Od roku 2022 každoročně s rodinou a přáteli přicházíme na Velký pátek ke křížové cestě nedaleko Památníku obětem komunismu Vojna.
Čtrnáct zastavení křížové cesty je symbolicky věnováno Františku Zahrádkovi (1930-2017), jednomu z bývalých politických vězňů pracovních táborů Vojna a Bytíz, kteří v 50. letech minulého století v nelidských podmínkách dobývali uranovou rudu na Příbramsku. Autory jednotlivých zastavení křížové cesty jsou děti, s nimiž se po léta setkáváme k duchovnímu doprovázení. Obstarali jsme reprodukci křížové cesty od B. Skrbkové, kterou ukovali studenti Střední školy Oselce pod vedením J. Wallnera a s dětmi ji doprovodili 14 okamžiky Františkova života.
Ježíšovo odsouzení jsme dotvořili pasáží z Františkova rozsudku, který ho poslal na 20 let do vězení. Šimona v 5. zastavení reprezentuje vězeňský lékař, díky němuž byl František přesunut na lehčí práci na povrch. Veroniku zase důlní na táboře Nikolaj, který Františkovi na šachtu tajně propašoval balíček z domova. Ježíšův první pád symbolizuje okamžik, kdy byl při váze 45 kg uznán schopným práce v uranových dolech. Smrt na kříži jsme vyjádřili skrze širokou amnestii v roce 1960, která se na Františka ale nevztahovala a musel tak „sedět“ dál.
Letos jsme se u křížové cesty v bývalém koridoru, jímž vězni směřovali z lágru Vojna na šachtu, setkali s věřícími z náboženské obce Praha-Vršovice. Prošli jsme jednotlivá zastavení, naslouchali přímluvám, prožili jejich obsah a společně se modlili. Na závěr jsme symbolicky vystoupali na jednu z příbramských „stolových hor či Golgot“ (odval po těžbě uranových rud), kterou svou otrockou prací vytvořili vězni komunistických táborů. Na závěr nechť zazní první a poslední z proslovených přímluv: Hospodine, dej nám sílu unést křivdy a zrady a odpusť, že místo, abychom litovali svých lží, litujeme sami sebe. Amen. Nebeský Otče, víme, že hrob není Tvé poslední slovo. Děkujeme Ti za naději ve vzkříšení. Amen.
Martin Jindra
Foto: autor
