„Za 27 let života našeho Farního zpravodaje se ještě nestalo, že by psala úvodník kostelní účetní. A tak je to naše i moje poprvé.“
Těmito slovy začíná úvodník listopadového Farního zpravodaje blanenské náboženské obce, který nás zaujal. Autorkou úvodníku je sestra ing. Simona Dorazilová z Blanska, která je finanční zpravodajkou.
Mnohokrát nejen my v redakci si říkáme, jak bylo možné, že dříve se lidé tolik pro svoji náboženskou obec obětovali. Dnes se spíše z náboženské obce stalo pouhé muzeum, kam občas zajdeme, využijeme službu a nejraději, když je to vše zdarma.
Ostatně čtěte dále, co píše sestra Simona o své zkušenosti.
„Chci opravdu ze srdce poděkovat každému z vás, kdo vidí věci jako já a naplňuje je skutky. Přijde na bohoslužby, uvědomuje si a hlavně si váží toho, že se o kostel někdo stará, připravuje bohoslužby, hraje na varhany, čte, zpívá v pěveckém sboru, uklízí, připraví výzdobu, musí nakoupit potřebné drobnosti (voda, topení i toaletní papír atd.).
Kolik dá například jen mně práce (co pak bratru faráři) ve volném čase místo procházky s dětmi a třeba koníčků se postarat o ekonomiku farnosti, které není málo. Děkuji za každého z vás, komu to není jedno. Za každou podporu, jak finanční, tak i materiální, fyzickou a tím dání najevo, že se o náš druhý domov, kostel, chcete starat společně s námi a nenechat z něj udělat jen muzeum na pravidelné prohlídky návštěvníků jedenkrát do měsíce.
Z pohledu finanční stránky, kterou mohu nejvíce hodnotit a o které mám nejvíce informací, je pro mě zajímavé, jak třeba různě reagují i účastníci bohoslužeb v obětavosti do kostelní sbírky. Bratr farář za neděli slouží sedm bohoslužeb, každou v jiném kostele. Někde to má dvacet kilometrů od Blanska, jinde padesát, za každého počasí. Někde přijde osm lidí, někde pětadvacet účastníků. U nás v Blansku kolem sto účastníků. Když potom zpracovávám podklady pro účetnictví a vidím, že na některých místech je průměrná obětavost sto korun za účastníka bohoslužby a jinde, jen o pár kilometrů dál, je to pětikoruna, tak si říkám, jak jsou lidé rozdílní.
Už jsme psali o tom, kolik stojí káva nebo veřejné WC, a nehrají k tomu varhany... My z těchto vybraných penízků musíme uhradit teplo, elektřinu, drobné materiální vybavení a opravy, i náš Farní zpravodaj…Děkuji vám, kdo obětavě a vytrvale dáváte své dary do každé sbírky při bohoslužbách a uhradíte tzv. církevní příspěvek šest set korun ročně….
Bohužel je také stále mnoho těch, kdo zodpovědnost za svoji duchovní rodinu necítí. Duchovní ani hmotnou.
Proto díky za vás, kteří máte z naší služby a práce radost. Kdo nás podporujete. Chtěla bych tímto článkem prosím povzbudit, nikoliv naříkat. Svou práci pro vás, nás, dělám ráda a od srdce.
Dnes, když mám spoustu věcí na svých bedrech, vidím vše jinak než, když jsem pouze seděla v kostelní lavici. Věřím, že nám Bůh požehná a naši duchovní rodinu poneseme dál. Pán při nás stůj a posiluj nás.“
Simona Dorazilová
Foto: Člověk a víra/Tomáš Ježek
