Kázání Mgr. Jiřího Chytila pro týdeník Český zápas:
Sestry a bratři, jistě jste se i vy setkali s lidmi, kteří říkají: „Bůh zřejmě je, musí být někdo, kdo dal vesmíru život a určité zákony, a kdo to všechno řídí. Ale nějakého Ježíše na nic nepotřebujeme, s tím si nevíme rady.“
Ale když se jich zeptáte: „Jaký ten Bůh vlastně je?“, musí po pravdě odpovědět, že o něm skoro nic nevědí. Snad jen to, že je to všemocná a tajemná bytost či síla. Bez Ježíše toho o Bohu skutečně moc vědět nemůžeme. Protože Ježíš naplnil to, k čemu byl každý z nás stvořen: stal se Božím obrazem. Zobrazil nám na svém životě podobu našeho Stvořitele. Proto se v mnoha situacích zachoval jinak, nežli se běžně chováme my. Dnešní čtení evangelia začalo touto větou: „když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám.“ Co uslyšel?
Jenže – zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Je mu jich líto, protože jsou bezradní a svými duchovními pastýři opuštění. A tak uzdravuje nemocné…
A když se přiblíží večer, neposílá unavené a hladové poutníky pryč, aby si někde opatřili jídlo, ale dá jim jíst. Já myslím, že tady se vlastně stalo skutečností Ježíšovo prohlášení „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe.“ Ježíš nás sytí v každé chvíli, když za ním přicházíme a toužíme po něm. Ježíš si zde přeje, aby učedníci taky přidali ruku k dílu a něco vymysleli a možná i chtěl, aby zkusili podobný zázrak, co následně udělal. 16. verš říká s vykřičníkem, dejte vy jim jíst! Ježíš po nás chce, abychom taky pomáhali nasytit hladové a vyčerpané. Ježíš vzal na sebe trest za náš hřích a smířil nás tak s Bohem a zachránil nás před smrtí a již teď nás spojil s naším nebeským Otcem. Oběť Ježíše Krista je velice konkrétní a nesmírně bolestivý čin, při kterém tekla krev, pot a slzy.
Je mnoho hledajících anebo třeba jen zvědavých, kteří se dají nalákat na tvrzení, že by měli dát svému životu také „duchovní rozměr“. Křesťanství jim připadá příliš obyčejné, co by tam asi mohli prožít vzrušujícího? A tak si vybírají, jako se vybírají zákusky v cukrárně, ale po chlebu nesáhnou, a tak zůstávají stále hladoví. Většinou hraje roli i to, že ho většinou neumíme dobře nabídnout. To je i výzva Ježíše svým učedníkům: „Dejte jim vy!“ Vždyť přece i dnes platí to, co Bůh vzkázal ústy proroka: „Poslechněte mě, a jezte, co je dobré… nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi.“
Pane Bože, prosíme tě, dej nám moudrost a sílu k rozdávání duchovního chleba
naplněného tvojí láskou, která nás přivádí k tobě,
kde najdeme klid a mír a úplné nasycení všech našich potřeb. Amen
Jiří Chytil
Český zápas č. 32/2023 z 6. 8. 2023
Obrázek: Fernand Pelez (1848 - 1913): Sans asile (1883), Musée des Beaux-Arts de la Ville de Paris (Wikimedia Commons)
