Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
Náboženské a pedagogické spisy J. A. Komenského náležely k důležitým vybavením knihoven duchovních a učitelů první generace Církve československé (husitské). Výchova a vyučování mladé generace byly pochopeny jako významný a velmi podstatný úkol církve.
Naše zvídavé otázky v seriálu přibližujícím život a dění kolem duchovních naší Církve československé husitské se tentokrát zaměřily na farářku, kterou my v redakci známe jako osobnost, jež se rozhodně nebojí říct svůj názor a stát si za ním – což se možná docela hodí v oblasti, kde po dlouhá léta kromě své farářské práce působí; totiž v sociální práci a diakonii.
Nepochybně jste již slyšeli název Taizé, možná máte díky zprávám křesťanských médií povědomí o tom, jak žijí členové zdejší komunity či co zažívají tisíce mladých, kteří do francouzské vesničky každoročně přijíždějí. Možná jste sem dokonce už sami zavítali… Zkrátka Taizé je už dnes pojem – a jak jsem zjistila, nejen mezi věřícími.
Jan Amos Komenský je osobností, kterou vrcholí husitská tradice, úsilí Jednoty bratrské a celé české reformace. Komenský svým působením a dílem přesahoval svou církev, ze které vyšel – Jednotu bratrskou, svůj národ, ale také svou dobu, v níž žil. Například mnohé z jeho pedagogických návrhů začaly být uskutečňovány až v moderní době.
V měsíci březnu mají výročí narození dvě význačné postavy našich dějin. Dne 7. března se narodil Tomáš G. Masaryk a dne 28. března Jan Amos Komenský. Komenský a Masaryk žili každý v jiné době, a přesto měli mnoho společného. Oba pocházejí z jižní Moravy – Komenský z Uherského Brodu a Masaryk z Hodonína.
Slavnostní liturgií byla v pondělí 21. února 2022 na Husitské teologické fakultě UK otevřena dlouho očekávaná kaple, která bude od nynějška sloužit především k různým bohoslužbám studentů, soukromé či společné modlitbě, ztišení, ale i rozmluvám a sdílení.
„Chce-li jakákoli církev smysluplně působit v tomto postmoderním světě, musí vyjít ze svého bezpečného prostoru kostela a být tam, kde jsou lidé vystaveni zkouškám, pochybnostem, ztrátám, nemocem. A propos – nedělal to tak i Kristus?“ uvažuje duchovní Jaroslav Křivánek. Také on se v našem časopise podělil o své poznatky a pocity z praxe kaplana - ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také ve vazební věznici.
Jak vidí duchovní z naší církve budoucnost této služby, cítí se vojenský kaplan být více duchovním či vojákem nebo jak skvělé, přátelské vztahy se mohou vytvořit nejen mezi pacientem a kaplanem, ale i s personálem nemocnice. Na tyto a další otázky se pokusíme nalézt odpověď s vojenským kaplanem Davidem Tomčíkem.
Jeví se Vám termín pastorace příhodný pro označení kaplanské služby. Jak na něj pohlížejí samotní kaplani?
Pojem pastorace (pastýřská služba) jistě vystihuje, o co v této službě jde. Jen si říkám, že charakter naší služby je specifický, protože je zaměřen ke všem lidem v nemocnicích a zařízeních, kde nemocniční kaplani pracují. Tato služba se týká pacientů/klientů, zdravotníků i rodinných příslušníků.
V loňském roce jsme v Českém zápase uveřejnili příspěvek, který kvitoval uspořádání konference o kategoriální pastoraci s názvem Společně, kde se sešli zástupci z řad policejních, vězeňských, vojenských i nemocničních kaplanů. Také na půdě naší církve bylo ke konci roku uskutečněno setkání těch, kteří se kaplanské službě profesionálně věnují: Jak hodnotíte toto setkání, bylo stejně přínosné?
Český statistický úřad již zveřejnil první výsledky sčítání obyvatel v České republice, které probíhalo v loňském roce. Nejprve se uvažovalo o tom, že ve formuláři bude zcela vypuštěna kolonka, týkající se náboženství.
Česká ekumena je prostředím rozmanitosti církví a náboženských společností. Zaměříme-li se na křesťanství a církve spojované křesťanským vyznáním, tak spatřujeme jeho zvláštní bohatost a jeho různé proudy v dějinách naší vlasti.
„Svěř Hospodinu svoje počínání, tvé plány budou zajištěny.“ Kniha Přísloví 16,3
Biblická kniha Přísloví vyzdvihuje a oceňuje píli člověka – jeho aktivitu, vlastní přičinění, vytrvalé jednání, které vede k bohatosti života po stránce hmotné i duševní (Př 13,4).
Dva vládci
Ve vánočním příběhu, jak jej zaznamenal evangelista Lukáš, vystupují dva vládci. Na jedné straně je římský císař, který vládne v tomto světě (L 2,1). Druhým vládcem je Ježíš jako představitel Božího království, které není z tohoto světa (J 18,36).
V tomto roce bychom se v Českém zápase rádi zaměřili na rozhovory s inspirativními a aktivními osobnostmi z naší církve s tím, že tento člověk sám může upozornit na dalšího vhodného „kandidáta“. Samozřejmě uvítáme také tipy vás, našich čtenářů!
Následující řádky přinášejí odpovědi na otázky směřované k sestře Marice Zvardoň, která je duchovní v náboženské obci Praha-Vyšehrad:
V prosinci roku 2011 – před deseti lety – se rychle šířila a dotkla se nás zpráva, že zemřel prezident Václav Havel. Účastnil jsem se tehdy pohřebního rozloučení v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
