(ČZ 17/2024) Vznik Církve československé (husitské) byl z teologického hlediska plodem katolického modernismu.
Představitelé i řadoví zastánci změn v římskokatolické církvi vnímali změnu paradigmatu, charakterizovanou stoupajícím individualismem, sekularizací a rozvojem přírodních věd. Charakteristickým prvkem počátků církve bylo hledání srozumitelného věroučného stanoviska i důraz na návrat k prvokřesťanským kořenům. Církev mělo tvořit společenství bratří a sester, z nichž někteří byli odděleni ke službě Bohu u stolu Páně. Biskupy se měli stát lidé čestní, kriticky uvažující, empatičtí, pastýři společenství, nikoliv „církevní bafuňáři“.
Církev československá důstojně překonala těžké období nacizmu a přes některá selhání a odpadnutí od víry si zachovala důstojnost i v době komunistické totality. Ve svém učení se vyvarovala extrémních liberálních pozic, díky nimž se mění teologie v etiku, a odolala i možným konzervativním pokušením, díky nimž by se upjala k biblickému fundamentalismu nebo k liturgickému formalismu.
S nástupem svobodné společnosti po roce 1989 se vyrovnává hůře. Nabytá svoboda přinesla tápání v otázkách pastorace i misie. Připojení se CČSH k církvím, které využily státem nabízenou možnost vyrovnání (tzv. restituce), vnesla do řad církve otázky spojené s tím, jak řádně, zodpovědně a poctivě hospodařit s nabytými penězi. Ústava a řády církve vždy kladly důraz na poctivost a zodpovědnost členů církve (duchovních i laiků), kteří zodpovídali za hospodaření církve.
Vedle těchto vnitrocírkevních problémů se CČSH stala součástí tzv. postmoderního, globalizovaného světa, jehož typickými prvky jsou např. odpor k jakýmkoli „svatým pravdám“ (náboženským i politickým), demytologizace všeho tradičního, nárůst uvědomování si svých práv (Listina základních práv a svobod), dominance sociálních sítí a vyprázdnění kdysi „obsahově samozřejmých“ pojmů (rodina, vlast, víra, pohlaví).
Toto „rozkymácení“ hodnot vedlo k tomu, že se objevily tendence „zakonzervovat“ tradiční pojmy v životě církve a tvářit se, že se nás změny ve světě netýkají, ba co víc, že jdou proti našemu křesťanskému (nejlépe biblickému) přesvědčení. Jako bychom zapomněli, že důraz na vzdělání, na kritické myšlení, na pochybnost jako nezbytnou obranu proti fundamentalismu, byly kdysi zdravými východisky při vzniku církve. Zatímco liberálně uvažující věřící a duchovní musí promýšlet (a promodlit) nové výzvy přicházející ze světa (Bohem stvořeného), ti, kteří se nových změn bojí, pochybují o nich, odsuzují je, odmítají je, jsou nuceni zastávat pozice biblického fundamentalismu nebo fundamentalismu církevních předpisů, jež považují za nedotknutelné a nezměnitelné.
Být církevním liberálem neznamená „poklonkovat“ světu a nekriticky přijímat vše, co z něj vychází. Na druhé straně je liberalismus otevřen diskusi a dialogu, je se světem a lidmi v něm žijícími konfrontován, pokouší se pochopit nejvnitřnější pohnutky jejich myšlení a jednání. Liberál žije ve světě, s ním a pro něj.
Člověk, který se „zastavil“, „zakonzervoval“ ve své víře, myšlení a jednání, se musí cítit ve světě cizincem. Má problém vnímat lidi s jiným přesvědčením jinak, než jako hříšníky, svévolníky, jedince jednající pod vlivem nízkých pudů a zvráceností. A především, konzervativní člověk v CČSH má velikou tendenci „kádrovat“, diktovat, kdo je a kdo není hoden Boží milosti.
Osobně si vážím každého, kdo zastává i pozici konzervativní, důsledně studuje Písmo, kriticky sleduje rychlý a dynamický vývoj ve světě a pokouší se mu porozumět. Pokud tak činí s otevřeným srdcem a s láskou, dá se s ním vést dialog.
Pokud se však v CČSH objevuje konzervatismus založený na stereotypech, předsudcích, biblickém fundamentalismu (ovšem eklektického typu, kdy si vybíráme jen to, co podporuje naše názory), nebo dokonce založený na dezinformacích a naprostých nesmyslech, je třeba stále připomínat, že CČSH vznikla jako církev svobodná, kladoucí důraz na vzdělávání věřících i duchovních, i na kritické myšlení. Vyznává také dialog založený na argumentech a odmítající bezduchý věroučný fundamentalismus a klerikální episkopalismus.
CČSH stojí na křižovatce a jen a jen její členové se musí na nadcházejícím sněmu rozhodnout, budou-li členy církve založené na svobodě a otevřenosti, nebo se stanou členy unaveného, podezřívavého, opevněného spolku zahořklých lidí.
Martin Chadima
Český zápas 17/2024 z 28. 4. 2024
