Tématem dnešní neděle je Ježíšovo podobenství „O deseti družičkách“.

Východiskem tohoto zamyšlení je úvodní text knihy Slova a činy (vydal Blahoslav, Praha 1984) od prof. Zdeňka Sázavy, jemuž autor článku chce tímto vzdát hold; přidat tichou vzpomínku na svého profesora z „devadesátek“, a připomenout, že jeho myšlenky jsou nadčasové – stále živé.

Milujte! Jste milováni, a proto o lásce zpívejte!

Evangelium nám ukazuje Ježíše potýkajícího se s pokrytectvím svých protivníků.

„S královstvím Božím je to tak…,“ promluvil Ježíš ve svém dalším podobenství, tentokrát o hostině, kam „jsou pozváni mnozí, ale málokdo bude vybrán.“

Při modlitbě Otčenáš, kterou společně neděli co neděli vyslovujeme v našich sborech, prosíme: odpusť nám naše viny.

Pán vinice je (samozřejmě) Bůh.

Otec, Bůh, jde za svými syny a žádá je o práci na vinici.

Text Podobenství o dělnících na vinici z Matoušova evangelia je velmi známý. Uvádí nás do Ježíšova podobenství o Božím království.

Petrem položená otázka „kolikrát odpustit?“ může být odrazem dobových rabínských diskusí o odpouštění. „Kolikrát – snad až sedmkrát?“

Mám sen. V mém snu je náš kostel narvaný k prasknutí, hlava na hlavě... Přímo zde se odehrává shromáždění homosexuálů, leseb, transgender lidí. Potkávám na něm svoje děti, ale ve snu vidím i vaše děti a děti vašich dětí...

Lidská nedokonalost a špatné vlastnosti se projevovaly i ve společenství bratří a sester v prvotní církvi. Nejsme o nic horší a o nic lepší než tehdejší věřící.