Na příběh z Matoušova evangelia o učednících, kteří se plaví sami, bez Ježíše na rozbouřeném jezeře, se můžeme dívat z různých úhlů.
Báli se všichni, ale jen Petr toužil kráčet po vlnách. Ježíš ho pozval: „Pojď!“ S Ježíšem můžeme dělat různé věci, nejen kráčet po vlnách. Je zajímavé, že kráčet po vlnách chtěl jen Petr. Co mě ale vždycky dostane, je jiná věc. Sama vím, jaké to je cestovat na malé lodi po velkých vlnách a před Petrem mám respekt. On totiž z té lodi vystoupil. Ježíš ho pozval, ale chtít musel Petr sám. Zcela sám bojoval i se svým strachem. Ten krok, který udělal, ten první krok, ten byl z jeho víry. Že se za chvíli topil, to už je jiná věc.
Když máme přejít po úzké lávce jen malý potok, všichni radí: „Nedívej se dolů!“ Když se Petr přestal dívat na Ježíše a podíval se dolů, lekl se vln, dostal strach a hned se topil. Strach nám v určitých situacích pomáhá. Vyplavuje do krve adrenalin a ten, když hrozí nebezpečí, nám říká: „Uteč a schovej se“, nebo „Bojuj“. Aby Petr mohl prožít jako jediný z učedníků tak úžasnou věc, musel kvůli tomu vystoupit z lodi. Loď byla v té chvíli na rozbouřeném jezeře relativně bezpečné místo. A Petr to místo opustil, aby prožil něco nového, na co už nikdy nezapomene.
Naše loď církve je také bezpečné místo v rozbouřeném světě. Tam čekáme, až vlny opadnou. Nic nás nenutí udělat něco, co ještě nikdo neudělal. Kráčet po vlnách s Ježíšem, to je příležitost, která vyzkouší naši víru. Když po tom někdo touží, Ježíš ho pozve: „Pojď!“ Taková zkouška víry se ale nedá dělat hromadně. Ježíš pozve toho, kdo se odváží vystoupit z lodi.
Prosíme, Pane, za ty, kdo mají strach,
aby upírali oči na tebe.
Také prosíme za všechny, kdo touží kráčet po vlnách,
aby se nebáli vystoupit z lodi. Amen.
Milada Čermáková
Český zápas č. 33/2023 z 13. 8. 2023
Obrázek: Gustave Brion (1824-1877): Ježíš s Petrem na vodě (1863), Gallery 19C, Beverly Hills, California (Wikimedia Commons)
