotě, odhlasovavši reformní program počtem svých 85%, prohlásil onehdy, narážeje na otázku celibátní, nejdůstojnější arcipastýř v rozhorlení: Jsou to samí kur..íci, samí kur…íci. A opakoval rozčileně opět a opět tato slova, znějící v komnatách arcibiskupských a konsistorních sálech přece jenom nezvykle.“
K tomu je v článku ještě dovětek: „Řehoř VII, pověstný státní tajemník papežský jako kardinál Hildebrand, vymstil se církvi strašlivě: Kvůli jeho celibátu odtrhla se od Říma roku 1054 celá východní Evropa, vytvořivší si svůj vlastní, svérázný svět pravoslavný. A jinak nemůže jednati ani ve století dvacátém národ Husův.“
Z Českého zápasu vybral Mirko Radušević
Foto: Pixabay.com
