Vzhledem posledním povzbudivým zprávám o jednání o dohodě k ukončení války na Ukrajině, jsme hledali, jaká je odezva mezi vojenskými kaplany. Zatím je zřejmě na jejich reakci příliš brzo.
Zato jsme při hledání odpovědi narazili na ukrajinskou knihu pojednávající o příbězích vojenských kaplanů za války.
Kniha obsahuje paměti vojenských kaplanů různých denominací, kteří od začátku války na východě Ukrajiny vykonávali pastorační službu mezi ukrajinskými vojáky. Svědectví zaznamenal Ukrajinský institut národní paměti v rámci projektu „Orální historie ATO“.
Jednotliví kaplani rozebírají zvláštnosti své služby na frontě během boje proti ruské agresi a také nastiňují fáze institucionálního formování kaplanství v armádě.
„Na frontě nejsou žádní nevěřící – všichni jsou věřící,“ říká v knize Omeljan Bilyk, děkan Pravoslavné církve Ukrajiny ve Vasylkivském okrese Kyjevské oblasti. „Ti, kteří se nejvíce bili do hrudi a křičeli, že jsou ateisté, se křižují a klanějí častěji než i ti, kteří se prohlašovali za věřící. Skutečnost, že smrt je blízko, dává mnohým podnět k zamyšlení a uvědomění si, že je nikdo nemůže zachránit – jen Bůh,“ říká.
Duchovní knize mimo jiné říkají: „Jsme si naprosto jisti, že válka brzy skončí a že vyhrajeme. Ale naše práce tím neskončí – vrátíme se k našim lidem.“
Redakce
