V sobotu 14. ledna jsme ve starokatolické kapli sv. Máří Magdalény v Praze, ve které sloužil jako duchovní, poděkovali Bohu za život a službu bratra prof. Davida R. Holetona. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci pokojně v čase druhých nešpor svátku Epifanie.

Prof. Amedeo Molnár (24. 1. 1923 - 31. 1. 1990) byl široce respektovaným církevním historikem a teologem, který přednášel na tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a na valdenské teologické fakultě v Římě.

Dávid bol silou Izraela. Šalamún bol jeho ozdobou. U Dávida meriame úsilie, nadšenie, ba aj vášne a slabosti. Šalamún sa nám pozdáva ako vzdialený obraz v nádhernom ráme. Je v ňom čosi z povýšenca, ktorý chce mať všetko, čo obdivuje. Egypt má vozy. Aj on si ich kúpi. Týr má loďstvo, prečo by ho nemal aj on?

Připomínáme si výročí – 100 let od koncertování Alberta Schweitzera v českých zemích v lednu 1923.
Nositel Nobelovy ceny míru z roku 1952, Albert Schweitzer, se narodil roku 1875 v Kaysersbergu v Horním Alsasku v rodině evangelického duchovního Ludwiga Schweitzera. Vystudoval univerzitu ve Štrasburku, kde současně studoval teologii, filozofii a přírodní vědy. Kromě toho pilně navštěvoval hudební školu – jeho velkou láskou byla hra na varhany.

Předem se omlouvám všem, které tento nadpis nějakým způsobem pohoršil, ale již pořadí slov jasně naznačuje, že tentokrát to nebude o tom, jak se Jára Cimrman zasloužil o vznik a formování našeho církevního společenství (tady odkazuji především na základní badatelské dílo husitské cimrmanologie z pera našeho předního brněnského odborníka Mgr. Miroslava Kubíčka, Cm.D.), ale naopak o tom, jak se naše církev podílela na vzniku tohoto podivuhodného fenoménu.

Pilát Pontský demonstruje, jak se chránit před koronavirem. (33. n. l.)
O postavách apoštolů a jejich světě
Hodláme-li hovořit o humoru v kanonických textech Nového zákona, bude se debata týkat především situační ironie a sarkasmu.

„Mojžíš, technicky vzato, byl první, kdo stahoval data z cloudu do tabletu.“

Máme v povědomí, že náboženství vyžaduje vážnost, a proto se zbožný (tj. vážný) člověk většinou nad příběhy ve Starém zákoně nesměje. Bojí se, aby je nezlehčil. Ale když některé pasáže čte poněkolikáté, může se stát, že se usmívat začne, protože v nich zahlédne jistou komičnost a vtip, přestože Starý zákon samozřejmě není kniha vtipů.

Moderátor: Lev Bezouška, farářka CČSH: Elvíra Mrákotná a investigativní reportér: Prokop Kufřík

Moderátor: Paní farářko, také slavíte mši v neděli ráno?
Farářka: Ano. Ale většinou používáme slovo bohoslužba. I když, jednou jsem za­stupovala kolegu ve vedlejším sboru a při­šli tam lidé, kteří říkali, že jdou na myši. Myslela jsem, že to jsou deratizátoři. Ale když se posadili do lavice a otevřeli zpěv­níky, pochopila jsem, že přišli na bohos­lužbu.

Při svém badatelském putování po církvi jsem před zhruba deseti lety opakovaně zavítal také do Plzně. O „archivní potravu“ se mi tehdy staral emeritní – dnes již zvěčnělý – biskup Milan Semilský. V sídle diecéze postupně zpracovával a zpřístupňoval diecézní archiv.

„Strakatý kabát dejte mi a volnost pravdu říct, a vyléčím skrz naskrz tělo zkaženého světa, bude-li trpělivě brát můj lék.“ William Shakespeare, Jak se vám líbí
Tento výrok sice v podstatě nemá nic společného s křesťanským humorem, přesto se ale domnívám, že zde své místo má – cosi důležitého vypráví o úloze humoru a smíchu v tomto lidském světě. A právě to má určitě co říct i našemu křesťanskému prostředí.

Není třeba nijak zvlášť dokazovat, že humor léčí. To vědí dobře i lékaři, kteří jinak moc nespoléhají na psychosomatiku. Ostatně známe sbírky lékařských anekdot od Svatopluka Káše. Anekdoty z lékařského prostředí rád vypráví třeba psychiatr Radkin Honzák.

O humoru do křesťanského časopisu pro děti Cesta napsala Jana Krajčiříková.
Říká se, že humor je koření života. A smysl pro humor člověka odlišuje od ostatních živočichů. Je to určitě fajn, když dokážeme těžkou či nepříjemnou situaci odlehčit vtipem a nadhledem.