Převzato z Českého zápasu

Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?

…a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa. Job 5,11-16
Po sametové revoluci jsme doufali v mravní a duchovní obrodu národa. Zůstalo tak trochu u toho doufání, moc se pro to neudělalo. Církve získaly volnější ruce, ale bohužel vytvořily dojem, že jim nejde o Kristovu lásku k bližním, ale o jakési majetky.

Před nedávnem jsem řekl své ženě: „Počkej, já ti zatopím.“ Nejednalo se ovšem o žádnou invektivu, ale naopak o službu bližnímu. Jako starý skaut zatápím rád. Ke skautské hrdosti patří umět rozdělat oheň bez papíru, jen z třísek a na dva pokusy (dvě zápalky). Hoření má svá pravidla, a když je znáte a respektujete, tak se dostaví úspěch. Tedy oheň a následné teplo.

Trefný postřeh básníka Michala Bulíře: „Volič, který v osobě prezidenta hledá spasitele, bude zklamán i Spasitelem.“ Uznávám, že Spasitel, v něhož věřím, během posledních dvou tisíc let zklamal mnohé – protože není mesiášem podle našich představ a neřídí se našimi plány. Prvním zklamaným byl Jidáš.

Knihu Duchovní unikání. Když nás spiritualita vzdaluje od věcí skutečně důležitých, vydalo nakladatelství Maitrea, spojené s domem osobního rozvoje Maitrea. Duchovní unikání znatelně vyčnívá mezi jinými knihami vydávanými nakladatelstvím Maitrea a i mezi duchovně zaměřenými knihami na českém trhu obecně. Místo, aby lákalo či motivovalo k určitému konkrétnímu typu spirituality, naopak před určitým přístupem ke spiritualitě důrazně varuje.

Dávid bol silou Izraela. Šalamún bol jeho ozdobou. U Dávida meriame úsilie, nadšenie, ba aj vášne a slabosti. Šalamún sa nám pozdáva ako vzdialený obraz v nádhernom ráme. Je v ňom čosi z povýšenca, ktorý chce mať všetko, čo obdivuje. Egypt má vozy. Aj on si ich kúpi. Týr má loďstvo, prečo by ho nemal aj on?

Připomínáme si výročí – 100 let od koncertování Alberta Schweitzera v českých zemích v lednu 1923.
Nositel Nobelovy ceny míru z roku 1952, Albert Schweitzer, se narodil roku 1875 v Kaysersbergu v Horním Alsasku v rodině evangelického duchovního Ludwiga Schweitzera. Vystudoval univerzitu ve Štrasburku, kde současně studoval teologii, filozofii a přírodní vědy. Kromě toho pilně navštěvoval hudební školu – jeho velkou láskou byla hra na varhany.

Předem se omlouvám všem, které tento nadpis nějakým způsobem pohoršil, ale již pořadí slov jasně naznačuje, že tentokrát to nebude o tom, jak se Jára Cimrman zasloužil o vznik a formování našeho církevního společenství (tady odkazuji především na základní badatelské dílo husitské cimrmanologie z pera našeho předního brněnského odborníka Mgr. Miroslava Kubíčka, Cm.D.), ale naopak o tom, jak se naše církev podílela na vzniku tohoto podivuhodného fenoménu.

Závažné duchovní změny se stěží ve společnosti prosadí samy od sebe: vyžadují přinejmenším masarykovskou „drobnou práci“, každodenní setkávání a utkávání se s tuhou setrvačností minulosti i navyklého odcizení.
Pokud má Ježíš tolik ambiciózní, univerzální projekt (evangelium o příchodu království Božího), nemůže tu být překážkou provinční odlehlost mís-ta působení (Mt 4,12-13; 15-16).

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše